Demokratická strana je v krizi. Chybí jí lídr i důvěra Američanů

Průzkum zjistil, že 63 procent voličů má na Demokratickou stranu nepříznivý názor – což je nejvyšší podíl v průzkumech WSJ od roku 1990. Příznivě oproti tomu stranu vnímá jen třetina oslovených.

Jedná se o horší hodnocení, než jaké voliči dávají prezidentu Donaldu Trumpovi nebo Republikánské straně. I když respondenti obě strany vnímají spíše nepříznivě než příznivě, tak pouhých osm procent vnímá demokraty „velmi příznivě“, zatímco devatenáct procent projevuje stejnou míru náklonnosti vůči Republikánské straně.

Chybí lídr

„Částečně je to přirozené. Po prohraných volbách se strana určitým způsobem hledá, nemá přirozeného vůdce v podobě prezidenta či prezidentky,“ uvedl amerikanista Jiří Pondělíček. „Je to vidět třeba i na debatách o tom, jak se postavit k Donaldu Trumpovi. Jestli být v uvozovkách konstruktivní, nebo být opozicí, která bude na všechno říkat ne a stavět se proti němu na každém kroku,“ dodal.

O přístup založený na spolupráci s Bílým domem se pokusila například guvernérka Michiganu Gretchen Whitmerová, která se s Trumpem sešla a prohlásila, že ho bude podporovat v jeho úsilí přinést pracovní místa do USA. Vysloužila si za to ovšem kritiku svých spolustraníků. Jiní demokraté zase prosazují asertivní přístup, který zvolil guvernér Kalifornie Gavin Newsom při nepokojích v Los Angeles nebo v případě republikánského pokusu přepsat hranice volebních okrsků v Texasu, který měl za cíl zvýšit volební zisk Republikánské strany. Newson na tuto iniciativu reagoval oznámením obdobného kroku v Kalifornii.

„Strana potom nepůsobí jednotně. Každý jede na vlastní pěst a vede to i k otevřeným sporům,“ míní Pondělíček. Připomněl, že americké strany jsou strukturované hierarchicky a v jejich čele stojí národní výbor, který má svého předsedu, ale většinou se nejedná o nejvýraznější postavu strany. Tou je prezident nebo prezidentský kandidát, který se stává hlavním hybatelem a dává dohromady program.

Strany mívají výrazné tváře i v Kongresu. Mezi republikány by to mohl být předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson, ale zastiňuje ho postava prezidenta. Mezi demokraty by takovou postavou mohl být lídr demokratů v dolní komoře Hakeem Jeffries, který ale zatím není tak výrazný, jak by asi někteří demokraté přáli. Také populární guvernéři velkých, významných států mohou být důležitými figurami i celonárodně, sdělil Pondělíček.

Frustrace progresivního křídla

Analytik Asociace pro mezinárodní otázky Matěj Jungwirth poukázal na to, že Demokratická strana po prohraných prezidentských volbách neprovedla hlubší sebekritiku a nesnažila se najít, kde se staly chyby. Dalším z důvodů nízkých preferencí demokratů je podle něj i velká frustrace jejich progresivního křídla – jedná se většinou o mladé lidi a voliče nalevo od hlavního proudu strany – ze starších demokratických špiček, které v jejich očích nejsou ochotné udělat radikální reformu. Představitelé této frakce o sobě v uplynulých měsících několikrát dali vědět.

Senátor Bernie Sanders, který se identifikuje jako sociální demokrat, na jaře vyrazil s progresivní demokratickou kongresmankou Alexandriou Ocasiovou-Cortézovou na takzvané turné Boje proti oligarchii. Jejich setkání s voliči přilákala desítky tisíc lidí napříč Spojenými státy a jedním z jejich hlavních prohlášení bylo, že Trump vede zemi k autoritářskému modelu řízení. Další sérii výjezdů za voliči pak odstartoval Sanders v polovině června.

V demokratických primárkách před volbami starosty New Yorku Sanders a Ocasiová-Cortézová podpořili progresivního kandidáta Zohrana Mamdaniho. Ten si získal přízeň především mladších voličů a porazil v souboji bývalého guvernéra státu New York Andrewa Cuomoa, který se řadí k hlavnímu proudu Demokratické strany.

„U Mandamiho bylo zajímavé vidět, že se nezaměřoval pouze na tradičně demokratické čtvrti, ale šel do čtvrtí a distriktů, kde vyhrál Donald Trump. Nebál se mluvit s voliči a poslouchat jejich obavy, co se týká životních nákladů nebo cen bydlení v New Yorku,“ upozornil Jungwirth.

„Mamdami, Ocasiová-Cortézová a další patří k progresivnímu křídlu, které, zdá se, dokáže mobilizovat mladé voliče a je u nich poměrně populární. Ale zase mnozí z umírněnějších voličů demokratů je považují za extrém nebo krajní křídlo a u nich důvěru nevzbuzují,“ upozornil Pondělíček. Dodal, že progresivní kandidáti mohou odradit hlasující v důležitých státech, kde jsou voličské preference mezi demokraty a republikány vyrovnané.

Voliči s Trumpem nesouhlasí, ale důvěřují republikánům

„Demokraté nemají ucelenou komunikační strategii, jak postupovat a zvedat různá témata,“ míní Jugwirth. „Značka demokratů je tak špatná, že nemají mandát, aby mohli kritizovat Trumpa nebo Republikánskou stranu,“ míní demokratický výzkumný pracovník John Anzalone, který pracoval na průzkumu pro WSJ. „Dokud se znovu nepřiblíží skutečným voličům a pracujícím lidem v otázkách toho, koho podporují a jaké je jejich ekonomické poselství, budou mít problémy,“ dodal.

Přitom veřejné mínění o úřadujícím prezidentovi je spíš nepříznivé, zjistil průzkum WSJ. Lidé v USA nesouhlasí s tím, jak řeší ekonomiku, inflaci, cla či zahraniční politiku. „Trumpův rozpočtový zákon je u voličů extrémně nepopulární,“ připustil Pondělíček. A přesto v těchto otázkách Američané důvěřují spíš republikánským než demokratickým kongresmanům.

V některých případech jsou rozdíly markantní. Nespokojenost s Trumpovým přístupem k inflaci převyšuje spokojenost o jedenáct procentních bodů, a přesto je pro voliče Republikánská strana v otázce inflace důvěryhodnější než demokraté – a to o deset procentních bodů. O sedmnáct procentních bodů více voličů nesouhlasí s Trumpovým přístupem k clům, než souhlasí, a přesto jsou republikáni u respondentů v této otázce důvěryhodnější.

„Demokratům se nedaří spojit Trumpa s Republikánskou stranou. Trump může být nepopulární, ale neodráží se to do takové míry, jak bychom čekali, na hodnocení republikánů,“ vypíchl Jungwirth. Jedinými oblastmi z deseti otázek testovaných v průzkumu WSJ, v nichž voliči upřednostňují demokraty před republikány, jsou zdravotní péče a politika očkování.

Jednota přijde po midterms

„V tuto chvíli se demokraté jen mohou snažit blokovat republikánskou agendu,“ popsal situaci v Kongresu Pondělíček. „Voliči to vnímají tak, že demokraté nic nedělají, což je pravda, ale je to proto, že ani nic jiného dělat nemohou,“ sdělil. 

Mezivolební období je podle něj těžké, protože program se dává dohromady až podle toho, koho si strana zvolí v prezidentských primárkách. Volby do Sněmovny reprezentantů v polovině prezidentského mandátu, takzvané midterms, proběhnou na podzim příštího roku.

„Jsou to volby, které probíhají v jednotlivých okrscích a kandidáti tomu často svou kampaň přizpůsobují. Není tam sjednocující prvek jako u prezidentských voleb, proto lze očekávat, že ke sjednocení demokratů pravděpodobně dojde až po volbách v roce 2026, až se začnou připravovat na volební sezonu 2028,“ dodal Pondělíček.

Výhody demokratů

Více než rok před midterms by přesto voliči podpořili spíš demokraty než republikány, ukazuje průzkum. Mají v tomto ohledu výhodu v poměru 46 procent ku 43 procentům. Ve srovnání s trendy během Trumpova prvního prezidentského období však demokraté ve stejnou část roku 2017 vedli výrazněji – o osm procentních bodů.

„V roce 2017 jsme již pozorovali úpadek popularity Republikánské strany, ale dnes tomu tak není,“ srovnal republikánský výzkumný pracovník Bill McInturff výsledky průzkumů. Prezident je populární u 46 procent oslovených lidí, zatímco 52 procent lidí nesouhlasí s jeho výkonem úřadu. Během svého prvního období však ve srovnatelném okamžiku měl podporu jen čtyřiceti procent voličů.

Demokraté mají na své straně několik výhod – kromě náskoku v průzkumu volebních preferencí jejich voliči vykazují vyšší míru motivace přijít k volbám. V jejich prospěch navíc hraje zkušenost několika posledních dekád, protože prezidentova strana málokdy unikne negativní odezvě voličů během midterms.

McInturff poukázal na to, že pět po sobě jdoucích prezidentů ztratilo během svého prvního volebního období kontrolu nad Kongresem – včetně bývalého demokratického prezidenta Baracka Obamy, jehož strana v prvních volbách po jeho nástupu do Bílého domu přišla o 63 křesel. Navíc američtí voliči neustále hledají změnu. V devíti z posledních deseti midterms nebo prezidentských voleb Američané vybrali změnu – ve Sněmovně reprezentantů, Senátu nebo v Bílém domě.