Proměny škol po covidu? Některé on-line prvky by už mohly zůstat

Jak moc koronavirus za rok svého působení poznamenal obecně výuku na základních/středních školách a jaké dopady bude mít na žáky i učitele? Považujete ho skutečně za promarněný čas, jak někteří říkají, a tedy pro vzdělání ztrátový?

Michal Černý, prezident Asociace základních škol a ředitel Masarykovy základní školy Praha - Klánovice: Začnu od konce, dopad na jednotlivé děti se liší zcela zásadně. Rozdíly jsou nejen mezi školami, ale i přímo v jednotlivých školách mezi dětmi. Promarněný čas to ale zcela jistě není, naprostá většina učitelů se snaží. Samozřejmě je tu otázka efektivity distanční výuky, která je určitě nižší než u výuky prezenční. Myslím, že u většiny dětí se dá ztráta popsat tak, že se toho naučily „o něco méně“.

Problém vidím především v tom, že už je to všechno opravdu dlouhé a motivace dětí a tím i efektivita stále klesá. Čím déle to nyní bude trvat, tím to bude horší. Skupina dětí, pro které to byl opravdu ztracený rok, je ale poměrně malá, řekl bych, že do deseti procent. Ale i kdyby to byla jen tři procenta, problém to samozřejmě je. Zdaleka nejde jen o ty pověstné sociálně slabé. I ve své škole vidím některé hodně nemotivované děti z rodin materiálně velmi dobře zabezpečených.

Renata Schejbalová, předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií ČR a ředitelka Gymnázia Nad Štolou: Záleží na typu školy. Na gymnáziích se domnívám, že výrazné ztráty ve vzdělání nebudou. Jednak učíme teoretické předměty, jednak máme i poměrně motivované studenty. Problémem je, že chybí osobní kontakt, že nemůžeme organizovat různé školní a mimoškolní činnosti, které studenty baví a rozvíjejí. Projektové dny, exkurze, jazykové pobyty…

Jaké největší následky podle vás tedy zanechal?

Černý (ZŠ): Největší ztráty nebudou ve vědomostech, ale spíše ve ztrátě pracovních návyků a zpřetrhání sociálních vazeb. Naštěstí se do škol podařilo relativně brzy dostat prvňáky a druháky, tam by ta ztráta byla možná fatální. Učitelé jsou dospělí, ti nic neztrácí, jsou pouze velmi unavení a více apatičtí, ale po návratu do škol nepochybně znovu „naskočí“.

U dětí je to jiné, vezměte, že devítileté dítě strávilo s covidem už desetinu svého dosavadního života. Nejsem odborník, psycholog, abych dokázal ty dopady přesně předpovědět, ale rozhodně nějaké budou. Zvláštní kapitolou jsou deváťáci nebo třeba maturanti, kteří v tomto období budou skládat důležité zkoušky. Ty budou tentokrát nejen o znalostech, ale i o míře schopnosti se vypořádat s nastalou situací.

Schejbalová (SŠ): Co se týče studentů, vím, že jim právě chybí sociální kontakt, ten běžný školní život, přestávky, potkávání, spolupráce. Chybí jim i mimoškolní život, nemůžou sportovat, chodit do kina, za zábavou. Mluvím s nimi o tom. Někteří to zvládají, i když jim to vadí. Někteří ale již mají problém se na výuku soustředit. Zvýšil se počet žáků s psychickými problémy.

Může něco z toho „negativního“ zůstat jako trvalá ztráta?

Černý (ZŠ): Myslím, že u běžných dětí snad ne. U dětí z té nezapojené skupiny, nebo třeba dětí psychicky labilních, bych si už tak jistý nebyl.

Schejbalová (SŠ): Chybí nám procvičení probrané látky. Trvalou ztrátou bych to ale z pohledu gymnázií nenazývala. Problém vidím spíš na odborných školách, kde již rok neprobíhá praktická výuka. Tam budou ztráty s největší pravděpodobností obrovské.

U malých dětí byla překážkou jistá nesamostatnost, u těch starších často zase puberta

Přinesl i něco pozitivního?

Černý (ZŠ): Učitelé se neuvěřitelným způsobem naučili využívat výpočetní techniku, různá digitální zařízení a aplikace. Také mezi nimi jsou rozdíly, ale jeden každý se nesmírně posunul. Objevili jsme nejen výhody distanční výuky, ale také její limity.

Žáci se pak naučili samostatně pracovat, organizovat si čas, hlídat si rozvrh, zjišťovat informace… Pochopitelně mluvím o těch, kteří to zvládli, nebyli to všichni. U malých dětí byla překážkou přece jen jistá nesamostatnost, u těch starších často zase puberta.

Schejbalová (SŠ): Pozitivního určitě to, že se učitelé zdokonalili v ovládání počítačů. To, co se přes všechny snahy, INDOŠe (Internet do škol) a podobně nepodařilo za několik let, se podařilo nyní. Byli jsme hozeni do vody a museli jsme plavat. Naučit se pracovat s novými aplikacemi, programy, softwarem. Úplně jinak učit. On-line hodinu nelze učit stejným způsobem jako ve třídě. Je třeba hledat nové metody práce, materiály. Studenti jsou v práci s počítači zběhlejší, ti neměli problém. Ale museli si sami organizovat svůj čas, více se připravovat samostatně.

Ovlivní tato „pozitiva“, které přinesla pandemie, výuku i nadále? Například i ve vaší škole? 

Černý (ZŠ): Nepochybně nám zůstanou videokonference, používané před covidem jako manažerský nástroj pouze v nadnárodních a IT firmách. Daleko víc budeme využívat elektronickou cestu pro komunikaci s rodiči a žáky, „díky“ covidu jsme zavedli třeba elektronické omluvenky nebo odevzdávání domácích úkolů. Některé hry a aplikace, například Kahoot (volně přístupná aplikace vhodná pro fixaci učiva prostřednictvím kvízů), se určitě uplatní v běžné výuce. V naší škole museli mít žáci mobil stále vypnutý, teď ho asi budou pod dohledem učitele mnohem častěji zapínat. Nebo třeba různé sdílené tabulky a dokumenty… určitě něco z toho uplatníme i v době pocovidové.

Schejbalová (SŠ): Určitě lze i v prezenční výuce používat počítačové programy, s kterými pracujeme nyní, pro doplnění učiva. Učitelé například na začátku školního roku v přípravném týdnu absolvovali školení na MS Teams. Domluvili jsme se a sjednotili platformu, kterou budeme pro výuku používat. V březnu loňského roku jsme totiž nebyli připraveni na to, že se školy zavřou ze dne na den, a každý si našel nějaký způsob, jak on-line vyučovat. To ale bylo složité pro studenty, protože museli využívat více aplikací, a zejména ti mladší se v tom špatně orientovali.

Bude potřeba do budoucna iniciovat nějakou změnu vzhledem k nabytým zkušenostem s pandemií?

Černý (ZŠ): To je těžké, situace může být příště zase trochu odlišná. Nevím, jestli je nutné zpracovávat nějaký obecný krizový plán. Spíš by měly školy trvale udržovat svoje technické vybavení a konektivitu na takové úrovni, aby mohly kdykoli bez problémů přejít na distanční výuku.

Schejbalová (SŠ): Zcela jistě bude zapotřebí zpracovat takový scénář, aby se školy nezavíraly.

Je každopádně něco, co vás během té doby pozitivně překvapilo? Ať už na přístupu žáků, učitelů, ministerstva, vlády…

Černý (ZŠ): Už na jaře mě překvapilo, jak spousta škol a učitelů, ale i dětí a rodičů, dokázala pružně zareagovat a se ctí si s tou situací poradit. To je třeba vyzdvihnout, přestože byli i takoví, kteří to nezvládli. A na podzim jsme se dokázali zase o kus posunout, i když rozdíly samozřejmě zase byly. Ministerstvo dokázalo kvalitně připravit dokumenty, na které mělo relativně dost času, třeba různé manuály.

Schejbalová (SŠ): Potěšilo mě to, jak se moji učitelé s distanční výukou vypořádali. V rámci předmětových komisí hodně spolupracují, předávají si materiály.

Je něco, co se vám naopak nelíbilo?

Černý (ZŠ): Někteří žáci a rodiče to vzdali a na situaci rezignovali, ať už z nedostatku vůle nebo kvůli velmi nepříznivým okolnostem. Nepřekvapivě šlo ve velké většině o děti, se kterými byly problémy i předtím, teď se pouze projevily v plné nahotě. Podobně to bylo s některými školami, které jako by rezignovaly na možnost poučit se z jara a zřejmě doufaly, že se nám covid vyhne.

Vláda pak několikrát ukázala vzorovou nekoordinaci, kdy různí ministři a dokonce někdy i lidé z jednoho ministerstva vypouštěli velmi rozporuplné informace. Ministerstvo školství se snažilo být konzistentní, ale za tu cenu, že jsme se často dozvídali důležité informace až z tiskových konferencí vlády zároveň s rodiči.

A nelíbí se mi teď ani to, že někteří rodiče kvůli testování obracejí svou zlost proti školám. Například ředitel ZŠ Kladno dostal rozezlený a urážlivý e-mail jednoho z rodičů, kde odmítá testování dětí i učitelů, staví se i proti nošení roušek, respektive „náhubků“, které, jak říkají, považují za „symboly otroctví“, a neváhají ho tam častovat slovy jako „srab a kolaborant“ s tím, že pokud testování skutečně v této škole nastane, podá na něho spolu s dalšími rodiči trestní oznámení. 

Schejbalová (SŠ): Rozhodnutí vlády byla obvykle ze dne na den. A nelíbila se mi komunikace vládních představitelů, kdy jeden z nich něco představil v médiích, další to druhý den popřel. Vnášelo to zmatek a chaos. Školství se to naštěstí netýkalo, vždy jsme měli alespoň týden čas se připravit na novou situaci.

Bohužel, emocionální výkřiky typu „obětovali jsme děti“ opravdu nikam nevedou, zdůraznil Černý

Co byste nejvíce vytkl celému systému, podle kterého se i školy během pandemie řídí?

Černý (ZŠ): Tohle nedokážu říct, nemáme žádné srovnání. Je jasné, že něco je špatně, když jsme na tom dlouhodobě nejhůř v Evropě, ale nedokážu ten problém pojmenovat. Někteří lidé si myslí, že školy měly zůstat po celou dobu otevřené bez omezení, ale já o tom přesvědčen nejsem. Bohužel emocionální výkřiky typu „obětovali jsme děti“ opravdu nikam nevedou. Skutečně racionální, věcnou a fakty podloženou diskusi na téma případného rozvolnění opatření ve školství bych uvítal nejen já, ale celá rozumná většina pedagogické veřejnosti.

Schejbalová (SŠ): Necítím se kompetentní k tomu, abych se mohla k této problematice vyjádřit.

Co byste si nejvíce přál/a pro to další období?

Černý (ZŠ): Vlastně jsem odpověděl v předchozí otázce. Nalezení systému, který na základě důkladné analýzy dat povede k rozvolnění omezení ve školách a zároveň i k postupnému zlepšení koronavirové situace.

Schejbalová (SŠ): Už pokud možno normální školní rok se všemi akcemi. Ale obávám se, že ani ten příští ještě nebude úplně běžný, protože pandemie bude ještě pokračovat vzhledem k tomu, že očkování neprobíhá tak rychle, abychom do léta byli proočkováni. Navíc se objevují neustále nové a nové mutace viru. Nevíme, jak dlouho bude vakcinace účinná a zda bude účinná pro všechny typy mutací. Otázek je ještě příliš mnoho. A co se týče dohánění učiva, nemyslím si, že bude ve velké míře, spíš ho budeme muset procvičit a upevnit. Na to při distanční výuce není dostatečný prostor. 

Chtěla bych co nejdříve znát krizový scénář pro přijímací a maturitní zkoušky, říká Schejbalová

Kdybyste mohl/a teď hned něco změnit v souvislosti s výukou na základních/středních školách, co by to bylo?

Černý (ZŠ): Možná to někoho překvapí, ale prodloužil bych víkend na tři dny a zkrátil výuku na čtyři dny v týdnu. Nikdo mimo školství si neumí představit, jak je většina učitelů, dětí i rodičů ve skutečnosti vyčerpána, když se přece „válíme doma za plný plat“. Jenže my už opravdu čerpáme poslední zásoby mentální energie. Víkend se nám zúžil na sobotu, protože neděli už zabírá příprava na pondělí. Naštěstí o ničem takovém nerozhoduji, takže se můžu svobodně zasnít.

Schejbalová (SŠ): Chtěla bych co nejdříve znát krizový scénář pro přijímací a maturitní zkoušky. Tedy odpovědi na otázky typu: Budeme muset testovat žáky, kteří přijdou k nám na přijímací zkoušky? Nebo budou testováni na svých školách a u nás jen předloží test? Nebo nebudou testováni vůbec? Nebo si budou muset nechat udělat test někde jinde? K nám se loni hlásilo přes devět set uchazečů, ty nejsme schopní sami otestovat.