Doba covidová rozdělila společnost na ty, kteří nákaze nepřikládají velký význam, a ty, kteří mají pochopitelný strach. Nová studie Národního ústavu duševního zdraví zjišťuje, co se děje s psychikou pod náporem negativních zpráv. Už nyní vzrůstá počet těch, kteří mají úzkosti a deprese. Psychologové a psychiatři zároveň radí, jak s temnými emocemi bojovat. Tématu se věnoval Reportér ČT David Vondráček.
Podobně jako tisíce dalších lidí využívá v těchto týdnech pomoc odborníků například Monika Kašparová. Psychoterapie po telefonu jí dodává sílu a naději. „Samozřejmě ten terapeut ví, jak se zeptat, na co se zeptat a jak vás navést k tomu, abyste sám sebe nějak pochopil a uměl si pomoct,“ popisuje svou zkušenost s terapií.
V čase pandemie zažívá opět velmi těžké chvíle. Jen s velkým štěstím přežila před pěti lety se svým synem Petrem autonehodu. Její manžel a Petrův táta zahynul. Když se z tragédie trochu vzpamatovala a zorganizovala si znovu život, přišla jarní pandemie a nyní podzimní druhá vlna.
„U Péti je průšvih, že má tracheostomii, tedy úplně otevřené dýchací cesty, takže vlastně pro něj je jakýkoliv virus skoro už život ohrožující,“ popisuje Kašparová. „Pro nás je výhoda, že můžeme chodit do školy zatím, dokud nebudou povinně roušky ve třídách. To je pro nás nepřekonatelná bariéra, protože Péťa to s rouškou bohužel neudýchá,“ říkala ještě před úplným uzavřením škol.
Psychiatr Max Kašparů si zřídil terapeutickou help linku koncem května, kdy nestačil zvedat telefony. V létě klientů ubylo, teď v druhém nouzovém stavu opět telefonáty přibývají.
Podle hlasu a projevu po telefonu se podle něj dá poznat i to, jestli volající potřebuje akutní pomoc. „To se pozná třeba podle toho, jak ten člověk hovoří rychle, jestli má latence, čili mezery mezi myšlenkami,“ vysvětluje Kašparů.
Podle Kašparů do mozaiky dotazů, se kterými lidé přicházejí, patří například strach nebo obavy z budoucnosti. „Zvláště strach nejenom z korony, ale co, kdyby to přišlo, co bude u nás následovat, o to tady jde, co bude v té rodině. Čili lidé už se bojí dopředu,“ popisuje terapeut.
Existenční tíseň
Národní ústav duševního zdraví se chystá v příštích dnech publikovat odbornou psychiatrickou studii z první vlny pandemie, která je světově unikátní. Podobnou věc zpracovávali pouze britští psychiatři. Čeští odborníci ke svým závěrům využívali i poznatky z koronavirových telefonních help linek.
„Naše skupina kolem doktora (Petra) Winklera měla v uvozovkách to štěstí, že v roce 2017 založila takovou terénní studii prozkoumávající výskyt duševních poruch v naší populaci,“ popisuje ředitel Národního ústavu duševního zdraví Cyril Höschl. Studii podle něj experti nesepisují jen na základě zdravotnických statistik. „Ten soubor byl víc než tři tisíce lidí, což je velice reprezentativní vzorek,“ vysvětluje, kde vzali data.
„Téměř násobně narostl výskyt úzkostných poruch. Výskyt depresí, do určité míry sebevražedných myšlenek. Různá tísňová volání, ať už zaměřená na děti, na seniory, na různé skupiny ohrožených obyvatel,“ upozorňuje Höschl.
„Pokud se týče toho, do jaké míry ty negativní stavy a psychiatrické nebo psychické příznaky vyvolává ta existenciální tíseň, tak vidím nárůst právě z oblasti umělců,“ říká Höschl o dopadech koronavirové krize.
To potvrzuje například kouzelník Ray Salman. „Občas je ta situace nepříjemná, občas mívám problémy samozřejmě při usínání, protože ono když ležíte v klidu v té posteli, tak to je ta chvíle, když vás začínají napadat různé nepříjemné myšlenky,“ říká s tím, že diář, který má normálně zcela zaplněný, je kvůli pandemii prázdný.
Jeho vystoupení musela kvůli koronaviru zrušit i paní Kašparová, původně měl totiž Salman přijít na Petrovy narozeniny. „Zrušili jsme ho, protože jsme věděli, že koronavir se rozšiřuje,“ vysvětluje Petrova matka.
Jednoduchá rada není, pohyb ale pomůže
Jednoduchá rada, jak se s tísní vyrovnat, podle Höschla není. „Kdyby existovala, tak by tyhle problémy neexistovaly,“ říká. Světová zdravotnická organizace ale nabízí doporučení, jak psychickým problémům předcházet, patří mezi ně například pohyb na čerstvém vzduchu, připomíná.
„To není jenom nějaký mýtus, ale existují studie, které prokazují antidepresivní účinky aerobního pohybu,“ vysvětluje ředitel Národního ústavu duševního zdraví.
Takovým pravidlem se pokouší řídit například Jonáš, stres se snaží tlumit pravidelným sportováním. Restaurační podnik, kde pracuje, teď zavírá už v osm hodin. A bojí se toho, až bude muset zavřít úplně. Zároveň se ještě nevzpamatoval ze šoku z jara, kdy se bál hrozeb sousedů. Byl totiž jedním z prvních v Česku, který onemocněl covidem-19.
„Byl jsem vevnitř na bytě a pak jsem se doslechl, že moje rodina začala dostávat výhrůžné, ošklivé zprávy,“ říká. „Nejdřív říkali, že jsem nakažený a že chodím venku, že vůbec nedodržuji karanténu, takže to byly spíš hněvivé zprávy, jako hlídejte si toho syna. A potom i přímo na ně, aby nikam nechodili a aby nenakazili ostatní, a přitom oni vůbec se mnou nepřišli do kontaktu,“ popisuje Jonáš situaci, kterou zažil na jaře.
Na situaci reagoval tvorbou videí, ve kterých se pokoušel veřejnost uklidňovat a vysvětlovat situaci, ve které se může ocitnout každý.
Pravidelný pohyb se snaží udržovat i paní Zdislava. Chodí k prameni Rokole pod Orlickými horami a každý den je venku na vzduchu, v době pandemie ale bez kamarádek. Žije sama, nemá manžela ani děti, ale každý den si telefonuje s širším příbuzenstvem, které ví, jak důležitý je pro osamělou příbuznou sociální kontakt.
„Mám hlavně sestru, se kterou si často voláme, třeba dvakrát za den. Mám bratra, se kterým si voláme. A mám synovce a neteře a všichni na mě myslí a všichni na mě vzpomínají a zajímají se o to, jak se mám, jak to zvládám,“ popisuje, co jí pomáhá situaci zvládat.
Paní Zdislava patří mezi věřící, kteří pravidelně chodí na bohoslužby do kostela. „Nejvíc mi vadilo, že nám zakázali mši svatou v kostele, ale přitom velké ochody nechali otevřené,“ popisuje, co také v poslední době ovlivnilo její náladu. Do budoucnosti ale hledí s nadějí. „Věřím, že to bude lepší,“ říká.
