Jedinečný objev, jenž dodnes vzbuzuje pozornost nejen vědecké komunity, se podařil před třiceti lety dvěma německým manželům, kteří se 19. září 1991 vydali na túru v Ötztalských Alpách na italsko-rakouském pomezí. V místech věčného ledu je ve výšce 3210 metrů překvapila mrtvola (přesněji řečeno zachovalá mumie) muže, který zemřel před více než 5300 lety. U sebe měl „Ötzi“, jak byl nazván podle místa nálezu, luk, toulec se šípy, měděnou sekeru a našly se také zbytky bot.
O muže, kterému bylo v době smrti kolem 46 let a byl na svou dobu kmetem, se zajímaly nejen rakouská a italská vláda (přetahování o to, komu mumie patří, nakonec vyhrála Itálie a dnes je vystaven v Bolzanu), ale i desítky vědců. Postupně se objevovaly další podrobnosti z jeho života.
Žil ještě v době, než se začaly psát dějiny; Alpami procházel dřív, než byly postavené první egyptské pyramidy nebo Stonehenge. Neznal železo, nejmodernějším materiálem, který využíval, byla měď.
Asi nejvíce otázek vzbuzovala příčina Ötziho smrti a až po deseti letech se podařilo objevit, že zemřel mezi lety 3350 a 3100 před Kristem na následky poranění šípem, který jej zasáhl do zad. Co ale dělal na vrcholcích Alp těsně předtím, než přišel o život, zůstane už navždy tajemstvím. Podle jedné teorie jej tam přenesli až po smrti, aby ho mohli v horách rituálně pohřbít.
Naprosté tajemno panuje i kolem mužovy totožnosti. Podle sekvenování jeho genomu z roku 2012 vědci určili, že měl hnědé oči, černé vlasy a že byl potomkem populace, jejíž kořeny jsou přítomny na Sardinii a na Korsice. A nedávno se dokonce podařilo vědcům rekonstruovat, jak zněl jeho hlas.
Na Ötziho těle bylo nalezeno 61 tetování – ale jsou to tetování velmi podivná. Vědci, kteří je studovali, se domnívají, že neměla ornamentální funkci. Místa vpichů jehel totiž velmi přesně odpovídají tomu, jak jsou umístěná akupresurní tetování v Asii – jen na východě se používala až o dva tisíce let později. Je možné, že se do Číny dostala z Evropy? Toto je jen jedna ze stovek záhad, které zatím nemají odpovědi a teprve čekají na rozlousknutí.
Několik nedávných studií ukázalo, že jeho pečlivě ušitý oděv se skládal z kůže pěti různých druhů zvířat, mimo jiné z medvěda, kozy a ovce. Zajímavostí je rekonstrukce Ötziho obuvi, do které se zapojil český vědec Petr Hlaváček z technologické fakulty zlínské Univerzity Tomáše Bati, světově uznávaný odborník na historii obouvání.
Replika bot byla testována přímo v Alpách, kde se prokázalo, že „prapohorky“ z medvědí a jelení kůže vyložené senem mají překvapivě skvělé tepelné vlastnosti. Uznávaný časopis Discovery kopii Ötziho obuvi zařadil mezi stovku nejpozoruhodnějších světových objevů roku 2003.
Potomci muže z ledu
V roce 2013 rozsáhlá studie odhalila, že v Rakousku žijí Ötziho příbuzní. Díky analýze DNA se podařilo v Tyrolsku odhalit devatenáct osob patřících do stejné genetické podskupiny. V roce 2016 zase vědci zjistili, že Ötziho pravděpodobně trápily silné bolesti břicha. V jeho těle totiž objevili agresivní formu žaludeční bakterie.
Podle analýz obsahu jeho žaludku z roku 2017 byl jeho posledním jídlem nejspíš kus sušeného tyrolského špeku. Ötziho potrava musela být plná tuku; podíl tvořil asi 50 procent, což je mnohem více než dnes. V jídelníčku moderního člověka se pohybuje kolem pouhých deseti procent.
„Pokud zvážíte nadmořskou výšku, kde Ötzi lovil, tak prostě takový přísun potravy potřeboval,“ komentoval výsledky pro BBC Frank Maixner z institutu Eurac v Bolzanu. „A nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, bylo pojídání tuků. To mu dalo dost energie na to, aby v drsném prostředí mohl přežít.“
Experti zjistili, že tuk nepocházel z domácích zvířat, ale z divokých kozorožců horských – až 140 kilogramů vážících savců, kteří žijí jen na horských svazích nad hranicemi lesa. „Tato strava byla velmi dobře vyváženým mixem sacharidů, proteinů a tuku,“ popsal Maixner.
