Odborník na nucené práce přežil Katyň

Sovětští agenti NKVD vozili polské důstojníky do Katyňského lesa vlakem. Tři kilometry od cílové stanice museli vystoupit, svázali jim ruce za záda a přinutili nastoupit do autobusů se zatmavenými okny. Avšak v době, kdy polští důstojníci čekali, než je vpustí dovnitř, jeden plukovník NKVD vytáhl Swianiewicze z řady, čímž mu zachránil život. Byly to pouhé tři kilometry od Katyňského lesa, kde se posléze stala tragédie. 

• Profesor Swianiewicz byl mezinárodně uznávaný odborník na nucené práce v sovětském Rusku a v nacistickém Německu. Narodil se v Polsku v místě, které bylo tehdy ještě součástí ruské říše. V Moskvě studoval práva, společenské vědy a ekonomii. Nakonec ale skončil na Sibiři a po válce emigroval do Spojených států. Do Polska se už nikdy nevrátil.

Byly to nejspíš jeho odborné znalosti v ekonomice nacistického Německa a znalost ruštiny, co mu pravděpodobně zachránilo život. Více než rok byl poté vyslýchán NKVD, až nakonec sovětská moc prohlásila, že jeho kniha o sovětské ekonomice je špionáž. Swianiewicz odsoudili k osmi letům nucených prací v sibiřském gulagu. Díky aktivitě polských politiků se ale v roce 1941 dostal na svobodu a poté se připojil k polské armádě generála Anderse v jižním Rusku. Jako jeden z prvních svědků přinesl svědectví o masakru v Katyni. 

Jak je možné, že polští důstojníci nekladli odpor?

Důvody nabízí slova polského malíře a spisovatele Józefa Czapského (1896–1993), který byl jedním z mála polských důstojníků, kteří jako zázrakem katyňský masakr přežili. "… Oněch 22 tisíc lidí nikdy nebylo pohromadě, byli rozmístěni do několika táborů," stojí v jeho vzpomínkách."… Neustále byli Sověty manipulováni. Například uprostřed noci přišel do jejich baráku důstojník NKVD s otázkou: Kdo z vás umí rumunsky? Tu a tam se někdo přihlásil, někteří usuzovali, že je pošlou do Rumunska… A pak je vezli vlakem, nikdo nevěděl kam, ale vezli s nimi i jejich zavazadla, aby všechno vypadalo úplně normálně… Do chvíle, než vám někdo položí k hlavě revolver, se bouřit nebudete."

Berija napsal Stalinovi 

Ruské archivy promluvily v roce 2010, kdy odtajnily mimo jiné dopis tehdejšího ministra vnitra Lavrentije Beriji adresovaný Stalinovi z března 1940. V něm Berija navrhuje „vyřešit otázku“ Poláků umístěných v táborech sovětské tajné služby NKVD „v mimořádném řízení“ a doporučuje „použít nejvyšší možný trest - zastřelení“. Důvod? Polští důstojníci podle Beriji provádějí kontrarevoluční činnost a protisovětskou agitaci. Stalin je svým rozkazem z 5. března 1940 nechal zlikvidovat, posléze je označil za „nacionalisty a kontrarevoluční aktivisty“. Ortel byl tak zpečetěn: popravit zastřelením, bez výslechů či vznesení obvinění. Důležitým dokumentem je i dopis šéfa KGB z roku 1959, který navrhoval zničení všech dokumentů, aby se nikdo nikdy nedozvěděl pravdu. 

Rozhodnutí k jednomu z nejmasovějších zločinů druhé světové války podepsal kromě Stalina šéf sovětské diplomacie Vjačeslav Molotov a další členové tehdejšího moskevského vedení. Seznamy zajatců připravil Berija. Celkem stalinská NKVD postřílela v Katyňském lese, v Charkově a na dalších místech na 22 tisíc Poláků. Kromě vysokých důstojníků byli mezi oběťmi také intelektuálové, policisté a další. 

Polští důstojníci padli do sovětského zajetí v rámci dělení Polska mezi nacistické Německo a Sovětský svaz v září 1939 na základě paktu Molotov-Ribbentrop o neútočení mezi oběma velmocemi. Poláci byli internováni v ruském Kozelsku a Ostaškově a v ukrajinském Starobelsku. 

Všichni si mysleli, že jde o hitlerovskou propagandu…

V roce 1943 nalezly jednotky wehrmachtu u vesnice Katyň na západě Ruska masové hroby více než 4 000 polských důstojníků. Německo posléze oznámilo, že je povraždili Sověti. Málokdo tehdy pochyboval o tom, že jde opět o nechvalně známou hitlerovskou propagandu. Moskva obvinila z masakru Němce a nepřímo dokonce i polskou exilovou vládu, se kterou dočasně přerušila diplomatické styky. Nacisté ale měli tentokrát pravdu. 

Pravda o zločinu začala vyplouvat na povrch již během války. Mezinárodní komise přinesla už v roce 1943 důkazy o tom, že důstojníci byli povražděni před příchodem wehrmachtu po napadení SSSR Německem. Také norimberský proces po válce neprokázal německou vinu a sovětská vláda poté zachovala o věci na desítky let mlčení. 

Sověti dokázali katyňský zločin opravdu dokonale zakrýt. K matení veřejnosti jim posloužila běloruská vesnice Chatyň, kde byl vybudován památník stovkám běloruských obcí zničených nacisty. Když chtěl například v 70. letech uctít památku obětí nacismu americký prezident Richard Nixon, Moskva jej ráda vyslala do Chatyně. Obec Katyň, ležící na západě Ruska asi 15 kilometrů od města Smolensk, Sověti dokonce raději na čas vymazali z některých atlasů. 

Moskva katyňský zločin přiznala až po půl století v dubnu 1990, ústy tehdejšího sovětského prezidenta Michaila Gorbačova: „Sovětský svaz vyjadřuje hluboké politování nad katyňskou tragédií a prohlašuje, že je to jeden z nejtěžších zločinů stalinismu,“ znělo v oficiální zprávě. Důkazy o zločinu Moskva zveřejnila v říjnu 1992, kdy ruský prezident Boris Jelcin předal polskému prezidentovi Lechu Walesovi příslušné dokumenty a za masakr se omluvil. 

Tragédie se dostala do médií ve větší míře opět v září 2007, kdy měl premiéru film polského režiséra Andrzeje Wajdy Katyň, jehož tématem je osud rodin zavražděných důstojníků. Téma filmu je režisérovi blízké, protože jeho otec Jakub Wajda patřil mezi katyňské oběti. 

Katyň je ale pro Poláky prokletá dodnes. V dubnu 2010 se měl v Katyňském lese památce tisíců příslušníků elity polského národa poklonit polský prezident Lech Kaczyński. Vládní speciál však při přistávacím manévru havaroval u letiště ve Smolensku a všech 97 pasažérů zahynulo.