Zesnulí ve starém Egyptě to neměli lehké. Cesta do zásvětí vede teď i přes výstavu v Drážďanech

V drážďanském Zwingeru otevřeli Cestu do zásvětí. Výstava návštěvníky zavede do říše mrtvých, která patří zesnulým obyvatelům starého Egypta. Zvláštnosti země Nilu, jejího náboženství, tradic a kultury, fascinují lidi od starověku až dodnes. Výstava je výběrem z více než šesti tisíc předmětů týkajících se starého Egypta z drážďanských sbírek.

Díky etnografům víme, že pohřební rituály i vše, s čím vypravit mrtvé na cestu bez návratu, nalezneme snad u všech civilizací, ať již byly na jakékoli výši. Umírali jak příslušníci přírodních národů v Austrálii, Inkové, Řekové či Tibeťané, stejně jako staří Germáni, pohané i křesťané – a také Egypťané.

Každý asi zná egyptské mumie, ať již šlo o faraony, jejich ženy, velekněze, či nižší hodnostáře, lišily se pouze v kvalitě mumifikace a okázalosti zásvětní výbavy. Vnitřnosti zesnulých byly při mumifikaci, jež trvala až sedmdesát dní, vyjímány a uchovávány v oddělených nádobách.

Systém zásvětí, přesněji řečeno kroky, které bylo třeba učinit jak na tomto, tak onom světě, byl důkladně propracovaný. I tento „manuál“ měli staří Egypťané propracovaný do nejmenších detailů.

Smrt pro ně totiž nepředstavovala definitivní konec, ale jakousi přestupní fázi, proto byla tělům zesnulých a jejich uchování věnována taková péče – měla zajistit šťastný přechod do zásvětí, Západních zemí, jak je Egypťané nazývali. Zároveň musel zemřelý předstoupit před soud smrti, zkoumající jeho skutky v pozemském životě.

Život proti jedinému pírku

Důležitou postavou egyptského panteonu a mytologie přitom byl bůh Osiris. Byl bohem plodnosti, zemědělství, posmrtného života, mrtvých, spásy, života a vegetace, hlavně ale jedním z prvních bohů spojovaných s mumifikací.

Když jej jeho závistivý bratr Sutech zavraždil a rozsekal na kusy, Osiridova sestra Eset (též známá jako Isis) společně se svou sestrou Nebthet, jež byla i ženou Sutecha, všechny kusy těla sesbírala, obalila a tak přivedla Osirida zpět k životu – odtud tedy balzamování.

Právě Osiris, pán mrtvých a podsvětí, pán ticha, zasedal v tribunálu pro mrtvé. Po zodpovězení otázek, zda dotyčný žil podle přikázání bohyně Maat, jež představovala pravdu a řádný život, bylo jeho srdce položeno na jednu misku vah, na druhou pak jediné pírko, které symbolizovalo pravdu. A běda, pokud srdce převážilo.

Pokud se totiž zesnulý řádu zpronevěřil, byl předhozen požíračce duší, bohyni Amemait, mající krokodýlí hlavu, hřívu, tělo lva a spodní část těla hrocha, a o posmrtném životě si mohl nechat jen zdát. Nejdříve jej čekalo hrozné mučení a pak naprostá zkáza. Spekuluje se, že křesťanské popisy pekelných muk vychází právě z těchto egyptských představ.

Pojetí duší u starých Egypťanů bylo oproti našemu daleko komplikovanější. Jak píše William Burroughs v románu Západní země, „staří Egypťané postulovali sedm duší“, přičemž první čtyři „opouštějí potápějící se loď“, jak jen to jde. Až pátá, Ka, „dvojník, který je nejvíce spojen s člověkem, obvykle dosahuje dospělosti ve chvíli tělesné smrti a je jediným spolehlivým průvodcem Krajem mrtvých na cestě do Západních zemí.“

Sarkofág či služebníci zesnulých

Těmto aspektům se věnují drážďanské Cesty do zásvětí. Kurátoři měli skutečně z čeho vybírat, ve sbírkách mají k šesti tisícům exponátů. Potvrzuje se tím fascinace tímto fenoménem, jíž novodobí němečtí sběratelé podléhali už od počátku 18. století.

Návštěvníci si mohou prohlédnout pohřební stély z pohřebiště v Thébách z doby 2118 až 1980 před naším letopočtem nebo malé fajánsové figurky ušebtis, v podstatě služebníky, kteří měli v zásvětí vykonávat práce za zesnulého. Figurky, vysoké přibližně patnáct centimetrů, byly v hrobě uloženy v malých krabičkách, na každý den jedna. Vystaveno je i šestatřicet figurek dozorců, kteří na „odpovídače“ s bičem v ruce dohlíželi.

Nechybí překvapivě zachovale barevný sarkofág Djed-mut-ju-anchy přibližně z doby 660 až 600 před Kristem, vyrobený ze dřeva a asfaltu. Nápisy a zobrazení božstev v podobě lidských těl se zvířecími hlavami mají obyvatelce sarkofágu zajistit další existenci.

Komiks o věčném soudu

V Drážďanech vystavují i čtyři kanopy, tedy nádoby na vnitřnosti balzamovaných. K vidění jsou i šperky a ozdoby provázející mrtvého do hrobu, stejně jako například lví hlava bohyně války a moru Sachmet (Mocná), vytesaná z granodioritu někdy kolem roku 1340 před naším letopočtem. V Thébách jich zatím bylo nalezeno asi sedm set, tato je krásně vypracovaná a v životní velikosti, bohužel se ale dochovalo jen torzo.

K vidění jsou i tři fragmenty ze stěn hrobu. Mimořádný je třímetrový zlomek knihy mrtvých. Byl určený pro kněze boha Amona a sledovat na něm lze postupnou posmrtnou cestu duše, jejíž vyobrazení trochu připomíná i komiks, ovšem tři tisíce let starý.

Do egyptského zásvětí se zájemci ve Zwingeru dostanou až do 16. dubna příštího roku.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Rusové ničí starověký Chersonés, UNESCO ho zařadilo mezi ohrožené památky

Výbor pro světové dědictví UNESCO zařadil na seznam ohrožených památek starověký Chersonés na Ruskem okupovaném ukrajinském Krymu. Rusové pozůstatky řeckého města ničí nejen rozsáhlými nelegálními vykopávkami, ale také ilegální výstavbou nového muzejního a chrámového komplexu. Chersonés, spojený s christianizací středověké Kyjevské Rusi, je důležitou součástí imperiální mytologie, kterou Moskva ospravedlňuje své domnělé nároky na nadvládu nad Ukrajinou včetně Krymu.
před 19 hhodinami

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
2. 8. 2026

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
1. 8. 2026

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
1. 8. 2026

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.