Celovečerní dokument Petra Jančárka s názvem Tady Havel, slyšíte mě? ukazuje Václava Havla a jeho poprezidentské období. Sestra boromejka Angelika Ivana Pintířová si při zhlédnutí snímku poplakala, ale také se zasmála a zavzpomínala. Havel byl podle ní citlivý člověk, který spojoval lidi a je potřeba, aby o něm dnes zase bylo slyšet. Lidé od něj někdy očekávali, že vše udělá, ale nebyl spasitel, řekla v pátečním Interview ČT24.
„Bylo příjemné slyšet jeho hlas a komentáře, které byly bezprostřední. Vybavila jsem si při scéně s vysavačem, že když jsem vyměnila žárovku, tak mi řekl, vy jste úžasná, vám se to podařilo,“ vypráví sestra Angelika.
Zavzpomínala také na Havlovu velkou vděčnost, což v dokumentu podle ní tolik nebylo vidět. „Za každou službu nebo detail vždycky říkal: Děkuju vám za všechny vaše věrné služby. To bylo také poslední větou, kterou mi v životě řekl. A slzy na krajíčku jsem měla ve chvíli, když (v dokumentu) zamyká dveře v Praze. U té scény jsem byla, tam jsme odjížděli naposledy na Hrádeček,“ popsala.
Myslí si, že je dobře, že film vznikl. „Je pravda, že si vůbec neuvědomuji, že bych tam tu kameru vnímala. Choval se stejně, jestli tam byla, nebo nebyla. A řekla bych, že i z toho filmu je vidět, že se choval stejně, jestli tam byl nějaký diplomat, prezident, dalajlama nebo úplně obyčejní Romové v trutnovském kině. On se ke všem lidem choval pořád stejně,“ konstatovala Pintířová.
Havla zažila také v období, kdy se musel prát se zdravotními obtížemi. A vzhledem k jeho životu ho trápilo, že nestíhal přečíst vše, co by chtěl. O veškeré dění se podle ní zajímal díky médiím – od Radiožurnálu až po Události, komentáře. „Přišlo mi zajímavé, že tak, jak žil, tak mu i Pán Bůh dopřál, aby zemřel. Co jsme opravdu vždycky nepominuli, že chtěl Otázky Václava Moravce. Když je nemohl sledovat odpoledne, tak jsme se ještě na ně dívali při opakování večer. A svět se o jeho úmrtí dozvěděl skrze Otázky Václava Moravce. Přišlo mi to jako zajímavý moment,“ upozornila. Domnívá se, že se Havlovi povedlo odejít s „čistým stolem“.
Realita, či absurdní drama?
Pintířová je přesvědčená, že i dnes je potřeba opět Havla „slyšet“, protože dokázal spojovat nespojitelné póly. Coby autor absurdních dramat by si v současnosti podle sestry Angeliky přišel na své.
„Život nás může dovést k různým paradoxům. Asi by řadě lidí řekl, že záleží na každém z nás. Že si ten život mám právo vzít do svých rukou, že svoboda je náročná, protože nese nějaké rozhodnutí, které má následky. I proto si myslím, že je dobře, že ten film teď zaznívá,“ uvedla. Doplnila zároveň, že lidé někdy od Havla očekávali, že za ně vše udělá, že je spasitel. „A tak to není,“ poznamenala.
Hovory s Havlem
Havel byl podle Pintířové duchovní člověk a introvert, takže neměla odvahu se ho na tyto věci ptát. Ale byla prý ráda, že mu mohla poděkovat za návštěvu papeže Jana Pavla II. „On na to říkal, že cítil, že revoluce přinesla zátěž a že je pozval i s dalajlamou proto, že to potřebuje také duchovní rozměr. O té duchovnosti třeba mluvil, když jsme sledovali zprávy. Velmi často tam padala ekonomika a on třeba říkal: Vidíte, pořád jsme v tom marxismu, ale oni jsou potřeba i jiné věci než jenom peníze,“ popsala.
Zmínila také, že Havel si všímal třeba lidí, kteří na světě trpí. „Pořád se o to zajímal, o spoustě těchto věcí jsem věděla díky tomu, že jsme to sledovali,“ dodala.
Ale osobní debaty o duchovních věcech nevedli. Pintířová vidí hloubku spíše v momentech, které s Havlem zažila. „Když byly některé věci, o kterých přemýšlel... Jezdívaly jsme také každý den na mši svatou a vždycky se zajímal, jaká byla. Když mu pak už nebylo úplně dobře, tak jsem dělala, že mše byla ráno. Hlavně, aby se na ni nezeptal, protože se mi nechtělo odjet a nechat ho samotného. Ale to měl vždycky velkou starost, jestli jsme my spokojené nebo takovou citlivost, jestli nám nějak neuškodil nebo nešlápl na kuří oko, byl v tomhle opravdu citlivý,“ vzpomínala Pintířová.
Poprvé se Havel setkal s dalajlamou v roce 1990 a naposledy osm dní před svou smrtí. „Už mu nebylo dobře, opravdu to cítil. A tehdy říkal: ‘Aby bylo vidět, že jsem nemocen, tak si vezmu hůl a vy se tam někam postavíte.‘ A já se ptala, kam si mám stoupnout. A on říkal: ‘Postavte se vedle těch fotografů, ony si vás ty kamery najdou,’“ popsala Pintířová, která se v dokumentárním snímku díky tomu také objeví.
Havel mluvil v dokumentu zároveň o tom, že lidé při jeho cestách měli ohromná očekávání, že jim nabídne recept na záchranu dnešní civilizace. „Nevěřím na nějaký návod, který si vezmeme a dál nemáme starosti,“ poznamenal tehdy. „Myslím si, že ten návod je i to, co on říkal o naději, že děláme věci proto, že mají smysl. A ne proto, že čekáme úspěch. V tom je i ta jeho duchovnost,“ uzavřela sestra Angelika.
