Jméno ani tvář Antonína Vaverky dneska pravděpodobně mnoha lidem příliš neřeknou, přestože filmová kariéra tohoto českého herce byla poměrně dobrodružná. Objevil se v desítkách epizodních rolí ve „filmech pro pamětníky“, na stará kolena ale také vyrazil zkusit štěstí v Hollywoodu. Vše si zapisoval, jeho memoáry nicméně vycházejí teprve osm desítek let po jeho smrti. Jsou vhledem do života na konci devatenáctého a začátku minulého století i do zákulisí tehdejšího divadla a kinematografie.
„Mé vzpomínky od zlaté Prahy až po americké hvězdy“ pro knižní vydání připravil filmový historik Ivan Klimeš. Vycházel z pozůstalosti, kterou Národnímu filmovému archivu předala hercova rodina. Její součástí byly také nikdy nepublikované memoáry.
Jako herec a zpěvák začínal Vaverka – který se narodil v roce 1868, tedy za Rakouska-Uherska – ještě v předfilmových časech. Hrál u Vendelína Budila, ve Vinohradském divadle i v Národním. Na smíchovské scéně zpíval operetní árie. Před kameru se dostal poprvé v roce 1920, kdy se objevil v němém snímku Zlatá žena začínajícího a později slavného režiséra Vladimíra Slavínského a dramatu Tam na horách, který s převážně českým obsazením natočil Američan Sidney M. Goldin.
V padesáti do Hollywoodu? Proč ne
Naopak do zámoří to táhlo Vaverku. O rok později se v Novém světě rozhodl zkusit štěstí. „Je dost kuriózní postava právě v tom, že se asi ve dvaapadesáti letech sebral a se svou mladou chotí odjel do Států. Bez větších peněz a znalosti jazyka,“ potvrzuje Ivan Klimeš.
Nejprve se usadil v Chicagu, městě s významnou českou menšinou, kde se živil jako operetní zpěvák, dokonce sám založil operetní společnost a vystupoval pro krajany. Záhy se ale přestěhoval do Hollywoodu a divadelní prkna vyměnil za natáčecí plac a příležitost prosadit se v němém filmu.
Zahrál si třeba císaře Františka Josefa I. v dramatu Merry-Go-Round nebo dvojroli lékaře a divadelní nápovědy v hororu Fantom opery. „Získal stálý kontrakt u společnosti Universal, což znamenalo stálý plat bez ohledu na to, v kolika filmech hrál. Měl tedy zajištěnou existenci,“ podotýká Klimeš.
Není malých rolí
Přesto na začátku třicátých let hollywoodská světla ramp opouští a vrací se domů. „Z pamětí je jasné, že v Americe nikdy nechtěl zůstat natrvalo. Nemám ale z textu žádné signály, že by to souviselo s menšími možnostmi uplatnění. Zdá se, že nepatřil do tragické kategorie herců, které zvukový film připravil o práci,“ nemyslí si editor Vaverkových vzpomínek, že by jeho návrat zapříčinil konec němé éry, kdy by herce jeho nedostatečná angličtina mohla limitovat.
V hraní pokračoval i v Československu, zhostil se ještě více než desítky epizodních rolí, které mu nabídli tuzemští režiséři, třeba Karel Lamač v komedii Nezlobte dědečka nebo Martin Frič ve veselohře Ať žije nebožtík. V titulcích tak jeho jméno běželo spolu se jmény prvorepublikových hvězd, jako byli Adina Mandlová, Hugo Haas nebo Vlasta Burian.
Filmový kruh se pro Vaverku uzavřel účinkováním ve snímku Tři muži ve sněhu, který v roce 1936 natáčel Vladimír Slavínský, s nímž herec u filmu začínal. O rok později Vaverka zemřel – srazila ho tramvaj.
