Před osmdesáti lety nečelilo Československo jen nacistické okupaci. V březnu 1939 bojovala československá armáda v regulérní válce s Maďarskem o Podkarpatskou Rus. Čechoslováci čelili přesile maďarských pravidelných jednotek, polským teroristům a skupinám ukrajinských nacionalistů.
Čtyřdenní konflikt o Podkarpatskou Rus byl regulérní válkou s dělostřelectvem, tanky a obrněnými vozy. Maďaři zaútočili na československé území 14. března 1939. Čechoslováků bylo jenom něco málo přes dva tisíce.
„Aspoň několik málo hodin nebo dní mohli bránit to, co jim bylo nejdražší – Československou republiku,“ podotýká Eduard Stehlík, ředitel odboru válečných veteránů na ministerstvu obrany. „Tato hrstka vojáků pod Svátkovým velením se Maďarům postavila na odpor a dva dny je, lidově řečeno, držela na uzdě,“ dodává Jindřich Marek z pražského vojenského historického ústavu. Odkazuje na generála Olega Svátka, který stál v čele odporu.
Svátek byl vynikající velitel, bojové zkušenosti získal jako legionář. „To, že byl mimořádný, dosvědčil posléze na domácí frontě, kdy byl nacisty jako jeden z významných velitelů (odbojové organizace) Obrany národa 1. října 1941 popraven,“ dodává Stehlík.
Zatímco nad Pražským hradem už vlála vlajka s hákovým křížem, na Podkarpatské Rusi se ještě bojovalo. Českoslovenští vojáci po několika dnech spořádaně ustoupili do Rumunska a na Slovensko.
„Legie bojovaly za stát, který neexistoval, tihleti bojovali za stát, který už neexistoval, v té chvíli,“ srovnává Marek. „Ty jednotky byly rozbité, špinavé, spousta raněných, ale svítilo jim z očí svaté nadšení, že mohli aspoň bojovat, že to nebyl druhý Mnichov,“ přibližuje Stehlík.
Čechoslováků padlo šedesát, Maďarů až dvě stovky
Během několikadenních bojů padlo zhruba šedesát Čechoslováků, maďarské ztráty byly několikanásobně vyšší. „Američtí novináři, kteří byli přítomni bojům jako reportéři akreditovaní v Maďarsku, tvrdili, že Maďaři měli až dvě stě mrtvých,“ upřesňuje Marek.
Nakonec maďarské jednotky po tvrdých bojích Podkarpatskou Rus obsadily. Dosáhly tak svého cíle – mít společnou hranici s Polskem. „Je to vidět na fotografiích objímajících se a líbajících se polských vojáků s maďarskými důstojníky, ale tohleto spojenectví vydrželo jenom pár měsíců a pak bylo všechno jinak,“ uzavírá Stehlík. Maďarsko bylo za války spojencem Německa, které si se Sovětským svazem rozdělilo polské území.
Českoslovenští vojáci, kteří bojovali na Podkarpatské Rusi, se s okupací Československa nikdy nesmířili. Většina z nich pak bojovala proti nacistům v zahraniční armádě.
