Výhody života ve skupině oslabují při klimatických extrémech, ukázal výzkum u opic

Čím více dlouhověký tvor je, tím pomaleji reaguje na změny, takže reakce na změny klimatu se zkoumají složitě. Ale adaptuje se, mění své chování, upravuje normy, které existují v jeho často značně komplexní společnosti. „Trvá desítky let, než je možné pozorovat, jak klimatické cykly interagují se složitou sociální dynamikou zvířecích společenstev,“ vysvětluje ředitelka Max Planckova institutu pro chování zvířat Meg Crofootová.

Právě její tým to teď prozkoumal. Vědci v rámci studie sledovali divoce žijící opice, zaměřili se přitom právě na to, jak jejich tlupy reagují na klimatické extrémy. V rámci studie se nijak neřešilo, jestli jde o změny přirozené, anebo způsobené člověkem.

Život v tlupě, život ve společnosti jiných

Společenský život zvířat je evolučně výhodný, to platí i pro člověka. Velká společenstva přinášejí lepší ochranu před nepřáteli, lepší možnosti specializace, ale také spoustu nástrah. Žít spolu s jinými totiž může být nákladné: tlupy, smečky i hejna musí lépe hospodařit se zdroji, snadněji se mezi nimi šíří nemoci. A také může docházet ke střetům s jinými skupinami, což často končí velkými ztrátami na životech.

Biologové sledují už třiatřicet let dvanáct skupin tropických opic – malp kapucínských, které vedle sebe žijí v Kostarice. Kombinují přitom jak přímé pozorování v terénu, tak oblast monitorují pomocí satelitů, takže umí odhalit větší změny v krajině i klimatickou proměnlivost tohoto místa. Hlavní výsledek výzkumu říká, že rovnováha mezi konkurencí uvnitř skupin i mezi nimi není neměnná, ale mění se v závislosti na klimatických cyklech.

„Podle učebnicového pohledu větší skupiny potřebují více prostoru a musí každý den cestovat dále, aby našly dostatek potravy pro všechny,“ konstatuje hlavní autor studie a etolog Odd Jacobson, který také pracuje na Max Planckově institutu. „To, co jsme zjistili, je ale složitější. To, jak skupiny využívají prostor, závisí nejen na jejich velikosti, ale také na velikosti jejich sousedů a klimatických podmínkách, kterým všichni čelí.“

Síla je v počtu

Malpy ve studii žijí v jednom z posledních zbývajících fragmentů tropického suchého lesa v Kostarice. Živí se širokou škálou ovoce a hmyzu a příležitostně i malými obratlovci. Po většinu roku je potravy dostatek a je široce rozložená.

Sledováním těchto opic a zaznamenáváním množství ovoce, které snědly, vědci zjistili, že za běžných podmínek konzumovali kapucíni žijící ve větších skupinách ovoce pomaleji než v dobách rozbouřenějších. „To byl jasný znak toho, že členové skupiny mezi sebou soutěžili, což jsme u velkých skupin očekávali,“ říká Jacobson. Malpy žijící ve velkých skupinách našly řešení: rozšiřovaly si své teritorium a zabíraly území menším skupinám, čímž získávaly přístup k širším možnostem sběru potravy a k méně vyčerpaným zdrojům. „Tímto způsobem mohly velké skupiny vyvážit náklady spojené s vnitřní konkurencí,“ vysvětluje Jacobson.

Pak se ale změnily klimatické podmínky a s tím i podmínky pro soutěžení.

Za sucha se mění pravidla soutěže

Během sucha, což je v těchto tropických pralesích období začínající lednem, ubývá v Kostarice voda. Zbývající zdroje se tak soustředí kolem řek, kam za nimi míří i opice. Hledají tam nejen vodu, ale také stín a potravu. A pak se logicky různé skupiny malp dostávají k častějším a těsnějším kontaktům.

Skupiny se sice méně překrývaly v prostoru, ale častěji se setkávaly, což naznačuje, že intenzivněji soutěžily se svými sousedy a aktivně bránily vzácné zbývající zdroje. Větší skupiny ovládaly oblasti nejvyšší kvality, zatímco menší skupiny byly vytlačeny do méně produktivních částí lesa.

V obou ročních obdobích našly větší skupiny způsoby, jak kompenzovat náklady spojené s jejich velikostí tím, že využily své dominance nad menšími skupinami. To všechno ale platilo jen do doby, než nastaly klimatické extrémy.

Klima narušuje společnost

Extrémy přináší do oblasti, kde malpy kapucínské žijí, jevy El Niño (způsobující sucho) a La Niña (silné srážky). Oba extrémy zhoršily pro opice schopnost velkých skupin shánět potravu, což jednak vyhrotilo agresivitu boje o potravu, ale hlavně to výrazně oslabilo výhodu početní převahy.

V podmínkách klimatických extrémů oslabují podle autorů výhody života ve skupině. „Pod trvalým tlakem prostředí mohou jedinci skupinu opustit a v některých případech se mohou rozdělit celé skupiny, což vede k fragmentaci sociální struktury. Pokud klimatická změna způsobí, že se tyto extrémy budou vyskytovat častěji, mohlo by složení celých zvířecích populací vypadat zcela jinak,“ popsali vývoj v době klimatických extrémů autoři.

El Niño a La Niña jsou sice přirozené klimatické cykly, ale očekává se, že klimatická změna způsobí, že se tyto extrémy budou vyskytovat častěji a budou intenzivnější, což ještě více zvyšuje důležitost pochopení toho, jak na ně zvířecí společenstva reagují.

Výsledky nabourávají obecně sdílenou představu, že větší skupiny snadněji rozšiřují svá teritoria, aby pokryly své potravinové potřeby. Naopak, opice nejsou schopné udržovat tak velká společenství jako normálně, protože zkrátka nejsou schopné unést náklady na existenci tak velkých skupin. Podle autorů to vyvolává nové otázky ohledně toho, jak budou probíhající klimatické změny ovlivňovat velikost a stabilitu zvířecích společenstev v přírodě.

Kolapsy a klima

Podobné závěry se objevují někdy i u reakcí lidských společností na dramatické klimatické změny v minulosti. Tou byl často kolaps, který si ale vědci nepředstavují jako zánik, nýbrž zjednodušení a zmenšení společností.

Například egyptolog Miroslav Bárta zdůrazňuje, že klimatická změna hrála roli katalyzátoru kolapsu, nikoli jediné příčiny takového kolapsu. Mezi hlavní příčiny rozpadu egyptské Staré říše podle něj patřily klimatická změna, která se tehdy projevovala suchy a ochlazením, krize společenské smlouvy, ztráta legitimity elit, nepotismus, lobbismus i prudký nárůst mandatorních výdajů.