„Mám pocit, že si společnost neváží práce novinářů. Jejich společenská odpovědnost přitom není menší než odpovědnost advokátů nebo doktorů,“ říká moderátor Českého rozhlasu Plus Jan Bumba. I když se označuje za velkého kritika žurnalistické práce, tak by podle něj měla být lépe zaplacená. V podcastu Background ČT24 vysvětluje i to, proč nemá rád hádavá interview a co mu vadí na rozhovorech s některými politiky.
Novinářská kariéra Jana Bumby je až na pár výjimek spojená s Českým rozhlasem, kam nastoupil hned po vystudování masové komunikace na Univerzitě Karlově. Kromě toho psal do Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, čtyři roky pracoval také v české redakci BBC. „Vždycky jsem si dělal legraci, že se mi na rozhlase líbí, že je to ekologická práce. Prosviští éterem a nezůstávají po něm toxické stopy,“ usmívá se Bumba.
Za formativní zkušenost označuje zmiňované působení v české mutaci BBC, kde se podle něj sešel výjimečný kolektiv. „Všichni si v sobě neseme základní potřebu vyváženosti a férovosti,“ myslí si moderátor, který vzpomíná i na užitečné stáže přímo v Londýně. Některé věci z nich pak chtěl přenést do Česka, u nadřízených však většinou neuspěl. „Skončilo to na tom, že to, co tam dělá pět lidí, tady dělá jeden,“ vysvětluje.
Bumba tím naráží na nedostatečně zaplacené české novináře, jejichž práce si podle něj společnost neváží. „Když si vezmeme, kolik berou právníci a doktoři, tak kam se na ně novináři hrabou. Přitom společenská odpovědnost novináře není menší než odpovědnost advokáta nebo doktora,“ říká s tím, že to může uškodit mladým žurnalistům. „Ti starší, od kterých by se učili, odcházejí do jiných oborů, kde si vydělají více.“
Podcastům chybí řemeslo
Zatímco v minulosti Bumba často moderoval brzké ranní vysílání, tak v posledních letech se zaměřuje na delší rozhovory. „Už jsem nemohl. Dostal jsem se do stavu, že jsem nedokázal vstávat,“ vysvětluje změnu. Aktuálně moderuje pořady Interview Plus a Pro a Proti – střídá tak rozhovory s jedním a dvěma lidmi. „Nejvíc mi sedí formát hard talk interview jeden na jednoho,“ přiznává s tím, že ale nemá rád hádavé rozhovory.
„Když mám vstoupit do řeči, tak se snažím, aby to bylo citlivě a aby každý host měl možnost doříct myšlenku,“ vysvětluje Bumba, přestože vzápětí upozorňuje, že i on respondenty konfrontuje. „Že si protiřečí nebo že to, co říká, je nekonzistentní. Jiná věc je, že si z toho vůbec nic nedělají. Bývají to politici,“ říká. Konkrétní jména uvádět nechce, lidé ve veřejných funkcích by ovšem podle něj měli být poctiví. „Vadí mi neúcta k posluchači.“
Rozhlasové vysílání se podle Bumby během jeho kariéry posunulo zejména technologicky, také se však například zkrátily zprávy. „Stejně jako před dvaceti lety ale i dnes záleží na tom mít reportérský cit a umět natočit zajímavou věc,“ myslí si moderátor, který naopak s mírnou skepsí hodnotí nástup podcastů. „Myslím si, že rozhlas má něco, co podcasteři nemají, a to řemeslo,“ objasňuje a myšlenku rozvádí.
„Jak je to natočené, jaký to má zvuk a jak se to sestříhá – v tom je pro mě řada podcastů skutečně strašně slabá. Ani to nemůžu poslouchat,“ přiznává Bumba, jemuž se také nelíbí, když na podcast nedohlíží žádný editor. „Říkám si, kdo tam byl jako druhé oči nebo uši. Pro mě je to velmi důležité, a to tu práci dělám 25 let,“ odpovídá s tím, že mluví hlavně o novinářských podcastech, ne o zábavných.
Rozhlas by tak podle zkušeného novináře měl podcasty stále předčit. Zůstat u něj chce i Bumba, který vyzdvihuje především kolektivní práci. „Píšící novináři jsou v drtivé většině velcí individualisté, často silné osobnosti. V rádiu na každém pořadu a vysílání dělá tým lidí. To mě strašně baví,“ říká na závěr.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.
