Supervulkán, který vědcům stále motá hlavu. Yellowstonský národní park byl vyhlášen před 150 lety

Yellowstonský národní park byl vyhlášen 1. března 1872 na základě zákona schváleného americkým Kongresem, který podepsal prezident Ulysses S. Grant. Šlo o úplně první národní park. V celosvětovém měřítku patří s rozlohou 8980 kilometrů čtverečních i dnes k těm větším. Prvenství si však drží Severovýchodní Grónsko (927 tisíc kilometrů čtverečních).  

Po Yellowstonu byl v USA 25. září 1890 vyhlášen Národní park Sequoia v Kalifornii. Následně 1. října téhož roku vznikly ve Spojených státech další dva národní parky – Yosemitský a Kings Canyon – oba taktéž v Kalifornii. Největší národní park v USA je Wrangell – St. Elias na Aljašce s rozlohou 33 683 kilometrů čtverečních. Vyhlášen byl v roce 1980. 

Yellowstonský národní park se nachází na území tří amerických států. Většina rozlohy je sice ve státě Wyoming (91 procent), zasahuje však také do Montany (7,6 procenta) a Idaha (1,4 procenta). Nachází se na horním toku Yellowstonské řeky, podle které park dostal jméno. 

Podle docentky z Katedry geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci Ireny Smolové není nic neobvyklého, když národní park zasahuje do více států. Někdy však může být problém ve spolupráci při péči o území. To se však stává spíš v případě, že jde o cizí státy, což není případ Yellowstonského národního parku.

„U nás se ještě před rokem 1989 mluvilo o takzvaném Česko-saském Švýcarsku. Dnes je to na naší straně České Švýcarsko a na té německé Saské Švýcarsko. Příroda nemá hranice. Dnes to částečně řeší takzvané biosferické rezervace UNESCO,“ nastínila Smolová.

Podle Smolové je pozice Yellowstonského národního parku výjimečná z hlediska toho, co chrání. „Je to unikátní geologicko-geomorfologický jev. Je to největší takzvaný supervulkán. Byl dlouhou dobu předmětem výzkumu, ukázalo se, že je unikátní nejenom geologické složení a jeho vývoj, ale že jsou na něj navázané i zajímavé druhy rostlin a živočichů,“ sdělila. 

Území obývali lidé už před 11 tisíci lety

Přítomnost lidí se na území dnešního parku začíná datovat zhruba před jedenácti tisíci lety. Vědci k tomu dospěli na základě nálezu obsidiánového hrotu zbraně cloviského původu v padesátých letech minulého století. První bělošskou výpravou do oblasti byla Lewisova a Clarkova expedice z roku 1805, podrobněji Yellowstone prozkoumala až Cook-Folosom-Petersonova expedice z roku 1869, která trvala asi měsíc. 

O rok později byla uskutečněna Washburn-Langford-Doaneho expedice. Montanský spisovatel a právník Cornelius Hedges, který se jí zúčastnil, navrhl, aby byla oblast chráněna jako národní park. Za ochranu oblasti se přimluvili i další členové výpravy. Schválení zákona, který by z lokality vytvořil první národní park, navrhl kongresman William D. Kelley.

Yellowstonský národní park je sice divočina, ale ne všude. Podle Smolové jde o velmi atraktivní území pro turisty. „Pomocí turistických stezek je část parku zpřístupněna, podobně jako u nás. Něteré lokality jsou dokonce nebezpečné tím, že je tam aktivní sopečná činnost. Jsou tam horké prameny, takže člověk nemůže jít přímo k pramenu,“ popsala. Zákaz vstupu platí také pro místa, kde by mohl člověk ohrozit vzácné rostliny či divoká zvířata. 

Návštěvníci parku nicméně mohou pozorovat spoustu zvířat, někdy i z těsné blízkosti. V Yellowstonu žije například los, ovce velkorohá, medvěd grizzly, medvěd baribal, jelen wapiti, ale také vlci, kojoti, svišti a další savci. Park je také domovem amerického národního ptáka – orla bělohlavého. 

Výhodou Yellowstonu je to, že z pohledu terénu není žádný velký problém se do něj dostat. „Například na Aljašce, kde jsou národní parky, které chrání ledovce, tak tam je to z hlediska dostupnosti náročnější. Yellowstonský národní park je docela dobře dostupný, navíc je to velmi atraktivní, a není to ani z hlediska převýšení nějaký velký problém,“ řekla Smolová s tím, že díky tomu patří park k nejnavštěvovanějším. 

Vznik vulkánu je pro odborníky stále velká neznámá

Yellowstonský národní park je kaldera, což je vlastně propadlá sopka. Vzniká, když vulkán není delší dobu aktivní. „Kaldery mohou vznikat i u menších sopek. Je to vlastně rozmetaný kráter, kdy se materiál nasype dovniř, tím pádem tam může vniknout například jezero. Kaldera může vzniknout také poté, co úplně skončí vulkanická aktivita, kdy se postupně materiál sesouvá,“ přiblížila Smolová.

Supervulkán v Yellowstonu je nejmohutnější z hlediska toho, kolik je schopen vyprodukovat materiálu během jedné erupce. „Hodnotí se to indexem vulkanické aktivity, škála je osmibodová. Yellowstone je osmička,“ dodala docentka z olomoucké geografické katedry. Odborníci řeší, kdy dojde k další velké erupci, což se velmi těžko předvídá. Většina z nich se ale podle Smolové přiklání k tomu, že by to mohlo být až za relativně dlouhé období. 

Vědce také zajímá to, jak takto obrovská sopka mohla uprostřed kontinentu vzniknout, a jednoznačnou odpověď stále nemají. „Jednou verzí je, že to je horká skvrna (hot spot), to znamená místo pod povrchem, které má vysokou teplotu (typické například pro Havaj – pozn. red.), ta druhá teorie spíš říká to, že tam došlo k podsunutí dílčí části oceánské kůry,“ uvedla a dodala, že s tím souvisí právě i predikce toho, kdy by mohlo dojít k obnovení činnosti vulkánu.  

Se sopečnou činností v parku souvisí také výskyt horkých pramenů a gejzírů. „Je to tam velmi rozšířený jev. V té kaldeře na dně je spousta puklin a trhlin, kterými se voda dostává k povrchu,“ řekla Smolová. Právě gejzíry jsou jedním z hlavních lákadel Yellowstonu. 

Nejznámějším gejzírem je Old Faithful, který tryská až do výšky čtyřiceti metrů, někdy dosáhne i výšky 56 metrů. Na dechberoucí podívanou se však musí čekat přesně šedesát čtyři a půl minuty. Old Faithful však není nejvyšší. Toto prvenství si drží gejzír Steamboat. Problém je ale v tom, že má nepravidelné intervaly erupcí – od čtyř dnů do padesáti let. 

Jádrem celého parku je Yellowstonské jezero, které je největším ledovcovým jezerem Severní Ameriky. Vzniklo po ústupu ledovců asi už před dvanácti tisíci lety. Leží v nadmořské výšce až 2357 metrů, jeho rozhloha je až 355 kilometrů čtverečních. V Yellowstonském národním parku je však jezer mnohem víc, ale už nejsou tak rozlehlá. 

Řeka Yellowstone pramení v horské skupině Bighorn a v severní části parku tvoří hluboký kaňon, který je dlouhý čtyřicet kilometrů a široký 366 metrů. Na řece i jejích přítocích je několik vodopádů, nejvyšší z nich – Lower Falls – dosahuje výšky 94 metrů.

Požáry pod dohledem

V Yellowstonském národním parku poměrně často hoří, což souvisí s vysokou teplotou. Je ale běžné, že se požáry záměrně nehasí. „Berou to jako přirozený proces, který tam probíhá. Požáry často označují za velmi prospěšné pro vegetaci. Prostě zůstanou ti silnější jedinci,“ popsala Smolová. 

Například v případě rostlin jsou v Yellowstonském národním parku druhy, které se jinde na světě nevyskytují. „Riziko v národních parcích je, že když tam přichází velké množství lidí, tak tam mohou donést na podrážkách bot či na oblečení například semena rostlin, které tam nepatří. Tím, že by tam neměly přirozeného nepřítele, tak by mohlo dojít k jejich rozšíření a mohly by zahubit původní vegetaci,“ dodala Smolová. 

Spojené státy mají stále v paměti rozsáhlý požár, ke kterému došlo v září roku 1988. Část Yellowstonského národního parku tehdy lehla popelem. Plameny zasáhly až třetinu oblasti, tedy 3200 kilometrů čtverečních. Stopy po obrovském požáru jsou v některých částech stále viditelné.