Díky příměří uzavřenému mezi židovským státem a libanonským teroristickým hnutím Hizballáh se zhruba šedesát tisíc Izraelců ze severu země může zhruba po roce vrátit do svých domovů. Běžný život se ale obnovuje pomalu, zjistil v oblasti blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek.
Penzista Max bydlel ve třetím patře činžáku v severoizraelské obci Kirjat Šmona. Víc než rok ale do bytu nikdo nevkročil. „Jsme tu poprvé. Je to byt mého syna a chci se podívat, v jakém je stavu,“ řekl Izraelec štábu ČT, který jej doprovázel.
Byt byl nakonec v pořádku, vypadal ale jako časová kapsle. Na stole ležely noviny z 11. října 2023 a podlahu pokrývaly mrtvé včely, protože ve vedlejším pokoji se usadil celý roj.
Před válkou měla obec Kirjat Šmona zhruba 25 tisíc obyvatel, na místě jich nakonec kvůli ostřelování Hizballáhem zůstalo jenom několik set. Obnova předválečné populace zřejmě bude probíhat pomalu. Všude jsou připomínky války – důlky po střepinách, zabedněné okenice i obchody.
Štáb ČT se vydal i přímo k hranici, do městečka Metula. Silnici po cestě pokrývalo bahno a rýhy od vojenské techniky. Na polích stále ještě parkovaly izraelské tanky, místy stály také obrněné armádní buldozery.
Nákladné opravy
Do samotné Metuly někdo nesmí a někdo ani zatím nechce. Jeden z místních obyvatel Maoz Baruch má dům hned u hranice. Okna, střecha i stropy jsou poničené. Opravit by šly, ale chybí peníze. „Dostáváme jako kompenzaci jen šest tisíc šekelů měsíčně. A z toho nezaplatíme investice,“ konstatoval Maruch.
Zatím bydlí v chatce v kempu, na svůj původní domov se ani nechce jít podívat. „Starosta nám řekl, ať tam raději ani nechodíme, protože infrastruktura je zničená,“ uvedl Baruch.
Sirény a zvuky války na severu židovského státu utichly. Příroda jako by dávala najevo, že vše je zase v normálu. Pozornější pohled na krajinu i do duší lidí ale ukazuje, že to zdaleka v pořádku není.
