Zemřel spisovatel Milan Kundera

Spisovatel českého původu zemřel podle sdělení MZK v úterý ve svém pařížském bytě, a to po dlouhé nemoci. Datum úmrtí potvrdilo i francouzské nakladatelství Gallimard v prohlášení, které cituje agentura Reuters.

Brněnský rodák se vydal ve šlépějích svého otce, klavíristy a rektora JAMU. Původně studoval hudební kompozici, ale následně přes studia filmu zakotvil u literatury. Literaturu vyučoval i sám psal, v padesátých letech se zařadil do oficiálního proudu a svým dílem vyjadřoval obdiv komunistickým myšlenkám. V roce 2008 zveřejnil týdeník Respekt článek, že Kundera dva roky po nástupu komunistů v Československu k moci údajně udal západního agenta. Kundera takové obvinění rozhodně popřel.

V šedesátých letech se začal věnovat próze, debutoval povídkami Směšné lásky, které částečně posloužily i jako námět pro dva snímky československé nové vlny Nikdo se nebude smát a Já, truchlivý Bůh. Jeho projev na sjezdu spisovatelů v roce 1967 patřil k podnětům, jež formovaly pražské jaro, ve stejné době vydává svůj zásadní román Žert, v němž píše, že vážné se stejně nakonec promění v ironický paradox a vystihuje atmosféru ničící lidské osudy.

Francouz, který nepřestal být Čechem

S nástupem normalizace ztratil možnost publikovat, odjel přednášet do Francie, o nemožnosti návratu definitivně rozhodlo odebrání českého občanství za Knihu smíchu a zapomnění. České občanství mu bylo vráceno až po čtyřiceti letech. Podle jeho celoživotního přítele, také spisovatele Milana Uhdeho ale Kundera nikdy „nepřestal být Čechem a Moravanem“. Jeho slova potvrzuje i autorovo rozhodnutí věnovat část svých písemností Moravské zemské knihovně v Brně.

V češtině napsal ještě také Nesnesitelnou lehkost bytí, poslední česky psanou Kunderovou knihou byl román Nesmrtelnost z počátku devadesátých let, poté psal francouzsky. Francouzské knihy česky nevycházely, Kundera se obával nedostatečné kvality překladu, výjimku povolil až u svého posledního titulu, Slavnosti bezvýznamnosti. V češtině ale vyšlo několik svazů Kunderových esejů, které si revidoval a přeložil sám. Na tuzemských jevištích se také uvádějí jeho hry Jakub a jeho pán nebo Ptákovina.

Jako „svého“ vnímá Kunderu i Francie. Důkazem literární úcty je, že Kundera patří k několika málo spisovatelům, jejichž souborné dílo bylo ještě za jejich života vydáno v prestižní edici nakladatelství Gallimard věnované klasikům. „Jeho dílo bylo vydáno ve čtyřiapadesáti světových jazycích a ve více než třech tisícovkách vydání,“ doplnila MZK.

Vážnost otázky a lehkost formy

Od poloviny osmdesátých let neposkytoval Kundera rozhovory a mediálního zájmu se stranil. Roli slavného spisovatele jednoduše odmítl. Jednou sdělil, že je ten nejhorší interpret svých románů. „Aragon vždycky říkal, že nikdy dopředu nezná konec svého románu. To samé tvrdil Gide a je to pro romanopisce typické. Naopak já, což je možná chyba, vím vždycky přesně, jak můj román skončí,“ sdělil Kundera v roce 1975.

Kulturní redaktor The New York Times Daniel Lewis nyní připomněl jiný Kunderův rozhovor. „Mojí celoživotní ambicí bylo sjednotit maximální vážnost otázky s maximální lehkostí formy. Spojení lehké formy a vážného tématu ihned odhaluje pravdu o dramatech, která prožíváme (těch, která se odehrávají v našich postelích, i těch, která hrajeme na velkém jevišti dějin) a jejich strašlivé bezvýznamnosti. Zakoušíme nesnesitelnou lehkost bytí,“ řekl Kundera.

Zesnulý autor také prohlásil, že názvy jeho knih by se snadno mohly prohodit mezi sebou: „Každá z mých knih by se mohla jmenovat ,Nesnesitelná lehkost bytí‘, ,Žert‘ nebo ,Směšné lásky‘. Reflektují tu malou sbírku témat, kterými jsem posedlý, které mne definují a, bohužel, omezují. Nad jejich rámec nemám co říct a o čem psát,“ cituje NYT Kunderu.

Podle ředitele MZK Tomáše Kubíčka souvisela Kunderova uzavřenost se špatnou zkušeností s francouzským novinářem v 80. letech, který dezinterpretoval jeho slova, neznamená to ale, že se spisovatel stáhl ze společenského prostoru.

Česko po samotové revoluci několikrát navštívil, zejména Brno a Karlovy Vary. Státní vyznamenání udělené Václavem Havlem ale převzala Kunderova manželka a spolupracovnice Věra. Kundera obdržel také nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie. Bez informací přímo od zdroje se musí obejít i autoři jeho životopisů. Pozdvižení na české literární scéně vzbudila zejména rozporuplně přijatá biografie od Jana Nováka, vydaná rok po Kunderových devadesátinách.

Sám naposledy krátce promluvil před lety pro mladé spisovatele nebo když dostal Státní cenu za literaturu. „Vážení přátelé, jsem velice dojat odměnou, kterou jste mi udělili, a moc mne mrzí, že nemůžu být s vámi,“ uvedl k udělení Státní ceny za literaturu v roce 2007.

Reakce i kondolence

Na úmrtí reagují v rozsáhlých textech světová média, která píší o „romanopisci existence“ i „nekonečné svobodě psaní“, nebo europoslanci, kteří jeho památku uctili minutou ticha. „Upozorňoval na kulturní a politický útlak ve střední Evropě za komunistické vlády a psal temně komické romány, v nichž se mísily filozofické úvahy o kýči, kritika totalitarismu, snové výjevy smějících se andělů a orgie bez vášně,“ píše deník The Washington Post.

Britský list The Guardian připomíná Kunderovu propagandistickou poezii, konkrétně básnickou sbírku o Juliu Fučíkovi Poslední máj, která byla projevem jeho původního přilnutí k socialismu. „Svým satirickým prvním románem Žert o českém studentovi, jehož chabý pokus o vtip ho dostane do pracovního tábora, se později stal přední osobou intelektuálního disentu,“ píše The Guardian.

Podle prezidenta Petra Pavla byl Kundera spisovatelem světového formátu, jehož osud symbolizuje historii Česka ve dvacátém století, premiér Petr Fiala (ODS) uvedl, že spisovatel oslovil generace čtenářů a dosáhl světové proslulosti.

Na českém velvyslanectví v Paříži bude od pátku do úterý k dispozici kondolenční kniha, řekl český velvyslanec ve Francii Michal Fleischmann. Podle něj si Kundera přál být pohřben v rodném Brně. Bilanční výstava Kunderova života je k vidění v Českém centru v Paříži, sdělil jeho ředitel Jiří Hnilica a připomněl, že ve sbírkách centra je také literátovo dílo v celém rozsahu.