Čeští vojenští logistici převzali ocenění. Přes půlrok připravovali návrat svých krajanů z Afghánistánu

Vyznamenaní byli logistici v Pardubicích. Za normálních okolností by slavnostní akt proběhl na pražském Vítkově, kvůli koronavirovým opatřením ale ocenění převzali nakonec na pardubickém letišti. Resortní medaile a vyznamenání si převzalo přes třicet vojáků.

Protipandemická opatření přitom museli vojáci dodržovat i na zahraniční misi. „Zavedené byly roušky a další omezení jako třeba rozestupy a jídlo jsme dostávali jen do jednorázového nádobí. Situace proto byla složitější,“ komentuje situaci člen armády Roman Švec, který strávil v Kábulu půlrok.

Přísná opatření v Afghánistánu při logistické misi se osvědčily. „Žádný český voják se nenakazil,“ sdělil velitel mise Peter Hatala. „Český kontingent byl rozprostřený na mnoha základnách, ani jeden příslušník neměl žádný problém s koronavirem,“ dodal.

Vyznamenaní vojáci mají za sebou půlroční misi

Ocenění vojáci byli z 20. úkolového uskupení a v Afghánistánu působili od prosince do poloviny června. Celkem 31 vojáků bylo z 16 útvarů Armády ČR. Hatalův tým zabezpečoval materiální vybavení armády. Spolupracoval i s místními firmami, od nichž nakupoval zboží, které se pak vozilo na základnu v Kábulu.

„Z České republiky toho vozíme co nejméně, každá tuna navíc je nesmírně drahá. Až 90 procent věcí, které potřebujeme, je pořizováno v místě nasazení,“ řekl Hatala. Povolaní vojáci se všichni vrátili do vlasti v pořádku, bez zranění a ztrát na životech – k úlevě svých rodin. Afghánistán je totiž nadále velice nestabilní zemí.

Bezpečnostní situace se pod Hindukúšem dokonce v posledních měsících ještě zhoršila. „Máme strach samozřejmě, já jsem se snažila zprávy moc nesledovat,“ popisuje období odloučení partnerka jednoho z vojáků.

Ve válce v Afghánistánu padlo čtrnáct českých vojáků

V historii české armády zemřelo na zahraničních misích celkem 29 vojáků. Zatímco boje mezi lety 1993 až 1995 si v tehdejší Jugoslávii vyžádaly na třináct životů, v Afghánistánu jich zemřelo ještě více. Od roku 2002, kdy zde česká armáda působí, přišlo v zemi o život čtrnáct mužů, z toho třináct v akci.

8. července 2014 zasáhla české vojáky během rutinní patroly v Bagrámu bomba nastražená sebevražedným atentátníkem. Na následky výbuchu zemřelo osm českých vojáků, čtyři na místě. „Útočník měl na sobě uniformu afghánské národní policie a odpálil se. Je to věc, která se nedá předjímat, ani se jí nedá účinně zabránit,“ prohlásil tehdy generál Petr Pavel.

Na památku mrtvých vojáků se tenkrát po celém Česku rozezněly zvony a země držela minutu ticha. Pozůstatky zemřelých později převezlo do Česka armádní letadlo. Zatím poslední oběti jsou ze srpna roku 2018, kdy po srpnovém útoku v Čárikáru zemřeli Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek. K incidentu se později přihlásilo teroristické hnutí Taliban.

Se smrtí zemřelých vojáků se těžce vyrovnávali jejich blízcí, rodiny i spolubydlící na základně.
Velení české armády později vydalo rozkaz k pátrání po lidech, kteří se na atentátu podíleli. Vojáci v Afghánistánu provedli několik akcí a s pomocí armády USA zajistili několik podezřelých. V říjnu téhož roku pak byl zabit na korbě auta psovod Tomáš Procházka. Ten společně s ostatními zemřelými vojáky obdržel Kříž obrany státu.

O úmrtí informuje kaplan, psycholog i velitel útvaru

Zmíněné incidenty se staly během mise českých vojáků v Bagrámu. Podle hlavního kaplana české armády Jaroslava Knichala je v těchto případech povinností armády informovat o smrti padlých jejich rodiny nebo blízké. Úmrtí odjíždí oznamovat k rodině velitel mateřského ústavu vojáka, kaplan a psycholog, tvrdí Knichal.

„Tyto věci jsou plně nastavené, každý kaplan nebo psycholog je vždy připraven vyjet. Jsou to velice vypjaté situace, protože jste první, kteří tuto informaci rodině vyjadřují. Je důležité, aby cítili blízkost a že s nimi chcete tuto chvíli prožít,“ dodává.

Podle Knichala je během tohoto momentu důležité respektovat osobní postoj každého člena rodiny. „Myslím, že pro tuto chvíli nenaleznete vždy správný obrat, slovo či výraz. Je potřeba být otevřený, nechat je vyplakat, chytnout za ruku a lidsky s nimi být,“ popisuje kaplan.

Češi střežili Bagrám sedm let

Spojeneckou základnu v Bagrámu čeští vojáci střežili od roku 2013, v zemi se vystřídalo třináct jednotek a zhruba dvě tisícovky vojáků. Na starosti měli venkovní ochranu letecké základny a zabránění nepřátelským aktivitám povstalců.

Vyjížděli proto do jejího okolí, kde dohlíželi na situaci, kontrolovali místa, odkud v minulosti povstalci odpalovali rakety nebo shromažďovali zpravodajské informace. Česká armáda v Afghánistánu působí původně od roku 2002, od té doby se tam vystřídalo celkem jedenáct tisíc jejích příslušníků, někteří z nich opakovaně.

Česká armáda se tehdy zapojila do několika tamních bojových misí v rámci operace Trvalá svoboda. Působení českých vojáků v Afghánistánu okomentoval pro ČT brigádní generál Miroslav Feix, podle kterého přítomnost armády zemi pomohla.

Problémy v zemi se povedlo stabilizovat, tvrdí brigádní generál

„Pokud jde o Afgánistán, podařilo se zde stabilizovat problémy, aby se nešířily dál. Pak to byl pochopitelně velký přínos i pro naši armádu, posunulo to naše bojové schopnosti, které nám pomohou bránit naši zemi,“ uvedl.

V roce 2004 česká armáda pomohla koaličním silám mimo jiné také se speciálním průzkumem terénu, uvedl Feix. „Představte si, že vezmete partu kamarádů s obrovskými batohy a vyrazíte do hor. Tam pozorujete důležité komunikace, místní obyvatele, teroristy a vyhledáváte jejich skrýše,“ popisuje. 

Zároveň uvedl, že během těchto akcí došlo také k několika kontaktům s nepřítelem. Armáda se je většinou snažila eliminovat leteckým úderem, ale docházelo také k boji muže proti muži, dodal. Vojáci se do asijské země vrátili opět v letech 2008 a 2009, kdy operovali především na jejím jihovýchodě. V těchto letech působil v Afghánistánu také plukovník Petr Svoboda.

„Starali jsme se o kolegy z ministerstva zahraničních věcí, stavěli jsme nemocnice, dojednávali projekty a pak jsme měli předsunuté základny. Někdy to byla práce jednodušší, někdy došlo k napadení jednotky a jiným rizikovým situacím,“ objasňuje tehdejší činnost české armády Svoboda.

Od roku 2015 v Afghánistánu čeští vojáci pomáhali s cvičením pilotů a příslušníků speciálních sil. Podle Feixe si během svého působení vybudovali dobrou prestiž. „Čeští vojáci umí improvizovat a plnit úkoly. Všude byla samá chvála, všichni velitelé chtěli české vojáky pod svým velením,“ uvedl.

V zemi zůstali zdravotníci nebo vojenští policisté

V Afgánistánu teď zůstává víc než sto českých žen a mužů, například zdravotníci, vojenští policisté a členové velitelství v Kábulu, naopak domů se vrátila strážní rota, výsadkáři, nebo členové speciálních jednotek. Armáda postupně snižuje počet svých lidí v dalších zemích, třeba v Iráku. Naopak velení převzali Češi v západoafrickém Mali.

Podle redaktora ČT Karla Rožánka je důvodem k odchodu armády nově uzavřená dohoda o příměří mezi afghánskou vládou a hnutím Taliban. „Ta země by se měla dostat do mírové formy. Je rozvrácená a od roku 2001 v občanské válce. Mezinárodní koalice v čele s USA se teď snaží předávat odpovědnost místním silám, armádě a policii,“ popisuje Rožánek.

Podle něho je Afghánistán problémová země a na dlouhou dobu jí ještě zůstane. „To příměří je velmi křehké. Jsou zde navíc další síly, které z toho těží – teroristické hnutí Islámský stát, kriminální živly, prodejci drog. Afghánistán je dlouhodobě krizovou zemí a bude se velmi dlouho vracet do normálních kolejí,“ dodal.