Znepokojující morality Zbyška Siona nejsou možná krásné, jistě ale pravdivé

Roudnická Galerie moderního umění připravila výběr obrazů a kreseb Zbyška Siona z šedesátých a sedmdesátých let. Výstavu můžeme vnímat i jako podnět k širšímu zamyšlení nad tím, co to znamená být skutečným umělcem.

Na výstavě je k vidění přes čtyřicet kreseb a na třicet obrazů. Nejstarší vystavené dílo, Milosrdný samaritán I, pochází z roku 1959 a již na něm můžeme vidět nepomíjející kvalitu autorovy tvorby, kdy teprve jednadvacetiletý přichází se zcela zralým ztvárněním klasického tématu. Nejnovější je pak z roku 1977.

Díky promyšlené koncepci lze sledovat nejen Sionův vývoj, zároveň je výstava jasným důkazem, co znamenalo tvořit v podmínkách nepřátelských autentické tvorbě. Vypovídají o tom nejen názvy obrazů, jejich tematika, ale i ztvárnění a konečně sdělení.

Soud nad světem

Sion, přestože výrazně nadán, se odmítl zařadit do špalíru oficálně uznávaných a tudíž vydělávajících malířů a raději si šel celý život vlastní cestou, bez jakýchkoli kompromisů. A dobu a prostředí kolem sebe reflektoval po svém, co možná nejpravdivěji a nejpoctivěji. Jeho dílo lze označit za jednu velkou moralitu, což může sice znít hezky, není to však tak snadné.

Jak napsal do katalogu na konec nepovolené výstavy, již v roce 1984 připravila roudnická galerie, kunsthistorik František Šmejkal: „Malba pro něj není jen záležitostí estetiky, ale i etiky, je mu prostředkem k vyslovení soudu nad světem, k vyjádření jeho morálně kritického stanoviska k dnešnímu životu, nástrojem meditace nad smyslem lidského bytí.“

Není tedy divu, že výstavu tehdy zakázali, a jako by Šmejkal těmito slovy vkládal novodobým cenzorům do úst argumenty: „Těžko je pak vyčítat Sionovým obrazům, že nejsou krásné. Podstatnější je, že jsou pravdivé, že svou drastickou nadsázkou zjevují pravou podobu reality, že nám odkrývají svět ne, jak se na povrchu jeví, ale jaký ve skutečnosti je.“

Život je boj

Pokud bychom měli vše vyjádřit jediným obrazem, pak je to kombinovaná technika z roku 1971 až 1972, s všeříkajícím názvem „Život je boj“, názvem, který by mohl být zároveň mottem jak celé výstavy, tak být připsán pod mnoho děl. Nepřekvapí, že Sion často zachycuje střet, že maluje různé varianty zápasu, který je pro něj, Šmejkalovými slovy, „vždy bojem o život, o vládu nad světem, osudovým střetnutím dobra a zla…“

Z výstavy Zbyšek Sion: Výběr obrazů a kreseb z 60. a 70. let
Zdroj: Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

A proti námitce, že působí jeho tehdejší obrazy depresivně, se v roce 2018 v rozhovoru pro Respekt ohradil slovy: „Pozitivní na nich je přece už jenom fakt, že jsem tehdy vůbec něco vytvářel. Celá ta doba předtím byla depresivní. A já maloval tak, aby o ní v mých obrazech zůstalo svědectví.“

Informel jako odraz reality

Sion se původně věnoval, společně se svými přáteli ze skupiny Konfrontace (1960) Antonínem Tomalíkem, Alešem Veselým, Vladimírem Boudníkem a dalšími, informelu, směru, který přišel z Francie. Samozřejmě lze u našich tvůrců nacházet inspiraci například Tapiesem či Dubuffetem, hlavně však realitou, v níž museli žít a tvořit.

Jak píše ve zmíněném textu Šmejkal, pro informel bylo charakteristické „důsledné popření barevnosti, redukce palety na černobílou škálu nebo temné monochromní harmonie, důraz na hrubé, nemalířské materiály – hadry, plechy, dráty, prkna, provazy, spojované akronexem a syntetickými laky a zpracovávané opalováním, rytím, škrábáním, svařováním“. Zkrátka, informel se vyznačoval brutálním přístupem k obrazu, k tvorbě – což nebylo nic jiného než opět odraz toho, jak realita přistupovala k umělcům samotným.

Z období informelu můžeme v Roudnici vidět například obrazy Pod horizontem I (1961), šedomodrou Bez názvu IV (1961–1962) či Triptych II (1961), opracovaný ohněm, stejně jako třeba Modrá struktura (1962–1963). Zajímavým ohlédnutím za možná picassovským vlivem jsou bytelně hutné postavy oleje Velké koupání (1961–1962).

Apokalyptické kobylky

Někdy v polovině šedesátých let se Sion – zcela v logice své tvorby a toho, jak ji vnímal – obrátil ke starozákonní inspiraci, jednak v cyklu Kobylky (1966), hlavně ale olejem Apokalyptická kobylka (1965–1966), jakýmsi „zpola hrozivým, zpola groteskním monstrem, novodobým symbolem zkázy a zániku světa“.

Možná neškodí krátká citace ze Zjevení svatého Jana: „Z dýmu se vyrojily kobylky na zem; byla jim dána moc, jakou mají pozemští škorpióni. Dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem, kteří nejsou označeni Boží pečetí na čele. (…) Ty kobylky vypadaly jako vyzbrojená válečná jízda; na hlavách měly něco jako zlaté věnce, tvář měly jako lidé, hřívu jako vlasy žen, ale zuby měly jako lvi. Měly jakoby železné pancíře a jejich křídla hřmotila, jako když množství spřežení se řítí do boje. A měly ocasy jako škorpióni a v nich žihadla, aby jimi trýznily lidi po pět měsíců. Nad sebou měly krále, anděla propasti, hebrejským jménem Abaddon – to znamená Hubitel.“

Sion se Janovou Apokalypsou inspiroval i v oleji Ve znamení hvězdy Pelyněk (1966), zachycujícím v horním plánu padající hvězdu, v dolním pak cosi jako peklo. Přesně podle svatého Jana: „A jméno hvězdy té bylo Pelynek. I obrátil se třetí díl vod v pelynek a mnoho lidí zemřelo od těch vod, nebo byly zhořkly.“ Jak by asi vypadal Starý zákon ilustrovaný Sionem? Možná neortodoxně, pravděpodobně by však byl autentický a přesvědčivý.

Vysvobození z úzkosti

Koncem šedesátých let náhodně přišel na techniku, které se pak držel – v podstatě šlo o to, že své postavy či rostliny modeloval z jakoby rozteklých skvrn, v čemsi připomínajících barevné proměny kombinované se Sabatierovým efektem na psychedelických fotografií z konce šedesátých let. Ty ovšem nebývaly tak temné. Zkrátka „kaleidoskopické třeštění barevných mikrodetonací“, jak to výstižně popisoval kunsthistorik Antonín Hartmann.

Z výstavy Zbyšek Sion: Výběr obrazů a kreseb z 60. a 70. let
Zdroj: Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem

Již byl zmíněn všudypřítomný motiv boje, střetu – zajímavé srovnání nabízí dvě verze tématu, obě nesou stejný název: Zápasníci (první je tuš z roku 1974, druhá pak akryl kombinovaný s temperou z roku 1976–1977). Stejně zajímavé je porovnání novější verze obrazu Adam a Eva (1972), kdy nevidíme žádné spříznění jako na starším oleji téhož jména z roku 1960-1962, ale důsledky tvrdého boje, kdy Eva je v obličeji celá polámaná, Adam pak lehce zprorážený. Přízračné jsou i Sionovy skleníky, plné agresivní vegetace, a třeba jeho Veselá společnost (1973) zrovna veselím nepřekypuje, spíše z té nálady mrazí.

Zbyšek Sion se však svému vidění reality neuzavíral, aktivně s ní svým uměním bojoval, což výstižně charakterizoval jeho bratranec a kunsthistorik Otakar Aleš Kukla: „Zhmotňováním všeho, co doléhalo v mysli a naplňovalo ji obavami, vysvobozoval sebe i diváky z úzkosti. Taková je totiž odvěká magie tvorby: sevřeš-li neviděné a nehmatatelné do tvaru nebo pojmenuješ-li je, jsi jeho pánem a nemůže už škodit.“

Sionovu výstavu je možné v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem vidět až do konce letošního října.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 16 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 19 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...