Německo si připomíná 33 let od znovusjednocení

Podle zahraničního zpravodaje ČT Pavla Poláka nebývá zvykem, že by Merkelová dávala médiím rozhovory nebo se na veřejnosti vyjadřovala k záležitostem, jako je například znovusjednocení Německa. „Exkancléřka má pro to určitě dobře rozmyšlené a pádné důvody. Právě pro to je tento rozhovor velmi očekávaný,“ řekl Polák.

Co se týče znovusjednocení, mezi analytiky i komentátory panuje převažující názor, že dopadlo úspěšně. Ne vše se ale prý podařilo, jelikož se jednalo o rozsáhlý společenský i ekonomický projekt. „Když se podíváme na dnešní Německo, tak vidíme zemi, která je propojená. Ve východním Německu již vyrostly alespoň dvě generace, co se považují za spolkové Němce a už nerozlišují, odkud kdo pochází,“ uvedl Polák.

Zároveň podotkl, že v dnešní době lze obě území znovusjednocených zemí, východního i západního Německa, od sebe jen těžko rozeznat. „V infrastruktuře rozdíly nejsou. Východoněmecká nádraží jsou mnohdy v lepším stavu než kupříkladu na západě Německa. Životní úroveň je ale na východě nižší, když to srovnáme se západními domácnostmi. Délka života ve východním Německu je také o něco nižší než na západě,“ popsal Polák.

Dodnes také na východě Německa chybí pracovní síla. „Na přelomu let 1989 a 1990, anebo také v následujících letech, mnoho lidí odešlo na západ. Tam zůstali a východ země se s odlivem obyvatelstva dodnes nesrovnal,“ dodal zpravodaj s tím, že postoj východních Němců vůči cizincům je spíše negativní, což souvisí i s faktem, že zejména ve východních spolkových zemích má silnou podporu krajně pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD). 

Cílem bylo dát Německo do kupy, řekl zpravodaj

Podle zpravodaje byla po svobodných volbách na začátku 1990 reálná možnost, že by země nebyla sjednocena. Východní Německo by tehdy i nadále existovalo společně se západním Německem. 

Západoněmecký kancléř Helmut Kohl nicméně sledoval plán znovusjednocení jako jediný možný, životaschopný plán, který měl šanci na úspěch. „Věděl, že by exodus východoněmeckého obyvatelstva v roce 1989 do západního Německa masivně pokračoval. O budoucnosti dvou německých států uvažovali politici Německé demokratické republiky (NDR),“ řekl Polák.

Peníze, které měly východní Německo vyzdvihnout na úroveň toho západního, byly velké. Dnes je úroveň východních domácností přibližně na devadesáti procentech těch západoněmeckých, což je vnímáno jako úspěch.

Oslavuje se v Hamburku

Spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier při příležitosti výročí prohlásil, že Německo bylo ve svém znovusjednocení lepší, než si ve skutečnosti myslí, ale přesto musí na jednotě nadále pracovat. Hlavní oslavy svátku v Hamburku se dějí za účasti Steinmeiera, spolkového kancléře Olafa Scholze a předsedkyně Spolkového sněmu Bärbel Basové. Do města rovněž dorazily tisíce lidí.

„Německé znovusjednocení je nejšťastnějším momentem německé historie. Třetí říjen je i dnes připomínkou toho, že demokracie, svoboda a právní stát nejsou samozřejmostí, ale výdobytkem, za který museli stateční občané v NDR tvrdě bojovat,“ řekla státní ministryně pro kulturu a média Claudia Rothová.

Ve svém prohlášení zdůraznila, že pro budoucnost Německa a jednoty země je i nadále třeba důsledně zpracovávat zločiny či bezpráví východoněmecké Jednotné socialistické strany Německa (SED).

O úsilí a touze východních Němců po svobodě hovořil také šéf Spolkového ústavního soudu Stephan Harbarth, který zmínil mimo jiné význam východoněmeckého povstání proti komunistické diktatuře v červnu 1953. „Tyto události se staly součástí naší společné německé identity,“ podotkl.

Nerovnováha přetrvává, myslí si Steinmeier

Steinmeier mezi úspěchy zmínil srovnání příjmů a důchodů, odstranění nezaměstnanosti nebo rozvoj infrastruktury. „Ta je na východě Německa přinejmenším srovnatelná se západem, mnohdy i lepší,“ prohlásil prezident.

Problémem je podle něho přetrvávající nerovnováha mezi východní a západní částí Německa. „Je to o pocitu rovnosti,“ podotkl s tím, že je třeba zlepšit zastoupení Němců z východu ve vedoucích pozicích. Steinmeier rovněž chce, aby příběhy a zkušenosti východních Němců tvořily větší část společné historie, než je tomu nyní.

To, že stopy poválečného rozdělení Německa jsou stále patrné, uvedl ve své výroční zprávě také vládní zmocněnec pro nové spolkové země Carsten Schneider. Na tiskové konferenci během konce září prohlásil, že za třiatřicet let se sice podařilo zmenšit a v některých oblastech zcela odstranit strukturální rozdíly, přesto zůstává úkolem příštích let další posilování jednoty.

Šéf konzervativní unie CDU/CSU Friedrich Merz uvedl, že znovusjednocení bylo ze státoprávního hlediska dokončeno. „Pokud jde o emocionální část, tak tomu ještě tak není,“ řekl.

Oslavy, jejichž centrem se letos stal Hamburk, začaly už v pondělí za účasti představitelů vlády jako dvoudenní občanský festival. Podle pořadatelů jen první den dorazilo do centra města přes tři sta tisíc návštěvníků.

Ne 9. listopad, ale 3. říjen

Oslavy a připomínky výročí se nicméně konají po celém Německu. Znovusjednocení je rovněž od rána tématem německých médií. Berlínská rozhlasová stanice Berliner Rundfunk se například věnovala tomu, proč se datem sjednocení stal třetí říjen, a ne třeba devátý listopad, když v tento den v roce 1989 padla berlínská zeď. „Devátý listopad byl ale také dnem, kdy nacisté v roce 1938 rozpoutali protižidovský pogrom známý jako křišťálová noc. Takže je jasné, že by toto datum nebylo z historických důvodů vhodné,“ vysvětlila moderátorka.

K termínu 3. října dospěli východoněmečtí poslanci v srpnu po nočním jednání jako ke kompromisu. Německo se sjednotilo den po zasedání ministrů zahraničí zemí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE), jejíž transformací vznikla Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

Tématem zasedání tehdy byla smlouva známá jako dva plus čtyři. Tato smlouva, která vycházela z jednání zástupců obou tehdejších německých států a čtyř vítězných mocností, tedy Británie, Francie, USA a Sovětského svazu, umožnila znovusjednocení Německa.