Neočkované dítě podlehlo nemoci v pražské Fakultní nemocnici Motol a Homolka tento týden poté, co se jeho stav několik týdnů zhoršoval. Výskyt záškrtu je v České republice vzácný, hygienici přesto nabádají rodiče ke kontrole očkování u dětí. V posledních letech se totiž tato nemoc s vysokou smrtností vrací: roku 2024 na ni v Česku po 55 letech poprvé zemřel člověk.
O smrti dítěte informoval v pátek ČTK mluvčí krajských hygieniků Aleš Kotrla. „Onemocnění se vyskytlo u nezletilého neočkovaného chlapce předškolního věku. Na základě tohoto onemocnění byla v rodině nařízena protiepidemická opatření,“ uvedl Kotrla. Na vyšetření hygienici odeslali pět sourozenců a rodiče. Onemocnění bylo potvrzeno u tří sourozenců, z nichž dva byli školáci. Pouze jedno dítě bylo řádně očkováno.
Celá rodina byla hospitalizována na klinice infekčního lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě a přeléčená antibiotiky. „Ve školním kolektivu byla nařízena protiepidemická opatření. Riziko pro veřejnost je velmi nízké. Hygienická služba zareagovala obratem, dohledala všechny kontakty a tím zajistila, aby se onemocnění nešířilo dále. Ohnisko nákazy bylo ohraničeno a onemocnění se dál nešířilo,“ uvedl Kotrla.
Stav nezletilého chlapce se ale zhoršoval a koncem dubna byl proto převezen do pražské Fakultní nemocnice Motol a Homolka, kde ale v pondělí zemřel. Krajská hygienička Zuzana Babišová uvedla, že nejefektivnější ochranou proti onemocnění je očkování. Vyzývá rodiče, aby očkování u svých dětí překontrolovali. „Pokud si nejste jisti, ověřte očkovací statut přes EZkartu, ve které rodiče mohou vidět očkování svých dětí. V případě nejistoty obratem kontaktujte svého praktického lékaře pro děti a dorost,“ apelovala Babišová.
Záškrt byl na území České republiky značně rozšířený do poloviny dvacátého století, ale téměř vymizel po zavedení povinného očkování v roce 1946. Od té doby je jeho výskyt ojedinělý, naposledy – a po velmi dlouhé době – na něj v Česku někdo zemřel roku 2024, jednalo se o seniora z Jihlavska.
Jak vypadá záškrt
Záškrt se šíří kapénkami z dýchacích cest nakažené osoby, zejména kašlem nebo kýcháním. Pokud onemocnění postihuje kůži, může se šířit kontaktem s ranami nebo lézemi nakažené osoby.
Osoby s neléčeným záškrtem mohou být infekční až po dobu čtyř týdnů a osoby, které jsou nositeli jeho bakterie, mohou být infekční déle, a to i pokud nevykazují žádné příznaky. Forma onemocnění, která postihuje kůži, se vyskytuje většinou u chudých osob a mezi bezdomovci nebo uživateli drog.
Mezi rizikové faktory této infekce patří také cestování, těsný kontakt se skotem a konzumace nezpracovaných mléčných výrobků.
Základním projevem záškrtu je bolest v krku, obtížné polykání a někdy i dýchání. V začátcích se nemoc podobá angíně, později se na krčních mandlích objevují našedlé pablány, které nelze setřít, eventuálně je pod nimi krvácející podloží. Mohou se dále rozšiřovat na měkké patro, nahoru do nosohltanu či dolů do nižších částí dýchacího traktu. Bakterie způsobující tuto nemoc navíc produkuje exotoxin, který zhoršuje místní zánět a může poškodit srdeční sval a nervy.
Očkování dětí se provádí očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b u dětí (schéma 2+1):
- od 9. týdne věku (2. měsíc),
- další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
- přeočkování se provede v 11.–13. měsíci života dítěte,
- očkovací látkou proti záškrtu, tetanu a černému kašli v 5.–6. roce dítěte,
- očkovací látky proti záškrtu, tetanu, černému kašli a dětské obrně v 10.–11. roce dítěte.
Očkování dospělých proti záškrtu je vzhledem k vyvanutí imunity doporučeno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) každých 10 let. Při cestách do zemí mimo Evropu a Severní Ameriku se doporučuje přeočkování, zvláště u starších cestovatelů, cest delších než jeden měsíc a při plánovaném užším kontaktu s místním obyvatelstvem (např. humanitární aktivity).
Další informace jsou na informačním letáku Státního zdravotního ústavu.
Pacienti se záškrtem jsou povinně hospitalizovaní, obvykle se léčí penicilinem. Nejúčinnější prevencí proti tomuto onemocnění, které může být i život ohrožující, je očkování. To je v České republice povinné, spolehlivá ochrana po očkování se odhaduje na 10–20 let. Při cestách do zemí mimo Evropu a Severní Ameriku se doporučuje přeočkování zejména pro starší cestovatele.
Nejvíce zaznamenaných případů bylo v českých zemích v roce 1943, kdy onemocnělo skoro 40 tisíc lidí a smrtnost se tehdy pohybovala mezi pěti až osmi procenty – zemřel tedy téměř každý desátý léčený člověk. O tři roky později se proti této nemoci začalo v Československu očkovat. Počet nemocných se tak začal snižovat.
Záškrt se vrací do Česka
Od 70. let minulého století jich bylo méně než deset za rok, více než dva naposledy v roce 1985. Záškrt se v ČR vůbec nevyskytoval od roku 1996, nemoc se vrátila v roce 2022. V roce 2022 bylo pět případů, o rok později sedm a v uplynulých dvou letech po 11.
Letos se museli s několik případy vypořádat lékaři v Ostravě, už v únoru Lékaři Kliniky infekčního lékařství Fakultní nemocnice Ostrava (FNO) řešili tři případy záškrtu. Ostravští infektologové s tímto vzácným a vysoce nakažlivým onemocněním léčili dvě děti a jednoho dospělého pacienta. Všechny nakažené se podařilo vyléčit. „Obě děti, které jsme hospitalizovali, nebyly očkované. Třetím pacientem byla žena v důchodovém věku. Stanovovali jsme u ní hladinu protilátek, protože v dětství byla očkována, ta ale nebyla dostatečná,“ uvedl v únoru zástupce přednosty kliniky Petr Širůček.
