Odvolací soud potvrdil osvobozující rozsudky v případu zřícení Trojské lávky

„Nalézací soud nepochybil, pokud oba obžalované zprostil obžaloby,“ konstatovala předsedkyně odvolacího senátu pražského městského soudu Monika Křikavová. U podobných případů podle ní v Česku existuje systémový problém, protože k zajištění potřebných důkazů by byla potřeba bezprostřední přítomnost specialistů z nejrůznějších oborů na místě neštěstí.

„Pokud se nějaké důkazy nezajistí v prvopočátku, dodatečně už taková možnost není,“ podotkla. Policie se u lávky spolehla na posudek jediného znalce, který své hodnocení u soudu neobhájil. „Odvolací soud konstatuje s plnou vážností, že tito dva muži před soudem stát neměli a že byli po právu shledáni nevinnými,“ řekla soudkyně.

Zdůraznila, že šestasedmdesátiletý Stráský i o pět let starší Semecký byli na sklonku své kariéry vystaveni nejen mediálnímu zájmu, ale i dlouhotrvajícímu soudnímu procesu, ke kterému se celkem šestkrát nedostavil klíčový znalec obžaloby Jaroslav Marek. Ten navíc podle ní neprojevil dostatek sebereflexe k tomu, aby orgány činné v trestním řízení upozornil na to, že k zodpovězení některých vznesených otázek nemá dostatečnou odbornost.

Lávku pro pěší, která spojovala Troju s Císařským ostrovem, navrhl Stráský v roce 1983, fungovat začala o rok později. Denně po ní procházely stovky lidí, včetně rodin s dětmi mířících do nedaleké zoo.

Podle státního zástupce spadla kvůli korozi nosných a předpínacích kabelů, kterou způsobilo pronikání vlhkosti do konstrukce a urychlilo působení posypové soli. V odvolání žalobce zdůraznil, že sůl nicméně nebyla hlavní příčinou koroze, protože poruchy lávky se projevovaly už před jejím použitím a zatékalo do ní už od jejího uvedení do provozu.

Koroze a nevhodné opravy

Šestasedmdesátiletý vysokoškolský profesor Stráský se hájil právě tím, že správce lávky sypal na její povrch sůl, což neměl. Poukazoval také na nevhodné opravy lávky, o nichž ho podle něj nikdo neinformoval. To, že by v konstrukci byly praskliny už předtím, odmítl. K závěru, že mužův projekt byl bez vad, dospěl letos v březnu i Obvodní soud pro Prahu 7.

„To, co obžaloba kladla inženýru Stráskému za vinu, se nezakládá na pravdě. Nebylo prokázáno, že porušil jakoukoliv tehdy platnou normu,“ řekla Křikavová a připomněla, že Stráský nebyl generálním projektantem, a že tedy neměl povinnost na stavbu dohlížet.

Státní zástupce žádal pro oba muže podmíněné tresty. Trval na tom, že TSK měla doporučení k uzavření lávky vydat nejpozději v listopadu 2016, kdy už bylo zjevné jak závažné narušení systému lávky, tak i výrazné riziko kolapsu konstrukce. Semecký měl podle něj k dispozici výsledky deseti prohlídek od zaměstnanců TSK a dvacet osm prohlídek provedených firmou Pontex, která lávku monitorovala.

Semecký ale namítal, že žádné z informací, které měl, nesvědčily o nutnosti lávku uzavřít. V době, kdy konstrukce spadla, už navíc déle než osm měsíců nebyl vedoucím příslušného oddělení mostů. „Ze své pozice zajišťoval pravidelnou kontrolu, věnoval se této lávce mimořádným způsobem. Byla zajištěna kvalifikovaná společnost Pontex, která nikdy neuvedla, že by lávka měla být uzavřena,“ doplnila k tomu Křikavová a připomněla, že konstrukci poznamenaly i povodně. 

Náhrada škody

Hlavní město Praha žádá po obou mužích jako náhradu škody 8,2 milionu korun, které vynaložilo na odstranění trosek. Pojišťovny chtějí 2,4 milionu korun. Soudy je odkázaly do občanskoprávního řízení.

Praha každému ze zraněných už dříve vyplatila 50 tisíc korun. Další peníze hradily poškozeným právě pojišťovny, výši odškodnění nesdělily. Při neštěstí si tři muži polámali kosti nebo obratle. Nejhůře dopadla žena, kterou záchranáři převezli do nemocnice s krvácením do mozku a břicha a se zlomeninami lebky, nosu, pánve, lopatky a stehenní kosti.

Zřícenou lávku nahradila v říjnu 2020 vyšší i širší konstrukce, která vyšla na 150 milionů korun. Její životnost je podle magistrátu nejméně sto let.