Výjimečný vikinský hrob starý víc než tisíc let objevili archeologové s pomocí amatéra na norském ostrově. Kromě ženské kostry obsahoval i tělo středověkého psa. Objev prokazuje, že už ve středověku lidé cítili silný vztah k těmto zvířatům.
První zapípání se ozvalo norskému detektoráři velmi nahlas – jako by byl zdroj kovu velký a ležel jen mělce pod povrchem. To naznačovalo, že by se nemělo jednat o nic cenného, myslel si muž. Nemohl být ale vzdálenější od pravdy.
Když do hlíny zabořil lopatku, narazil jen necelých dvacet centimetrů hluboko na brože a zbytky kostí. Protože šlo o etického detektoráře, rychle pochopil, že narazil na něco, co by měli vidět experti. Na objev upozornil archeology z Arktické univerzity a ti další výzkum převzali do vlastních rukou.
Vědci zjistili, že hrob nalezený před dvěma lety na ostrově Senja pochází z desátého století. Jednalo se o takzvaný lodní hrob, což znamená, že člověk byl uložený do člunu, který jeho tělo chránil před mrchožrouty podobně jako rakev. A současně symbolizoval „poslední cestu“, na kterou se osoba vydávala. Člun měřil 5,5 metru.
Tyto hroby byly typické pro tehdejší vikinskou elitu; přináležitost ženy k této společenské skupině dokládají i artefakty uložené v hrobě. Uvnitř se kromě těla ženy nacházely kostěné a jantarové korálky, přívěsky a zdobené brože.
Místo nálezu ukazuje galerie norských archeologů:
Pečlivě uložený pes
A pak tam byl pes, jehož ostatky ležely u nohou šlechtičny. Ten vědce zaujal nejvíc, takových nálezů je totiž naprosté minimum. „Vypadá to, že tam byl uložen skutečně pečlivě,“ řekla pro Science Norway archeoložka Anja Roth Niemiová. „Existují příběhy o významných lidech, kteří udělali všechno, co bylo v jejich silách, aby svému psovi pomohli, když onemocněl. Takže už tehdy měli lidé ke svým zvířatům hluboké pouto,“ dodává vědkyně.
Není to poprvé, co archeologové našli psí ostatky vedle vikinských, ale poskytuje to další silný důkaz, že psi byli ceněnými společníky a zřejmě i přáteli už před tisícem let. Jejich tehdejší vztah byl sice velmi hluboký, ale samozřejmě kvalitativně velmi odlišný od toho, jak to vnímáme dnes: to naznačuje už fakt, že byl zřejmě po ženině smrti zabit, aby mohl být uložen do země společně s ní.
„Takový pohřeb by měla jen elita,“ uvedla Niemiová. Až další analýzy potvrdí detaily o věku a zdravotním stavu pohřbené, možná i příčinu její smrti – a snad naznačí i něco o jejím vztahu k psovi. Rádi by také pokračovali v průzkumu okolí, kde by mohli najít další kontext, jenž by mohl poodhalit více z tohoto středověkého příběhu.
