Zajímá mě význam hranic v našich životech, říká režisér Jiráský. Jeho Kryštofa smetou padesátá léta

Nejsilnější víra je víra ve svobodu, připomíná slogan na plakátech nového českého filmu Kryštof. Dramatický příběh mladíka, který na přelomu čtyřicátých a padesátých let vstupuje do mnišské komunity v československém pohraničí, se odehrává na pozadí několika historických událostí této doby, kdy moc v zemi převzali komunisté. Snímek vznikl v koprodukci České televize, v tuzemských kinech se promítá od 21. října. V rozhovoru s Martinem Rachmannem svou novinku představil režisér Zdeněk Jiráský.

Hlavní hrdina se jmenuje stejně jako film, tedy Kryštof. Jak byste ho představil?

Kryštof je chlapec na prahu dospělosti, který hledá svoje místo na světě. Je bohužel v nesprávný čas na nesprávném místě, okolnosti ho donutí k tomu, aby utíkal. Utíká proto, že musí, ne proto, že by chtěl. Utíká před mocí, téměř neviditelným, ale postupem času stále více viditelnějším zlem a tlakem, jímž ho chce systém připravit o svobodu. O svobodné dýchání ve svobodném světě.

Ve filmu zobrazujete mimo jiné Akci K – likvidaci mužských klášterů na území Československa. Jak podstatná je pro příběh?

Je zásadní. Kolem této události se točí celý mnohovrstevnatý příběh. Film se odehrává na ploše jednoho až dvou měsíců, na jaře roku 1950, a Akce K vše tak trochu odstartuje.

Příběh jste navíc zasadili do pohraničí, takže další zásadní okolností jsou nelegální přechody československo-německé hranice.

Téma hranice vůbec je něco, co mě osobně zajímá, dost o tom přemýšlím a dost zvažuji, co různé hranice v našich životech znamenají. Československo-bavorská hranice v padesátých letech ještě byla prostupná, železná opona se začala stavět až po těchto událostech. To znamená, že převaděči, kterých bylo v pohraničí relativně mnoho, znali cestičky a stezičky. Měli jsme ideální představu v podobě několika šumavských lokací, ale nakonec na Šumavě byla jen jedna, přechod přes řeku, jinak jsme museli hledat náhradní lokace.

Nahrávám video
Zdroj: Bontonfilm

Na rozdíl od předchozích filmů, včetně Českým lvem oceněných Poupat, nejste tentokrát autorem scénáře, ten napsal Josef Kurz. Co vás na jeho příběhu zajímalo natolik, že jste se ho rozhodl natočit?

Mě zajímala hlavně otázka svobody, uzurpace, násilí, ať už viditelného, nebo neviditelného. To je téma, kterým se zabývám i ve svých scénářích. Možná jsem také trochu cítil jakýsi společensko-historický dluh, v jistém kontextu i rodinný, protože můj otec v padesátých letech na Šumavě začínal, šel tam z vnitrozemí do učení a přímo na Šumavě tyto roky prožil.

Akce K, převaděči a také vyvlastňování. To je poměrně dost zásadních historických událostí v jednom příběhu.

Nezpracovávali jsme historické události na konkrétních faktech, abychom dokládali přesnou historii, od toho jsou jiná média. V našem filmu jsou to inspirační zdroje. Důležité bylo, aby film držel pohromadě, abychom naši hlavní postavu těmito událostmi elegantně provedli a nebyli příliš velkými školomety.

Ve snímku Kryštof používáte minimálně slov, stavíte na obraze. Proč tato volba?

Je mi bližší jakékoliv médium, když není zatěžkáno něčím zbytečným. Filmy postavené na dialozích jsou samozřejmě naprosto legitimní, ale to naše příběhy úplně nenaskýtaly, takže jsme se rozhodli vyprávět je filmovějším způsobem, než aby herci deklamovali předem připravené dialogy. U vnitřních monologů jsem dost dlouho zvažoval, že by film mohl obsahovat voiceovery, už jsem je v minulosti párkrát použil, ale tento film je nakonec nevyžadoval. Takže jsme se shodli, že ho budeme vyprávět s minimem dialogů a za pomoci výtvarna, obrazu a střihu.

V jedné větě: proč jít na Kryštofa do kina? Pro koho jste ten film natočil?

Myslím, že je pro lidi, které zajímá naše novodobá historie, kteří sledují příběhy dvacátého století, příběhy o bezpráví a nespravedlnosti. Možná by Kryštof mohl být zajímavý i pro mladší generaci, která chce znát historii, aby se z ní mohla poučit.

Nahrávám video

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 17 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 21 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...