V Mexiku se přou o díla Fridy Kahlo. Pocházejí ze sbírky české emigrantky

Spor se týká sto šedesáti ze zhruba tří set děl představujících jeden z nejvýznamnějších souborů mexického umění dvacátého století vůbec. Ten má i vazbu na Česko, protože z Prostějova pocházela Natasha Gelmanová, která sbírku spolu se svým manželem Jacquesem vybudovala.

Seznámili se – oba v té době emigranti – před vypuknutím druhé světové války. Oba už byli dost zcestovalí. Jacques, rodák z Petrohradu, odešel do světa po bolševické revoluci. Životní cesta Natashy začala v roce 1912 za Rakouska-Uherska, kde vyrůstala v klášteře a navštěvovala školy ve Vídni a také ve Švýcarsku.

Manželé nashromáždili slušné jmění během zlatého věku mexické kinematografie, kdy Gelman produkoval filmy, a peníze utráceli coby mecenáši mexických umělců a sběratelé tamního umění.

V majetku vlivné podnikatelské rodiny

Sbírka obsahující obrazy, skici a fotografie je nyní – k překvapení mnohých, protože sbírku léta provází otázky kolem správcovství, závětí a právních sporů – v držení mexické rodiny podnikatelů a sběratelů Zambranových.

Sporná část zahrnuje osmnáct děl největší mexické výtvarné hvězdy Fridy Kahlo, která „pokrývají celou uměleckou dráhu“ této malířky. Uloženy jsou v ní ale i třeba malby Fridina manžela Diega Rivery, jenž mimo jiné portrétoval Natashu Gelmanovou.

V současnosti je část sbírky vystavena v hlavním městě Mexika, veřejnost ji má možnost vidět po téměř dvaceti letech. Mnozí příznivci umění a odborníci by si přáli, kdyby mohla být v Mexiku vystavována celá a natrvalo.

Ve správě španělské banky

V nejbližší době zůstane nejspíš jen u přání, protože zmíněných sto šedesát děl má být převezeno do Španělska. Přesun se opírá o dohodu mezi rodinou Zambranových a španělskou bankou Banco Santander, která by měla cenné umění spravovat.

Z děl Fridy Kahlo a dalších mexických umělců chce vytvořit středobod svého nového kulturního centra v Santanderu na severu Španělska. Později počítá s vystavováním v „předních muzeích“ po celém světě. K uzavření dohody došlo s vědomím státu, konkrétně mexického ministerstva kultury a Národního institutu výtvarného umění a literatury.

„Kahlo je nejvýznamnější umělkyní v historii naší země, a její díla je snazší vidět mimo Mexiko než v samotném Mexiku,“ komentoval pro britský list The Guardian tyto plány historik Francisco Berzunza.

Oznámení o dohodě z počátku roku neuvádělo, jak dlouho by sbírka ve Španělsku měla zůstat. Znepokojení mexické kulturní veřejnosti proto přešlo v rozčilení, když ředitel zmíněného centra řekl španělskému deníku El País, že soubor by měl být v Santanderu představován „trvale, ale dynamicky“. Připustil, že zákon uděluje dočasná vývozní povolení, která zavazují k návratu děl obvykle za rok nebo dva, nicméně prodloužení tohoto povolení označil za „pouhou formalitu“.

Díla chráněná zákonem

V Mexiku jsou díla Fridy Kahlo (a i dalších významných umělců) chráněna prohlášením o umělecké památce, což znamená, že v rámci této země nemohou být prodána ani zničena. Díla ze soukromých sbírek v zahraničí však mohou být legálně obchodována na trhu s uměním. Obrazů, které by zůstaly v soukromých rukou mimo území Mexika, nicméně není mnoho.

Jeden takový se dostal loni na podzim do nabídky newyorské aukční síně Sotheby’s a zajistil Fridě Kahlo rekord. Obraz nazvaný Sen (Postel) se vydražil za 54,66 milionu dolarů (tehdy 1,15 miliardy korun), a stal se tak nejdražším v aukci prodaným výtvarným dílem, jehož autorkou je žena.

Kahlo na počátku dvacátého století malovala ve stylu původní mexické kultury, kterou mísila s prvky realismu, symbolismu a surrealismu. „Protože jsem tak často sama, protože já jsem subjekt, který znám nejlépe,“ vysvětlovala, proč zachycuje ráda samu sebe a inspiraci pro tvorbu čerpá i z velmi osobních prožitků. Do obrazů promítala i politické nadšení, jako mnozí surrealističtí umělci a jako její manžel aktivně podporovala komunismus.

Je v plánu návrat do Mexika?

Každopádně díla Fridy Kahlo chápou Mexičané jako zásadní pro svou identitu. Zástupce mexické kultury proto pobouřilo, že by se sbírka do Mexika už možná nevrátila. Výše uvedená slova o „trvalé“ prezentaci si jako takovou možnost vyložili a své obavy a rozhořčení vyjádřili otevřeným dopisem.

Na čtyři sta signatářů kritizuje, že zapůjčení sbírky do Španělska je v rozporu se státem avizovaným cílem, tedy udržet díla Fridy Kahlo v Mexiku a nejlépe dostat „domů“ i ta ze zahraniční.

Mexická prezidentka Claudia Sheinbaumová ujistila kritiky, že úředníci postupují v souladu se zákonem. „Naším přáním je, aby (sbírka) zůstala v Mexiku,“ prohlásila. Jakékoliv opačné záměry odmítla i banka a přislíbila, že předmětná díla do Mexika vrátí a že zůstávají ve vlastnictví rodiny Zambranových, přičemž banka je pouze zodpovědná za „správu, výzkum, péči a dočasné vystavování“. A ministerstvo kultury upřesnilo, že zpátky se význačný doklad mexického umění dostane v roce 2028.

Podle kulturních osobností nicméně dohoda výrazně zvýhodňuje banku. List Guardian uvádí, že měl možnost do smlouvy nahlédnout a že toto ujednání přiznává centru Faro Santander kontrolu nad sbírkou „kdykoliv“ od letošního června do září 2030, přičemž tato lhůta může být po vzájemné dohodě ještě prodloužena.

Odvoz odložen

Zatím k poslednímu vývoji v této kauze došlo v úterý, kdy byl posunut datum pro převoz děl z Mexika do Španělska, a to na žádost mexické vlády, píše BBC. Důvodem je prý prodloužení aktuální výstavy děl ze sbírky Gelmanových v Mexico City. Vláda chce, aby v Muzeu moderního umění zůstala přístupná i o prázdninách během mistrovství světa ve fotbale, jehož je Mexiko spolupořadatelem.

To ovšem znamená i odklad otevření nového kulturního centra v Santanderu. Místo na začátku léta zahájí provoz až v září.