Teplické Hadí lázně zůstávají památkou. Majitel usilující o sejmutí ochrany neuspěl u soudu

Zaorálek v přezkumném řízení změnil rozhodnutí svého předchůdce Antonína Staňka (ČSSD), který odňal Hadím lázním status kulturní památky, protože se domníval, že hodnotné prvky exteriéru objektu jsou dostatečně chráněné režimem památkové zóny a interiér v podstatě ztratil původní hodnotu vzhledem k havarijnímu stavu. Zaorálek zaujal opačné stanovisko, proti kterému se firma bránila žalobou.

Podle NSS měl ministr právo zahájit přezkumné řízení a případně i změnit rozhodnutí svého předchůdce. Podobné případy v praxi nelze podle soudců zcela vyloučit.

Havarijní stav neznamená, že objekt ztratil památkovou hodnotu, míní soud

„Hadí lázně stojí, hmotná podstata tohoto památkově chráněného objektu je stále zachována a skutečnost, že je objekt ve špatném stavebně-technickém stavu, neznamená, že by neměl být nadále předmětem památkové ochrany. Přistoupit na tuto logiku stěžovatele by ve své podstatě (dovedeno ad absurdum) znamenalo, že se již žádná zchátralá stavba jako kulturní památka neopraví,“ uvedli soudci v odůvodnění.

Exteriér a interiér objektu tvoří podle NSS provázaný celek, který je třeba chránit jako kulturní památku. Vlastníkovi to přináší zákonné povinnosti. Vlastnictví zavazuje, připomněli soudci. „Není neomezené a nesmí být využito v rozporu se zákonem chráněnými zájmy. Zde je jím zájem na zachování kulturního dědictví, jejž stěžovatel svojí argumentací v podstatě popírá,“ poznamenal v závěru rozsudku předseda senátu Viktor Kučera.

Hadí lázně jsou klasicistní budova z konce 18. století. V následujícím století prodělaly přestavbu, která jim vtiskla současný ráz. Původnímu účelu přestaly sloužit po privatizaci. Podnikatel Jaroslav Třešňák plánoval přestavbu, návrhy na rekonstrukci však odmítli památkáři, protože podle nich spočívaly v praktickém zbourání budovy a stavbě nové.