Řeka Mekong je životodárnou silou pro víc než šedesát milionů lidí žijících v jejím povodí. O největší tok jihovýchodní Asie se čím dál víc zajímá Čína, která s ním má obchodní plány. Na řece staví hráze, které však podle obyvatel na dolním toku nenávratně mění tamní ekosystém.
Veletok Mekongu se táhne od Tibetu přes Myanmar, Laos, Thajsko, Kambodžu a Vietnam. V Tibetu mu říkají „voda kamene“, v Thajsku a Laosu „matka vod“, v Kambodži „velká voda“ a ve Vietnamu „řeka devíti draků“.
Řeka je zdrojem vody, potravy, úrodné půdy a závisí na ní doprava i celý cyklus života. Do něj však poslední roky zásadně zasahuje Čína stavbou řady přehrad i bagrováním řečiště pro průjezd velkých lodí. „Tenhle rok je nejhorší. Voda je tak nízko, musím lovit pořád dokola,“ stěžuje si thajský rybář Suk.
Peking má s povodím Mekongu hlavně obchodní plány. Chce využít obrovské síly proudu řeky k výrobě energie. Stavět vodní elektrárny mají v plánu všechny země jihovýchodní Asie, Čína má ale nejvíc prostředků i ambicí a postupuje nejrychleji.
„Ti, kteří chtějí odstranit peřeje, to možná vidí jako odporné balvany, ale my vesničané to vnímáme jako klíčový ekosystém, který řeku udržuje živou,“ upozorňuje thajský ochranář Niwat Roikeaw. Místní protestují a nesouhlasí s čínským argumentem, že ze změn budou profitovat všichni.
Problematický je vliv Pekingu i kvůli sporům v Jihočínském moři. „Pro Čínu je to způsob, jak dosáhnout svého, to znamená geografického a ekonomického vlivu. Čína má moc, protože je na horním toku řeky. Může stavět hráze, jak chce, a země, které jsou na dolním toku řeky, s tím nic neudělají,“ vysvětluje thajský politolog Thitinan Pongsudhirak.
Pro tradiční asijské komunity podél Mekongu jsou geopolitické mocenské boje většinou vedlejší. Jde jim o obživu a kulturu, ve které vyrostly.
