Festival Dny evropského filmu se letos věnuje tvorbě italského režiséra Paola Sorrentina. Jak se spolupracuje s oscarovým režisérem, popsal České televizi jeho dvorní střihač Cristiano Travaglioli. Mluvil o přístupu Sorrentina k filmu i o natáčení seriálu Mladý papež.
Čím je Sorrentino jako režisér výjimečný z vašeho střihačského pohledu?
Atmosféra na place je jedinečná. Stejně tak jeho práce s hudbou. A jeho postavy nejsou realistické – jsou spíš filozofické, až bych řekl svou podstatou surrealistické. Má rád momenty zastavení, takové zvláštní, snové pauzy.
Dokonce jsem si z něj dělal legraci, že v každém filmu má nějaké zvíře. Když se podíváte, vždycky tam nějaké je. V posledním filmu kůň, v Mladém papeži byl ve Vatikánu klokan. On sám vlastně neví proč, ale možná jsou ta zvířata metaforou podvědomí postav.
Jeho styl je velmi výrazný – dlouhé plynulé záběry a pak náhlé střihy. Je to vaše práce, nebo spíše děláte vše tak, jak on chce?
V poslední době jsou to spíše moje návrhy. Ale důležitá věc je, že když sledujete materiál, tak vám vlastně říká sám, jak má být sestříhaný. Má to v sobě jakousi energii. Někde cítíte, že máte střihnout, jinde že ho máte nechat ještě delší, protože jde o důležitý moment, který nechcete vynechat. Takže je to kombinace vaší představy, toho, co vám říká materiál, a pak dialogu s Paolem.
Který projekt byl pro vás nejdůležitější nebo nejoblíbenější?
Možná Mladý papež. Byl to pro nás nejexperimentálnější projekt. Poprvé jsme pracovali pro televizní stanici a čekali jsme, že budou mít hodně požadavků a budou nás hodně kontrolovat. Ale opak byl pravdou, dali nám obrovskou svobodu.
Nikdy jsme o tom ale nepřemýšleli jako o televizním seriálu, ale jako o filmu. Nikdy jsem si neříkal: Teď to musíme zjednodušit, aby to bylo snadno pochopitelné. Pracovali jsme stejně jako na filmu a diváci to ocenili.
