V Polešovicích vzniká socha Anežky České. Poutníci ji v listopadu předají papeži Františkovi

Na dveřích ateliéru akademického sochaře Daniela Trubače je skica sochy Anežky Přemyslovny v poměru jedna ku jedné. Bude vysoká bezmála dva a půl metru, vážit bude tři sta kilogramů. Sochař ji odleje z bronzu. Ještě předtím ale musel vyrobit formu z včelího vosku. „Vosk je vláčný a lepí, zanechává v osobě otisky. Právě otisky prstů poutníků budou součástí sochy,“ vysvětlil sochař.

Otisky budou na kovových stuhách s poděkováním a modlitbami k české světici, kterými bude socha, nazvaná Koruna svaté Anežky, ověnčena. Jedna z nich ponese oslavnou esej Jaroslava Seiferta na přemyslovskou princeznu. Poutníci předají sochu papeži Františkovi na české národní pouti ve svatopetrské bazilice v Římě.

Svatořečení Anežky Přemyslovny předznamenalo nástup svobody

Jeden z přímých účastníků pouti, dnes osmaosmdesátiletý Zdeněk Míša, má schovanou stužku i pokyny před cestou. Dlouho nevěřil, že úřady kontrolované komunisty tisícům poutníků cestu do západní Evropy povolí. „Ze začátku nebyli nijak nadšení, že chceme někde vyjet, ale pak asi dostali nějaký příkaz a najednou všechno šlo,“ vzpomíná Míša.

Na oslavu do svatopetrské baziliky v Římě se pan Míša chystá po třiceti letech znovu. Pokud Svatý stolec a hlavně papež František vyhoví přání poutníků, mohla by socha z Polešovic ve světoznámém chrámu zůstat natrvalo. Diplomatická jednání vrcholí souběžně se zrodem sochy světice, která je symbolem české státnosti a milosrdenství.

U příležitosti výročí svatořečení svaté Anežky a svatoanežské pouti vznikla sbírka, ze které se bude platit nejen socha, ale peníze budou papeži věnovány pro chudé. Každý dárce dostane pamětní medaili a potvrzení, že se na daru pro papeže podílel.