Úhyn ryb v Dyji se bez omezení fosforu bude opakovat, varuje studie

Právě kvůli fosforu uhynulo loni na konci června v Dyji pod nádrží Nové Mlýny asi třicet tun ryb. Jeho koncentrace mnohonásobně převyšovala limity pro povrchové vody. Do Nových Mlýnů ročně přiteče asi 160 tun fosforu. Právě ten pak slouží jako „potrava“ pro rozvoj vodního květu sinic. Hlavním zdrojem fosforu jsou čistírny odpadních vod, které ho nedostatečně odstraňují, a splachy z polí.

Problém podle studie spočívá v tom, že se v kritických letních měsících u hráze nádrže hromadí velké množství biomasy sinic. Tyto organismy, které běžně kyslík samy vytvářejí, ho za určitých podmínek naopak masivně spotřebovávají. Navíc při svém rozkladu uvolňují i toxické látky, jako je amoniak. Ryby pak hynou v důsledku náhlého nedostatku rozpuštěného kyslíku, což často souvisí s vysokými teplotami vody. Specifickým faktorem byla podle odborníků pravděpodobně i toxická pěna, která vznikala ze sinicové kaše při vypouštění vody přes segmenty nádrže.

„V roce 2025 bylo zdokumentováno extrémní nahromadění sinic u hráze nádrže. Jejich rozklad spolu s nízkým obsahem kyslíku vytvořil kombinaci, kterou rybí společenstvo už nebylo schopné zvládnout,“ uvedl hydrobiolog a hlavní autor studie Radovan Kopp z Mendelovy univerzity v Brně.

Jako okamžité opatření odborníci doporučili instalaci moderních samočisticích čidel pro on-line sledování kvality vody v řece i v Nových Mlýnech. Navazujícím krokem je zefektivnění způsobu vypouštění vody v rizikových obdobích. Cílem je především snížit riziko zvýšeného vnesení biomasy sinic z nádrže do Dyje. Pro rychlou reakci v rizikových situacích odborníci doporučují takzvaný provozně-havarijní plán, který by na základě on-line monitoringu umožnil reagovat na změny kvality vody a počasí.

Klíčové je omezení fosforu ve vodě

Autoři studie zdůraznili, že klíčovým dlouhodobým krokem zůstávají legislativní změny, které povedou k výraznému omezení fosforu ve vodě. Jinak se podle Koppa budou úhyny ryb opakovat. „Ať se nám to líbí, nebo ne. Protože ta zátěž je ohromná a spíš roste, než klesá,“ zdůraznil.

„V tocích teče vody méně, sídel máme mnoho, což znamená, že to znečištění se ředí málo,“ poznamenal hydrochemik Povodí Moravy Dušan Kosour.

Voda z brněnské kanalizace končí v čistírně v Modřicích. Splašky jsou hlavním zdrojem fosforu. „Musíme odstranit minimálně osmdesát pět procent přiváděného fosforu. V současné době odstraňujeme zhruba 92 procent,“ přibližuje specialista kanalizační sekce Brněnských vodáren a kanalizací Robert Hrich.

Limity pro vypouštění se ale liší. Pro velká města jsou přísnější než pro malé obce. „Povinnost je až od těch větších sídel. Obce, zvláště ty malé, tu povinnost nemají. Takže je to spíš na nějaké dobré vůli těch starostů,“ řekl Kosour.

„Mezi odborníky panuje shoda, že ty limity jsou příliš benevolentní,“ poznamenal Kopp.

Přísnější limity opět jen pro velké čistírny

Částečně by změnu k lepšímu měla přinést nová směrnice Evropské unie, přijatá na konci roku 2024 a zavádějící přísnější hodnoty. „Od prosince 2024 běží lhůta třiceti měsíců, během níž musí členské státy požadavky transponovat do národní legislativy,“ uvedla mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

Směrnice má podle místopředsedy sněmovního výboru pro životní prostředí Jana Bureše (ODS) postupný náběh. „Důležité je hlavně to, aby byla skutečně uvedena do praxe a aby byla kontrolována. Zároveň je potřeba postupovat opatrně. Podle informací z provozu čistíren může další rychlé zpřísňování limitů vést k problémům – například k narušení biologických procesů na čistírnách nebo k vyššímu používání chemických látek při odstraňování fosforu. To by mohlo mít na kvalitu vody i opačný efekt, než jaký sledujeme,“ poznamenal Bureš.

Přísnější směrnice se vztahuje ale jen na velké provozovatele, zejména vodárny, netýká se malých čistíren. „Otázku menších čistíren a jejich vlivu na eutrofizaci (proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor, pozn. red.) považuji za téma k odborné debatě a k vyhodnocení dat,“ uzavřel Bureš.