Básník s kytarou, která byla větší než on

„Praská, praská, tiše praská stará skříň, že je zase o jednoho míň. O jednoho, co srdce puklo mu, že zabloudil zas po letech domů.“ Tak začíná píseň, kterou složila Dáša Vokatá, kolegyně Karla Kryla, který by dnes oslavil sedmdesátku. Na písničkářově pohřbu se pak rozloučila slovy: „Ten život bez Kryla je nějakej jinej.“

V padesáti jej zradilo srdce. Proč vlastně předčasně zemřel, na tom se jeho nejbližší asi nikdy neshodnou. Měl na tom svůj podíl jeho nový porevoluční životní styl, trápil se českým pojetím demokracie, nebo to bylo snad tím, že se nedokázal rozhodnout, kde je doma? 

V emigraci zakotvil v Mnichově, ve Svobodné Evropě, s ředitelem rádia byli dokonce přátelé: „Moje první vzpomínka na něj je nostalgická,“ vzpomíná ředitel Rádia Svobodná Evropa Pavel Pecháček. „Jednou odpoledne se ve studiu objevil mladý kluk a začal hrát na kytaru písničky, které jsme vůbec neznali, ale najednou se tam všichni shromáždili a s vyvalenýma očima poslouchali, co tam ten Karel zpívá,“ říká po letech.

Nejprve se písničkář stal stálým návštěvníkem rádia, později zde pracoval jako hudební redaktor. „Na rádiu zněl neustále, protože kromě toho, že tam byl sportovním redaktorem, tak tam měl i hudební pořady a v těch vysílal Karla Kryla,“ vzpomíná s úsměvem bývalý redaktor Svobodné Evropy Martin Schulz. „Byl nezapomenutelný. Zápasy třeba komentoval slovy: Domácí měli převahu a hosté více ze hry,“ dodává Pecháček.

„Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi“

Jeho písničky jsou pupeční šňůrou spojeny s událostmi roku 1968. Dvacet let se zpívaly snad u každého táborového ohně, ale na jeho osobu se postupně zapomínalo. Dokonce se opakovaně objevovaly zprávy, že zemřel. Na to většinou z emigrace vzkazoval: Přes všechna křivá svědectví sveřepě žiju. 

Když se v listopadu 1989 začala plnit náměstí, vzkázal mu Pecháček z Prahy, že na chodník na Václavském náměstí někdo napsal: Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi. „Potěšilo ho to a rozhodl se přijet,“ vzpomíná novinář. Ihned se stal populárním. Mnozí jej tak naživo viděli až v listopadu 1989, kdy se najednou objevil na balkoně budovy Melantrich, kde zpíval spolu s Karlem Gottem československou hymnu. 

Kryl se vrátil, zpíval před nabitými sály a byl dojatý, protože davy zpívaly po letech jeho písničky s ním. I ti, co jeho songy zrovna nemusí, je znají, protože jak říkával Ivan Magor Jirous: „On byl mistr verše, který si se slovy dělal, co chtěl - básník s kytarou, která byla větší než on.“ 

Ivan Magor Jirous: „Když jsem v době invaze slyšel ty Krylovy písničky, takový sra…, sentimentální cajdáky… Ale když jsem pak byl zavřený za Plastiky, tak jsem se přistihl, že si zpívám Kryla, že to mám v sobě zarytý, a to i když jsem to odmítal…“

Byl přímý, špatně se mu učilo diplomacii. Sice se vrátil, ale vlastně jinam - rodiče mrtví, rodný dům zbouraný, sourozenci vyrostli z dětských střevíčků, takže se s Karlem potkali jako cizinci. 

Z porevolučních poměrů byl značně rozčarován. O českém sametu říkal, že povede jenom k alibismu a k tomu, že komunisté pouze převléknou rudé pláště za modré. Mnozí Krylovi souputníci o něm prohlašovali, že zahořkl. Ze dvou šoků se nemohl do smrti vzpamatovat,„ tvrdí písničkář Jaroslav Hutka. “Z toho, že se objevil na Václavském náměstí spolu s Karlem Gottem, a také ho mrzelo, že se nikdy nesešel s Václavem Havlem." 

„Mrzelo mě, že viděl vývoj v Československu tak černě,“ doplňuje Hutku Pecháček. Podle něj Kryl nebyl politicky orientovaný, spíše sociálně. Často byl zdrcen z vývoje své země a jezdil si do kantýny Svobodné Evropy zanadávat. Kdyby dnes žil, jistě by k sociálním otázkám nemlčel, myslí si Pecháček. 

Karel Kryl zemřel nečekaně na infarkt 3. března 1994 v Mnichově, jen pár týdnů před padesátinami. Pohřben je na břevnovském hřbitově v Praze. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 18 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
před 22 hhodinami

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...