Oblaky patří k nejnápadnějším projevům počasí, kterých si kromě meteorologů běžně všímá prakticky každý. Vyčíst z nich, co nás čeká a jestli bude pršet nebo bouřit, není úplně jednoduché, mraky totiž mají velmi pestrou škálu podob.
Existují základní rysy, které umožňují rozdělit oblaka do deseti základních druhů. Mezi veřejností jsou asi nejznámější kupovitá oblaka kumuly (cumulus) a bouřkové mraky označované jako kumulonimbus (cumulonimbus).
Už mnohem méně známé jsou mimo meteorologické kruhy možné zvláštnosti mraků. Jde o specifické detaily v podobě různých výčnělků, útržků, hradby na obloze, kovadliny a podobně. Někdy dokonce jediný oblak může mít i několik takových prvků.
Hodně z nich je spojeno s bouřkovými mraky, s nimiž se v těchto týdnech a letních měsících obecně setkáváme častěji než jindy v průběhu roku.
Arcus je hradba na čele bouře
Začátkem minulého týdne překvapila obyvatele Prahy a okolí zvláštní podoba oblaku na čele bouřkové komplexu, který přecházel od jihozápadu. Odborně řečeno se jednalo o arcus (pochází z latiny a znamená luk nebo oblouk), který měl podobu takzvaného roll cloudu – horizontálního oblačného válce zcela odděleného od vlastní oblačnosti bouře:
Pro tento typ mraku se používá zmíněné anglické sousloví, český ekvivalent neexistuje. Vzniká na čele studeného vzduchu, který vytéká z bouře. Jeho přechod přes místo pozorování provází zesílení větru, následované nástupem srážek.
Arcus může mít ještě jinou formu, a to takzvaný shelf cloud (opět bez českého ekvivalentu), který je na rozdíl od roll cloudu spojen s oblačností vlastní bouře.
Na přední straně často nabývá klínovitého vzhledu. Vytváří se na rozhraní studeného vzduchu vytékajícího z bouře a teplého vzduchu vtékajícího do bouřkového komplexu. V tomto případě bývá zhoršení počasí zpravidla výraznější než u roll cloudu – ať už jde o prudké srážky, nebo silné nárazy větru. Zejména výskyt shelf cloudu dodává blížící se bouři hrozivý vzhled – i když srdce meteorologů v té chvíli možná spíš jásá nad úžasným nebeským divadlem.
Incus je nápadná kovadlina
Další působivou zvláštností bouřkových oblaků je incus, což přeloženo z latiny do češtiny znamená kovadlina. Jedná o rozšíření horní části kumulonimbu právě do podoby kovadliny, která má někdy hladký, jindy vláknitý nebo žebrovitý tvar. Zvláštnost vzniká, pokud stoupající teplý vzduch v bouři dosáhne tropopauzy, ležící nad troposférou (u nás obvykle kolem 11 až 12 kilometrů), kdy se výrazně mění průběh teploty s výškou. To dramaticky sníží vertikální moment pohybu vzduchu a výsledkem je pak roztékání oblačnosti do vrstvy.
Kovadlina bývá zejména u izolovaných kumulonimbů viditelná i stovky kilometrů daleko.
Mamma připomíná krávu s vemínky
Velmi zajímavou zvláštností, i když ne výlučně jen u bouřkových oblaků, je mamma (v latině prs, vemeno). Má tvar zaoblených výběžků podoby prsů, které visí na spodní straně oblaku. Souvisejí se silnou turbulencí v bouřkovém oblaku, jež strhává oblačné částice dolů a tvoří tyto výběžky. Obecně výskyt mamma svědčí o velmi intenzivních výstupných pohybech, které můžou vést ke vzniku krup, přívalových srážek i silné bleskové aktivitě.
Nebezpečná tuba
Asi potenciálně nejnebezpečnější zvláštností bouřkových oblaků je tuba. Má tvar nálevky, která směřuje z dolní základy oblaku k povrchu a souvisí s kondenzací vodní páry v silném víru – tornádu, případně, pokud vír nedosáhne až k povrchu, trombě. A právě tornádo může mít ničivé následky, zejména pokud se jedná o tornádo supercelární.
Murus a cauda
Se supercelami souvisejí další dvě zvláštnosti. Často v nich pozorujeme lokální snížení části základny s průměrem kolem jednoho kilometru, kde dochází k nasávání vlhkého a chladného vzduchu ze srážkových oblastí do mohutného výstupného proudu tvořícího supercelu. Díky vlhkosti dochází ke kondenzaci a tvorbě oblaků níže než v okolním vzduchu a vzniká tak murus, i když mezi odbornou komunitou převládá označení wall cloud.
V případě výrazné rotace wall cloudu může dojít ke spuštění tornáda. K wall cloudu pak z oblasti vypadávání srážek supercely směřuje cauda. Má tvar jakéhosi horizontálně orientovaného ocasu (v angličtině se proto vžilo označení tail cloud), který bývá k wall cloudu připojen.
Virga a praecipitatio
Další zvláštnosti už nejsou tak nebezpečné – praecipitatio znamená viditelné prodloužení oblaků srážkami, které dosahují až na zemský povrch. Pokud srážkové pruhy pod oblakem nedosahují až k povrchu (srážky se tedy vypaří, než dopadnou na zem), mluvíme o virze. Virga i praecipitatio se samozřejmě vyskytuje u řady oblaků, nejen u bouřkových.
Vlnky na nebi
Poslední tři zvláštnosti, tedy asperitas (vlnové útvary na spodní straně oblaku), cavum (průletová oblačná díra) a fluctus (v podobě zakřivených vln nebo kudrn v horní hladině oblaku) se naopak u bouřkových mraků nevyskytují.
Aby výčet zajímavostí bouřkových oblaků úplný, je nutné zmínit ještě takzvané průvodní oblaky, které doprovázejí hlavní mrak. Flumen souvisí se supercelou a jde o je pás nízkých oblaků, který se pohybuje do supercely a někdy připomíná ocas bobra.
Mraky jako čepice
Možná jste si někdy všimli oblačné čepice vyskytující se nad vrcholky kupovitých oblaků, které jí můžou prorůstat – jde o pileus (v latině znamená právě čepici nebo klobouk).
Pokud se objeví závojovitý oblak velkého rozsahu u vrcholu kupovitých oblaků, hovoříme o průvodním oblaku velum.
A konečně, pod spodní hranicí kumulonimbů se někdy vyskytuje pannus, tedy roztrhané cáry oblaků. Ty svědčí o vysoké vlhkosti vzduchu a turbulentním prostředí pod oblakem, kdy stačí malý vertikální přesun k dosažení nasycení a vzniku těchto oblaků. Ačkoliv někdy připomínají tornádo nebo trombu, výrazně se liší, protože v nich nedochází k rotaci.
Jak je patrné, klasifikace oblaků podle jejich tvarů je opravdu složitá a komplexní záležitost. Znalost nejen základních druhů, ale právě i zvláštností a průvodních jevů nám přitom může pomoci v odhadu vývoje situace v následujících minutách až desítkách minut. A to někdy pomůže ochránit člověka nejen před zmoknutím.
