Proč je současný svět tak plný napětí, krizí, proč má tolik lidí pocit, že jsou v něm cizinci a že jim život protéká mezi prsty? Podle nové studie by to mohlo být způsobené nadměrným zrychlováním změn, které překonalo schopnost adaptace lidského mozku.
Lidský svět byl celé statisíce let malý, omezený a snadno pochopitelný. Tvořily ho malé skupiny osob, které se navzájem dobře znaly, omezené sociální skupiny a nepříliš proměnlivé prostředí s neměnnými pravidly. Tohle všechno se ale v současné době rozpadlo. Podle nové studie se svět kolem nás už mění rychlejším tempem, než se stačí lidský mozek adaptovat. Autoři naznačují, že by to mohlo vysvětlovat, proč tak bobtná epidemie stresu, osamocení a psychických problémů.
Autory jsou behaviorální vědci ze Singapuru, kteří vytvořili takzvanou přehledovou studii – tedy výzkum, který nepřináší novinky, ale systematicky shrnuje, analyzuje a syntetizuje už existující poznatky. Snažili se pochopit, jak si vysvětlit současný duševní stav lidstva z hlediska evoluce. Používají přitom pojem „evoluční nesoulad“.
Evoluční nesoulad popisuje, co se děje, když lidské instinkty, které se vyvinuly v jednom druhu prostředí, musí fungovat v prostředí zcela odlišném.
Lidé se evolučně i historicky vyvíjeli v menších, semknutých skupinách, kde se nebezpečí, sounáležitost, postavení i důvěra odčítaly z reakcí známých lidí a každodenních signálů při osobním kontaktu. Člověk má sice stále ty stejné instinkty, ale ty teď musí fungovat v hustě osídlených metropolích a éře sociálních sítích.
Drtivou většinu evoluce probíhaly dny lidí stejně. Trávili je uprostřed svých malých skupin, v podstatě rozšířených rodin. Museli tak pracovat s informacemi jen o těchto lidech. Dnes potkají jen po cestě do zaměstnání dvě stovky lidí, další stovku v práci, pak zase cesta domů. Potom konverzace na sociálních sítích, do které se zapojí pár desítek lidí a na konec dne dva seriály, které každé obsahují pestrý ekosystém postav, k nimž mozek často zaujímá podobný vztah, jako by to byli opravdoví lidé.
Výsledkem je podle vědců vnitřní zmatek. Reakce, které kdysi dávaly smysl v malé, známé skupině, mohou v moderním životě působit nepatřičně nebo nevhodným dojmem.
Autoři zdůrazňují, že sociální média tento nesoulad ještě víc zviditelňují. Potřeba pochopit své místo ve skupině možná kdysi lidem pomáhala udržovat důvěru a spolupráci mezi známými tvářemi. Dnes může ten samý instinkt reagovat na nekonečný proud upravených životů, úspěchů a signálů o společenském postavení.
Příliš soutěživý svět
Ústředním tématem je soutěživost. Moderní prostředí může zesilovat pocit, že je člověk souzen ostatními ve svém okolí – může vypadat vůči nim méně schopný, méně úspěšný, méně hodnotný. Autoři se domnívají, že tento zvýšený pocit soutěživosti může být jednou z cest, jimiž evoluční nesoulad přispívá ke stresu a zhoršení duševní pohody.
„Soutěživost není nic nového, ale moderní život může vyvolávat dojem, že je neustálá,“ uvedli. „Evoluční perspektiva může pomoci vysvětlit, proč lidé tak silně reagují na srovnávání a strach z toho, že zaostanou, i když tyto signály pocházejí od cizích lidí nebo z obrazovek, a nikoli z reálné malé sociální skupiny.“
Studie představuje evoluční nesoulad jako jeden ze způsobů, jak porozumět moderním sociálním a psychologickým problémům, vedle psychologických, sociálních a ekonomických vysvětlení. Autoři zdůrazňují, že tyto myšlenky bude třeba ověřit výzkumem v reálném světě.
„Stres, osamělost a úzkost se často považují za osobní problémy nebo problémy související se životním stylem,“ píší vědci. „Mohou ale také odrážet nesoulad mezi prostředím, ve kterém lidé žijí, a podmínkami, na které se naše mysl a tělo evolučně přizpůsobily. To znamená, že bychom měli přemýšlet nejen o individuální odolnosti, ale také o tom, jak jsou navržená naše města a komunity.“
Nic z toho není argumentem pro návrat k jednodušší minulosti ani náznakem, že moderní život je ze své podstaty nefunkční. Je to podle autorů spíše výzva k promyšlenějšímu navrhování současnosti. Pochopení toho, kde moderní život koliduje s podmínkami, na které se lidské bytosti evolučně přizpůsobily, by mohlo pomoci výzkumníkům, designérům a politikům vytvářet města a komunity, které působí méně odcizujícím dojmem a více podporují každodenní pohodu.
