Apokalypsou v Plzni nic nekončí, ale začíná

Výstava „… a viděl jsem nové nebe a novou zemi…“ nabízí umělecké reflexe jediného, o to však širšího fenoménu – apokalypsy. Konkrétně, jak naznačuje podnázev, v českých zemích. K vidění je v Západočeské galerii v Plzni, nad jejímž přesahem se pro web ČT24 zamýšlí Josef Rauvolf.

Západočeská galerie v Plzni svůj pohled pojala opravdu historicky i žánrově zeširoka. Najdeme zde jak díla z raného středověku, tak z nejnovější současnosti.

Vedle sebe visí například dřevořezy slavné Dürerovy Apokalypsy (1511) a lepty Jana Konůpka (1946); díla Jana Koblasy z 60. a 80. let vedle projekce nástěnných maleb z kaple Panny Marie na Karlštejně (po 1360); Obří krab Jaroslava Róny (2002) vedle Sv. Jana na Patmu Porýnského mistra (počátek 16. st.); barokní Josef Winterhalder vedle Pavla Nešlehy a jeho cyklu Lesk a bída apokalyptických koní (1994).

Snad každý někdy slyšel výraz apokalypsa, a dokáže si pod ním něco představit, něco ne moc hezkého, o to však děsivějšího. A nemusel proto ani číst novozákonního Jana z Patmu a jeho Zjevení a všechny ty hrůzy seslané na lidstvo a celý svět, jež v něm vypisuje.

Jak píše Eugen Weber ve své knize Apokalypsy, „v jeho zjeveních se odráží obraznost ostatních hněvivých vyhnanců. (…) Obrazy hemžící se polnicemi, trůny, pečetěmi, nádobami pohrom, ohnivými pochodněmi, anděly, morovými ranami, hromy, blesky, zemětřeseními, padajícími hvězdami, ohněm, krví, krupobitím, černým sluncem a krvavým měsícem, fantastickými šelmami včetně draků, démonů, žab, kobylek a děsivě kovaných koní, vodou proměněnou v pelyněk, Gogem, Magogem a ztroskotanci byly povětšinou vytěženy ze starší obraznosti. Pro budoucnost – až do dneška – se však ukázaly jako inspirativní.“

Apokalypsa spojuje Toyen, Švabinského i Bolfa

Překvapivé, kolik umělců se byť jen u nás tématem apokalypsy zabývalo, a to i takoví, u nichž bychom to nečekali. Víme-li, že ten či onen je věřící, lze očekávat, že je s biblí důvěrně obeznámen a její témata jej oslovují napřímo. U starších tvůrců, míněno až do počátku 20. století, to bylo jaksi samozřejmé, ovšem v minulém i tomto století je překvapení možná namístě.

Nepřekvapí nás Daniel Balabán, Věra Nováková či hluboce věřící Václav Boštík, naopak u takového Maxe Švabinského, autora portrétu popraveného komunistického novináře Julia Fučíka, bychom to nečekali, stejně jako u pozdějšího surrealisty Jindřicha Štyrského či popového Jaroslava Vožniaka.

Z výstavy Apokalypsa a umění v českých zemích
Zdroj: Západočeská galerie v Plzni

„Apokalyptická“, ale i jiná „biblická“ témata nejsou nepraktikujícím křesťanům nijak zapovězena. Díla umělců, jako je třeba Toyen, Jaroslav Róna či Josef Bolf, potvrzují, že k oslovení jimi není nutná docházka do kostela. Tito tvůrci, ale například i Jan Koblasa, Jiří Sopko či Zbyšek Sion v celé své tvorbě inklinovali k tématům, řekněme, existenciálního zabarvení – proč by tedy neměli být osloveni právě apokalypsou a vším, co v sobě asociuje.

Je to potvrzením nadčasovosti apokalypsy, ale i její „nadstranickosti“, vyvázanosti z jediného náboženství. A zvláště pak dnes, se všemi krvavými konflikty i po zkušenostech minulého století.

Apokalypsa v undergroundu

K okruhu tvůrců mimořádně dotčených apokalypsou patřil rovněž československý underground, který se prolínal s původním křesťanstvím. Zcela neortodoxně, ale přesto. Vyvrcholením bylo album Pašijové hry velikonoční, jež The Plastic People of the Universe natočili na Havlově chalupě v roce 1978.

Ivan Martin Jirous o tomto počinu řekl: „Plastic People se v Pašijích zřetelně deklarovali jako příslušní ke křesťanství. Po poslechu jejich Pašijí nelze být na pochybách o tom, že takto je může pojmout jenom ten, pro něhož nejsou pouze všelidským příběhem o lásce, zradě a utrpení, ale ten, pro kterého je to především, byť i všelidský, příběh o utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista. Že se tento příběh, nejtvárnější ze všech, podařilo Plastikům podat v ostré vyváženosti hloubky tradice i nového přístupu k ní, je myslím očividné.“

Jirousův výrok – a jedno, že se týká ukřižování Krista a ne apokalypsy – lze vztáhnout i na mnohé již zmíněné tvůrce.

Podle některých teorií je apokalypsa, tedy naprostý zánik a zkáza, naopak příležitostí, branou k dalšímu stvoření, čistějšímu. Ostatně nasvědčuje tomu i název plzeňské výstavy, vypůjčený citát z Janova vidění: „… a viděl jsem nové nebe a novou zemi…“.

Možná se tento pohled stane námětem k nové výstavě. Ta stávající, k níž vyšel katalog s mnoha vyobrazeními a eseji, je k vidění až do 3. března 2024.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Rusové ničí starověký Chersonés, UNESCO ho zařadilo mezi ohrožené památky

Výbor pro světové dědictví UNESCO zařadil na seznam ohrožených památek starověký Chersonés na Ruskem okupovaném ukrajinském Krymu. Rusové pozůstatky řeckého města ničí nejen rozsáhlými nelegálními vykopávkami, ale také ilegální výstavbou nového muzejního a chrámového komplexu. Chersonés, spojený s christianizací středověké Kyjevské Rusi, je důležitou součástí imperiální mytologie, kterou Moskva ospravedlňuje své domnělé nároky na nadvládu nad Ukrajinou včetně Krymu.
před 8 hhodinami

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
včera v 01:38

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
1. 8. 2026

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
1. 8. 2026

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.