Ústavní soud ve středu zamítl návrh poslanců ANO na zrušení loňské novely zákona o důchodovém pojištění a souvisejících předpisů. Podle ústavního soudce a zpravodaje ve věci valorizace penzí Vojtěcha Šimíčka byla na plénu největší shoda v tom, že opozice měla k debatě dostatek prostoru. Soud podle něj nezpochybnil právo politické menšiny bránit vládě, aby prosadila něco, s čím opozice nesouhlasí. Nemůže si ale stěžovat, že byla „pošlapána“ její práva a nemohla vyjádřit své názory, když veškerou energii ve sněmovně vynaložila na obstrukce. Navíc nešlo o obsáhlý kodex, který by si zasloužil měsíce projednávání, řekl v pořadu Interview ČT24.
Původně měl stížnost skupiny poslanců na starosti soudce Jan Svatoň, který navrhoval, aby Ústavní soud vyšel opozici vstříc. Soudcem zpravodajem se nakonec stal Šimíček. Veřejnost by ale za tím neměla dle Šimíčka hledat nějaké nekalé praktiky typu „když nevyjde vstříc vládě, vyměníme jej“. „Nic za tím nehledejte, je to velmi prosté,“ upozornil. Ke každému spisu je přidělen zpravodaj, jehož primárním úkolem je jeho příprava, shromáždění podkladů a nabídnutí rozhodnutí, které považuje za správné.
„Svatoň si dal obrovskou práci a napsal velmi kvalitní koncept rozhodnutí, (…) nicméně potřebná podpora získána nebyla. Získal pouze dva hlasy,“ vysvětlil Šimíček. V takovém případě se věc podle něj musí přidělit jinému zpravodaji. Koho vybere, je na předsedovi Ústavního soudu, ujasnil.
Ústavní soud konstatoval, že vláda při projednávání valorizace penzí legislativní nouzi nezneužila, protože platily „mimořádné okolnosti“. Zároveň ale podotkl, že kabinet měl daleko lépe pracovat s predikcemi vysoké inflace. To se dle Šimíčka nevylučuje. „V nálezu je to odůvodněné. To, že byly varovné predikce, je pravda. Ale zároveň jsme v nálezu řekli, že vláda neporušila žádnou svoji právní povinnost,“ podotkl.
Třeba na podzim roku 2022 se podle něj predikce někdy navzájem lišily, ke konci roku navíc došlo k utlumení inflace. „To, že v lednu inflace bude, že pravděpodobně překročí hranici pěti procent, se očekávalo. (…) Ale to, že bude více než dvojnásobná, bylo skutečně překvapení,“ doplnil.
Otázka hospodářské škody
Například Jan Svatoň ve svém disentním stanovisku podotkl, že podmínky projednání napadených zákonů ve stavu legislativní nouze dle jeho názoru naplněny nebyly.
Šimíček připomněl, že stav legislativní nouze lze vyhlásit ve třech případech. „Otázka bezpečnosti státu, zásadního porušení lidských práv a pak právě otázka hospodářské škody,“ vyjmenoval s tím, že první dva případy logicky ve hře nebyly.
„V případě hospodářské škody bylo i v průběhu jednání zjištěno, že pokud by vláda věděla, že se bude jednat o necelých dvacet miliard, tak byla připravena to pokrýt z mimořádných rozpočtových výdajů, případně přesunem z jiných kapitol. Problém byl ale dlouhodobější, protože valorizace v roce 2023 by se týkala sedmi měsíců, ale tento rok by se to již propsalo do vyměřovacích základů, už by to bylo dvanáct měsíců, a takto bychom mohli pokračovat,“ podotkl.
Otázkou dle Šimíčka je, zda kdyby mimořádná valorizace proběhla, jestli by kterákoliv vláda byla ochotna prosadit takovou zákonnou změnu, která by snížila nárokovatelnou výši důchodu.
Prostor k debatě
Soud také rozhodl, že opozice měla dostatek prostoru k debatě. V tom byla dle Šimíčka na plénu největší shoda. „Tam myslím, že i disentující soudci nepopřeli většinový názor,“ řekl. Soudce zdůraznil, že každý, kdo je zvolen do Poslanecké sněmovny, získává odpovídající legitimitu – poté je buď součástí vlády, nebo opozice. „Vláda má vládnout, opozice má kontrolovat. (…) Je legitimním právem politické menšiny bránit vládě, aby prosadila to, s čím opozice nesouhlasí. To soud nezpochybnil,“ uvedl.
Když ale podle něj skupina opozičních poslanců říká, že byla „pošlapána“ její práva, že nemohla vyjádřit své názory a zpochybnit správnost řešení, ale dle zjištění převážnou část energie vynaložila na obstrukce, je její argumentace výrazně oslabena. „V odůvodnění jsou citovány i výroky některých lídrů opozice, ze kterých je patrno, že práva byla využívána jen za účelem zabránění přijetí zákona,“ doplnil.
Důležité je podle Šimíčka zmínit, že šlo o tři paragrafy třech zákonů, nikoliv o obsáhlý kodex s tisíci paragrafy, který by si zasloužil několik měsíců projednávání.
