On-line výuka se znovu hlásí. Učit po síti má však svá úskalí

Zatímco češtinu nebo matematiku děti na základním stupni vstřebávají denně, IT vzdělání se omezuje na hodinu týdně. Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání totiž určují základním školám minimálně jednu hodinu informatiky na prvním stupni, stejně tak jako na tom druhém. Děti tak mívají jen velmi limitovaný čas, aby se naučily s počítačem. A pokud by škola chtěla tuto týdenní dotaci navýšit, musí sáhnout do takzvaných disponibilních hodin, jinou možnost totiž nemá.

„Navíc praxe je ještě mnohdy taková, že se tyto hodiny věnují jiným předmětům. Například výuku informatiky na prvním stupni často zajišťují sami třídní učitelé. Ve výsledku je pak informatika nahrazena jinými předměty obohacenými o práci s počítačem a vybranými edukativními programy. Kvalitní výuce nepřidá ani vysoká fluktuace učitelů informatiky a jejich katastrofální nedostatek,“ upozorňuje Jakub Mazuch, který se vzdělávání dětí v oblasti IT věnuje už několik let.

Učí informatiku na pražských středních školách, Gymnáziu Jana Keplera a SPŠE Ječná a zároveň je manažerem pro vzdělávání, metodikem a lektorem IT Akademie Step. Ta vzdělává v informačních technologiích nejen dospělé, pro které má ministerstvem školství akreditované kurzy, ale právě i děti od věku už zhruba osmi let.

„Oblast IT by měla být součástí základního vzdělání,“ míní také specialista v oboru Marek Žáček. „Měla by být ve školách téměř na úrovni českého jazyka, matematiky nebo cizího jazyka,“ dodává s tím, že jedna vyučovací hodina týdně věnovaná informačním technologiím v dnešní digitální době je opravdu žalostně málo.

Koronavirus, převozník v technologiích

Jedním z důsledků nedostatečné výuky informatiky je pak podle IT expertů i mnohdy nízká schopnost dětí přejít plynule na on-line výuku. Pokud se k tomu přičte rozdílná kvalita pedagogů, kteří výuku na školách poskytují, výsledkem není mnoho dětí na základních školách, které by byly na takový styl výuky opravdu dobře připraveny. To nerozporují ani samotní ředitelé škol, podle kterých jsou mezi žáky velké rozdíly.

„Často děti mistrně zvládají práci s počítačovými hrami (gaming), komunikaci skrz sociální sítě, umí ovládat smartphone. Základní dovednosti, mezi které patří například orientace na internetu, schopnost se přihlásit do zabezpečené platformy, využívání kalendářových služeb, filtrování e-mailu, nastavení mikrofonu/sluchátek/webkamery ale prostě chybí. To jsou přitom ty, které ve svém životě skutečně upotřebí,“ konstatuje Mazuch.

„Některé děti ale ani nedokáží zapnout počítač, zatímco jiné vytváří a programují chatboty na solidní úrovni. Rozdíly jsou markantní,“ popisuje zkušenosti ze své praxe lektor Mazuch, který může srovnávat děti z různých škol i věku, tak jak mu prochází kurzy. 

IT specialista Žáček navíc upozorňuje, že potřeba kvalitního vzdělání v tomto směru narůstá. „Už v období před koronavirem se firmy ve velkém pustily do digitalizace a automatizace svých procesů a dá se očekávat, že tento trend bude pokračovat a že společnosti budou logicky vyžadovat více IT znalostí od svých zaměstnanců,“ uvedl. Právě proto by patřičné vzdělání mělo začínat už na základních školách.

A podle Mazucha si je potřeba dát pozor také na to, co je skutečně kvalitním vzděláním. „Přestože je plno činností řešených mobilními aplikacemi či smart systémy, práce s počítači a obecně technologiemi je stále zásadní. Ty rozšiřují komunikační dovednosti dětí, tedy i třeba jen prosté připojení k meetingu. Pokud žák uvidí počítač poprvé ve čtvrté třídě, a to pouze programy, kam jak cvičený šimpanz doplňuje správná písmenka či výsledky matematických úloh, pak nehovoříme o ovládání počítače, a už vůbec ne o informatice,“ dodal s tím, že pak není divu, že mají studenti s on-line výukou problémy.

Však také i profesor ekonomie, člen rady Národohospodářského ústavu AV ČR a NERVu Štěpán Jurajda upozorňuje, že investice do měkkých dovedností, tedy do kvalitního vzdělávání, jsou velmi důležité. A jak podotkl v nedělních Otázkách Václava Moravce, řada průzkumů dokonce ukazuje na důležitost už předškolního vzdělávání.

Přepnout se do „on-line“ je náročné nejen pro žáky

Náhlý přechod k on-line výuce vyvolaný uzavřením škol znamená ale také výrazné navýšení práce samotných učitelů. To už zkonstatoval při jarní vlně český vysokoškolský pedagog, lektor a propagátor vzdělávacích technologií Bořivoj Brdička. Připomněl, že „s technologiemi se učí jinak“. Ovšem ne všichni si to na začátku pandemie uvědomili.

Mnoho vzdělávacích institucí, a to vyplývá i ze zkušeností mimo Českou republiku, mělo na počátku jarní vlny představu, že pro spojení s žáky i rodiči vystačí například s e-mailem. Učitelé dostali za úkol sedět u počítače a podle stávajícího rozvrhu zadávat žákům práci a přijímat vypracované úkoly. To potvrzuje i Mazuch. Podle něj mnoho škol na jaře on-line výuku vlastně vůbec nezavedlo, pouze učitelé prostřednictvím e-mailu, nebo dokonce i poštou posílali neúměrné množství úkolů, které studenti odevzdávali zpět přes e-mail.

Brzy se ale podle Brdičky ukázalo, že takto organizovaná výuka nebude fungovat. Navíc ze zkušenosti vyplynulo, že zvláště žáci prvních stupňů základních škol se cítili mnohdy z takového stylu práce přetížení, nezvládali se samostatně probíranou látku naučit a procvičit. A pokud se chtěli poradit s učitelem, tak buď ani neměli jak, nebo si nevěděli rady s počítačem.

Brdička upozornil, že při vzdálené výuce je nezbytné využívat i řadu různých on-line nástrojů, nejen e-mail. „Jinak hrozí nebezpečí, že učitel bude pracovat osmnáct hodin denně bez potřebných výsledků,“ uvedl na metodickém portálu rvp.cz. Ten vznikl k podpoře učitelů při zavedení rámcových vzdělávacích programů ve školách. Právě na něm se mimo jiné učitelé navzájem inspirují a vyměňují si zkušenosti.

Také zdůraznil, že on-line systém může být pro učitele i vynikajícím pomocníkem. Zkušenosti nastínil ve svém článku „Dokáže koronavirus zavést technologie do výuky skokem?“ na zmíněném webu. Uvedl tam také to, že díky on-line výuce žák může samostatně postupovat při osvojování znalostí. Dodal ale, že je třeba vhodných podnětů a podpory učitele, protože bez něho se dítě k vyšším formám myšlení a tedy k řešení problémů, nedostane.

„Proto je důležité i při přechodu na čistě on-line výuku zachovat přímé kontakty a budovat komunitu třídního kolektivu,“ dodal.

Školy vysílají signály, že jsou připraveny lépe než na jaře

Teď během druhé vlny pandemie mnohé školy zdůrazňují, že už jsou připraveny lépe. Pravdou je, že mohly využít a případně také využily finanční pomoci ministerstva školství a řada z nich je teď lépe technicky vybavená než na jaře. To potvrdila v České televizi také členka Asociace ředitelů základních škol a ředitelka ZŠ Příbor Jarmila Bjačková.

Na druhou stranu ale také uvedla, že zkušenosti z první vlny ukázaly, že některé děti ztratily během několikaměsíční doby absence motivaci, ať už z důvodu, že nebyly k učení dostatečně vedeny, anebo třeba neměly dostatečné vybavení. „Budeme se snažit dětem pomoci, máme k tomu vhodnější podmínky,“ srovnala současnou situaci s jarem Bjačková.

V září navíc školy získaly minimálně jeden měsíc v podobě prezenční výuky, a tak měly prostor se na podzimní distanční výuku připravit, podotýká Mazuch. Stejně tak jako své žáky a studenty.

Jak správně nastavit on-line výuku

Pro některé školy to může být nicméně vlastně poprvé, kdy se s opravdovou on-line výukou setkají, pokud do ní nepočítáme zmíněné zasílání úkolů mailem. Při první vlně navíc nebyla účast ani povinná. Výuka on-line má svá pozitiva, ale i oblasti, které je potřeba vzít v úvahu.

Dobré podle Mazucha je, že on-line výuka vedla v mnohých případech k osamostatnění řady žáků. „Naučili se sami učit a vypracovávat úkoly, i když v mnohých případech s využitím on-line zdrojů, což je ale jedině dobře. Je fajn si umět pomoct, vyhledat a kriticky smýšlet nad tím, co jsem našel. Moderní vzdělávání by nemělo kalkulovat s učením nazpaměť, ale používat vhodné zdroje a ověřovat informace, v čemž nám on-line výuka výrazně pomohla,“ hodnotí zpětně první vlnu.

Problémem však pro něj byla zpětná vazba a ověřování skutečných znalostí. „On-line testy často zkreslují realitu a rád bych, aby studenti nad svými projekty nebo zadáním úkolu přemýšleli. Měl jsem problémy i s častými plagiáty,“ říká. Klíčovým nedostatkem je ale podle něho u žáků čtení s porozuměním. 

Pokud má být výuka efektivní, je potřeba mít tedy i tato úskalí na zřeteli a styl vedení lekcí tomu přizpůsobit. Sám doporučuje držet se níže uvedených rad.

Stanovit předem, jak se bude komunikovat

Jde jednak o to, stanovit si základní komunikační kanály. Podle Mazucha by například ovládání meetingových programů jako Teams, Meet, Zoom, Discord nebo Jitsi měli bez problému zvládnout žáci 4. ročníku základní školy a starší.

Finanční a technickou náročnost zavedení pro školy opomíjí. „Například licence Office 365 od Microsoftu, jejichž součástí je i meetingová platforma Teams, jsou pro školy totiž poskytovány zdarma, a to včetně poradenství při zavádění,“ připomíná.

Překopat rozvrh hodin i podstatu mítinků

Podle Mazucha není při on-line výuce tak potřeba překopat „jen“ rozvrh hodin, ale samotnou podstatu rozvrhování mítinků. „Není přijatelné, aby děti seděly u počítače několik hodin v kuse, takřka v jedné poloze a se sluchátky v uších. Domnívám se, že optimální rozvrh čítá aspoň třicetiminutové přestávky mezi mítinky,“ konstatuje.

Celkový denní počet mítinků by neměl přesáhnout čtyři sezení a jejich délka pak podle věku žáků a náročnosti předmětu 20 až 60 minut.

Učit hravě

Styl učení je individuální pro každé dítě. Nelze obecně podle Mazucha říct, jaký je nejlepší, každé individualitě vyhovuje něco jiného. „Myslím, že u on-line výuky je vhodná minimalizace frontálního výkladu, naopak bych se přimlouval k zábavné formě s prvky interakce, rozhovoru, diskuse a jednoduchého vtipu.“

A jak upozorňuje Brdička, organizace Global Online Academy (GOA), která se specializuje čistě jen na podporu on-line vzdělávání, nabízí svým školám rovnou patnáct rad, jak takovou lekci po síti vést.