Téměř po devadesáti letech se vrátila na scénu pražské Státní opery netradiční jazzová opereta Ples v hotelu Savoy. Premiéra je součástí českoněmeckého hudebního projektu Musica non grata, který se věnuje skladatelům pronásledovaným nacisty.
Evropa, Afrika, Asie – roční svatební cesta výletní lodí je u konce, je třeba začít žít spořádaný manželský život. Naivní mladá Madeleine ale podezřívá manžela z nevěry a začne jednat.
„V první půlce by se zdálo, že je to jenom zápletková komedie, ale pak se na plese v hotelu Savoy, tedy v druhé půlce, začnou utahovat šrouby a najednou to směřuje k feministické revoltě,“ popisuje režisér Martin Čičvák.
To vše v rytmu jazzu, operních i operetních čísel, foxtrotu, tanga i waltzu a klasického činoherního herectví. „Strašně si to užívám, ale musím říct, že je to náročné. Tančit, mluvit, zpívat, zpívat ve tříčárkované oktávě, zpívat hrudním tónem dole, ale zábava je to velká,“ říká pěvkyně Doubravka Součková.
Temné podtóny
„Musel jsem si s tím dát hodně práce, doufám, že to nikdo nepoznal. Už si to užívám, teď už mě to baví, ale byla to krev, pot a slzy,“ usmívá se pěvec Jiří Hájek
Humorný, lehký příběh ale za sebou skrývá předzvěst nejtemnějšího období 20. století. Skladatel židovského původu, král jazzové operety Paul Abraham musel brzy po premiéře z nacistického Německa uprchnout.
Ples v hotelu Savoy se dočkal už šesti filmových adaptací a patří k nejúspěšnějším operetním titulům 20. století.
