Pobřežní stráž i společnost OceanGate prohlásily pasažéry ztracené ponorky za mrtvé

„V oblasti, kde po pohřešované ponorce pátrají dálkově řízená plavidla, byly nalezeny trosky,“ napsala pobřežní stráž. 

Televize CNN s odvoláním na interní zprávu pobřežní stráže uvedla, že trosky byly vyhodnoceny jako součást vnějšího trupu. Podvodní robot ve čtvrtek ráno našel záď ponorky, potvrdila následně pobřežní stráž.

„Domníváme se nyní, že jsme o našeho výkonného ředitele Stocktona Rushe, Shahzadu Dawooda a jeho syna Sulemana Dawooda, Hamishe Hardinga a Paula-Henriho Nargeoleta bohužel přišli,“ uvedla v prohlášení společnost.

Admirál pobřežní stráže John Mauger řekl, že ponorka implodovala. Posádka tak neměla šanci na přežití. Je podle něj příliš brzy na to říci, kdy k implozi došlo. Zvuky, které senzory zaznamenaly v úterý a ve středu, ovšem pravděpodobně s ponorkou nesouvisely.

Trosky byly nalezeny ve vzdálenosti přibližně 490 metrů od přídě Titanicu, který spočívá na mořském dně v hloubce kolem 3800 metrů od svého ztroskotání v roce 1912.

Čtyři dny

Plavidlo Titan zahájilo ponor k vraku Titanicu během neděle a podle dostupných informací mělo zásoby kyslíku na čtyři dny. Záchranáři proto odhadují, že posádce mohl dojít ve čtvrtek kolem 13:00 středoevropského času. Tato doba uplynula, aniž by rozsáhlá mezinárodní pátrací operace přinesla kýžený výsledek. Kalkulace ohledně zásoby kyslíku přitom vycházely z předpokladu, že Titan zůstal neporušený. 

Titan se v severním Atlantiku stovky kilometrů od kanadského pobřeží ztratil v neděli večer. Od té doby ve vodách pátrali američtí i kanadští záchranáři za pomoci lodí, letadel či bójí se sonarem. Americká pobřežní stráž ve středu ujišťovala, že stále pomýšlí na záchranu pětice pohřešovaných, jakkoli konstatovala, že neví, kde se nachází.

Rozsah operace

Do pátrání úřady vyslaly desítky lodí a několik dálkově ovladatelných ponorných zařízení s kamerami. Hledání se soustřeďovalo na oblast, kde v úterý a ve středu záchranáři zachytili pod vodou šíření zvuků, které média zpočátku popisovala jako pravidelné bouchání.

Ponorku dlouhou necelých sedm metrů hledaly týmy v oblasti velké zhruba jako celá Belgie, a to až do hloubky čtyř tisíc metrů. Do operace se zapojila také francouzská loď s robotem, který se dokáže v takových hloubkách pohybovat.

Titan, který patřil společnosti OceanGate Expeditions, vezl kromě šéfa firmy Stocktona Rushe také britského dobrodruha Hamishe Hardinga, francouzského znalce Titanicu Paula-Henriho Nargeoleta a britského podnikatele s pákistánskými kořeny Shahzadu Dawooda a jeho syna Sulemana.

Expert: Na záchranu by možná nestačil ani týden

Podmořský technik a potápěč Pavel Gross míní, že šance na záchranu posádky byly malé. Takováto záchranná akce se ještě nikdy nestala v této hloubce.

„Ponorek, které by mohly případně pomoct, je ve světě jenom několik. Vy musíte tu záchrannou ponorku dopravit, dejme tomu letadlem, z Kalifornie do Bostonu, tam ji nalodit a plout minimálně šest set kilometrů. To všechno je otázka dní, ne hodin,“ vysvětlil logistické komplikace.

Technika, se kterou se posádka potápěla, byla navíc podle něj „pravděpodobně víc než mizerná“ a neodpovídala dnešním standardům. „Je to technický zločin, je-li to pravda. Každá pojišťovací společnost lpí na tom, že ponorku lze otevřít zvenčí i zevnitř,“ uvedl s narážkou na informace, že ponorka byla na začátku plavby uzamčena zvenčí.

„U této ponorky vás tam zašroubují jako sardinku na vzduchu a pustí vás do vody. A když se nouzově vynoříte, tak přestože jste na vzduchu, nemáte možnost dýchat, protože nemůžete otevřít sami zevnitř ten průlez,“ dodal s tím, že sám by do takové ponorky nevlezl.

Standardní podle něj nebyla ani zásoba kyslíku na 96 hodin, s níž se posádka ponořila. „Standard je už po dobu dobrých třiceti čtyřiceti let jeden týden, toto jsou maximálně tři až čtyři dny, neodpovídá to technickým předpisům, které většinou diktují pojišťovací společnosti.“