Tajemství všech tajemství je mým milostným dopisem Praze, říká Dan Brown

„Věděl jsem že budu psát o lidském vědomí, a lidské vědomí a mysticismus jsou opravdu srdcem Prahy už od dob Rudolfa II.,“ rozvedl důvody, proč si pro svůj nový román vybral právě českou metropoli. Osobně její kouzlo vnímá především v historii a architektuře. „Praha je jedno z těch míst, například když stojíte na Karlově mostě a díváte se na Pražský hrad a věže, kde máte pocit, jako byste byli na fantasy filmu, nemůžete uvěřit, že to je skutečné. Je to krásné,“ říká Brown.

Poprvé Prahu navštívil už v roce 1984, tehdy na něj však působila jiným dojmem než dnes. „Byl jsem tady v zimě, bylo chladno, pršelo a bylo šedivo. Připadalo mi to jako taková mystická země. Ale dnes mi to tu přijde mnohem veselejší,“ popsal spisovatel.

Do románu začlenil svá oblíbená místa, včetně Valdštejnské zahrady, kde obdivuje zejména krápníkovou stěnu, nebo Starý židovský hřbitov. Pražskou židovskou mystikou, konkrétně pověstí o Golemovi, se inspiroval také pro tvorbu některých postav románu. „Golem je velký ochránce, v románu je postava, která je velkým ochráncem. Chtěl jsem použít Golema jako určitou paralelu k této postavě,“ vysvětluje Brown a dodává, že mimo Česko musí lidem vysvětlovat, o co jde, protože legendu o Golemovi většinou neznají.

Život po smrti

Román Tajemství všech tajemství označuje Brown za nejambicióznější ze svých knih. „Je nejdelší, má nejsložitější zápletku, má nejvíc postav,“ přiblížil spisovatel s tím, že kniha se zabývá hlubokými tématy, jako je lidské vědomí či to, co se děje před smrtí i po ní.

„Rád píšu o velkých tématech, přelidnění, umělé inteligenci, příběhu Ježíše Krista. Neexistuje žádné větší téma než lidské vědomí, je to objektiv, skrze který vnímáme realitu, vnímáme jeden druhého, sami sebe. A tak jsem prostě cítil, že o tom musím napsat. Je to éterické téma, pomíjivé, těžko popsatelné, chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, jak to udělat,“ sdělil Brown.

Tvrdí, že veškerá poznání v knize jsou založená na vědě a skutečných experimentech. „Bylo to fascinují, hodně jsem toho přečetl a řekl jsem si: to nemůže být pravda,“ říká spisovatel, který v novém románu píše například o mimotělních zážitcích. Přestože byl dříve k takovým věcem skeptický, dnes na ně nahlíží jinak.

„Kdybyste se mě před osmi lety zeptali, zda existuje život po smrti, odpověděl bych, že určitě ne. Ale teď po všech těch rozhovorech s fyziky a dalšími vědci a po přečtení spousty literatury jsem dospěl k přesvědčení, že naše vědomí tu část nás samých, která je v jistém smyslu naším já, nějakým způsobem přesahuje a přežívá naše fyzické já,“ míní Brown.

Pozitivní poselství psaného slova

Podle vlastních slov se snaží být ve svých knihách optimistický a „šířit poselství, že ve světě je víc lásky než nenávisti, víc konstruktivní síly než destruktivní“. A to i navzdory současnému turbulentnímu světovému dění. „Války jsou všude ve světě a vždy byly a vy jen doufáte, že lidský druh se vyvine do bodu, kdy přestane zabíjet jeden druhého kvůli moci,“ poznamenal Brown.

Moc je ostatně jedním z dalších témat jeho románu, přičemž za klíčový nástroj v boji o nadvládu ve světě považuje literaturu. „Psané slovo je velmi mocné a vždy bylo. Když se podíváte na nejdůležitější artefakty na světě, co se týče přesvědčování lidí, náboženské texty, to jsou knihy, ke kterým se tolik lidí obrací, aby zjistili, co je pravda. Pak záleží na tom, jak to písmo čtete, je to úžasná věc, nebo hrozná,“ míní Brown.

Budoucnost knih a čtení vidí pozitivně. „Vyprávění příběhů je nejstarší forma umění na světě. Dělali jsme to vždycky, je to umělecká forma, která nemizí. Lidé čtou každý den čím dál víc, je to legrační, zírají do svých mobilních telefonů a vlastně čtou, všichni čteme, je to jen otázka toho, co čteme,“ říká Brown. „Doufejme, že si lidé zase začnou vzpomínat, jaká je to obrovská zábava číst román,“ dodává.