Česko-slovenský dokument je nejlepším na Berlinale, může se ucházet o Oscara

Porota dokumentárních snímků v přístupu Lubojacki k tématu ocenila „vynalézavý režisérský hlas“. Vítězství v této kategorii opravňuje k účasti v soutěži o cenu Oscar za nejlepší dokumentární film. Dokumenty Berlinale samostatně oceňuje od roku 2017, letos porota vybírala ze šestnácti titulů napříč různými festivalovými sekcemi. Snímek spojený s Českem vyhrál poprvé.

„Když nemáte kde bydlet nebo žijete se závislostí, stanete se pro společnost neviditelnými,“ uvedla při přebírání ceny Lubojacki. Řekla, že při natáčení filmu o bezdomovectví a závislosti narážela na řadu odsudků. „Tahle cena znamená, že jsou ve středu pozornosti, že na nich záleží,“ dodala.

Formálně hravý snímek propojuje deníkové záběry se stylizovanými vzpomínkami, fotografiemi animovanými pomocí AI a grafickými intervencemi textů. Lubojacki bez sentimentu sleduje příčiny i důsledky závislosti svých blízkých a klade otázky, kde končí láska a začíná kontrola.

Snímek má i jednu z vedlejších cen

Film natočený v koprodukci České televize už před slavnostním večerem získal Caligariho cenu, tedy jedno z vedlejších ocenění Berlinale. Tu udílí nezávislá tříčlenná porota od roku 1986. Vybírá přitom z filmů v sekci Forum, v níž samo Berlinale žádné ceny neudílí. Pojmenované je ocenění na počest jedné z německých filmových klasik z roku 1920, Kabinetu doktora Caligariho od režiséra Roberta Wieneho.

Český nebo slovenský film Caligariho cenu ještě nezískal, kinematografie středovýchodní Evropy uspěla naposledy v roce 1994, kdy ocenění získal snímek nedávno zesnulého maďarského režiséra Bély Tarra Satanské tango.

Film Kdyby se holubi proměnili ve zlato je jedním ze čtyř snímků s českou stopou, které letos měli návštěvníci Berlinale možnost zhlédnout. V sekci Generation Kplus se představil krátký animovaný film En, ten, týky! slovenské režisérky a animátorky Andrey Szelesové, který vznikl rovněž v česko-slovenské koprodukci.

V koprodukci tuzemska, Německa, Íránu a Lucemburska vzniklo drama Roya íránské režisérky Mahnáz Mohammadíové, které se promítalo v kategorii Panorama. Ve světové premiéře Berlinale uvedlo v sekci Classics ještě digitálně restaurovanou podobu snímku Panelstory aneb Jak se rodí sídliště režisérky Věry Chytilové z roku 1979.

Zlatého medvěda vyhrál domácí filmař

Hlavní cenu Berlinale v podobě Zlatého medvěda po více než dvaceti letech vyhrál domácí filmař. Snímek Gelbe Briefe (Žluté dopisy) vznikl v německo-francouzsko-turecké koprodukci a za vítěze ho zvolila mezinárodní porota, jíž předsedal německý režisér Wim Wenders. Naposledy hlavní cenu festivalu z německých filmařů získal v roce 2004 Fatih Akin, který je stejně jako Catak tureckého původu.

Žluté dopisy vypráví příběh tureckého uměleckého páru, který se stane terčem politického pronásledování. Je natočený v turečtině, jeho hlavní hrdinové Derya a Aziz jsou umělci z divadelního prostředí v Ankaře. Kvůli incidentu na premiéře jedné z jejich her se přes noc stanou terčem zmíněného pronásledování a přijdou o práci i domov. Krizová situace se podepíše i na soudržnosti jejich rodiny.

Mezinárodní porota rozdala také Stříbrné medvědy, tedy ocenění za jednotlivé filmařské a herecké kategorie. Velkou cenu poroty získal film Kurtuluş (Spása) tureckého režiséra Emina Alpera. Cenu poroty dostal britsko-americký film režiséra Lance Hammera Queen at Sea (Královna na moři), který se zabývá tématem onemocnění demencí v rodině. Za režii porotci ocenili britského režiséra Granta Geeho, který na Berlinale představil film Everybody Digs Bill Evans (Všichni milují Billa Evanse).

Hlavní herecká cena zůstává v Německu

Cenu za nejlepší herecký výkon v hlavní roli získala německá herečka Sandra Hüllerová, která ztvárnila postavu ženy vydávající se za muže v historickém dramatu Rose rakouského režiséra Markuse Schleinzera. V kategorii nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli se rozhodla porota výjimečně ocenit Stříbrným medvědem dva herce ze snímku Queen at Sea: Annu Calderovou-Marshallovou a Toma Courtenaye.

Za nejlepší scénář dostala Stříbrného medvěda Geneviéve Duludeová-de Cellesová za film Nina Roza, který se odehrává mimo jiné v Bulharsku. Cenu za mimořádný umělecký příspěvek si odnesli autoři amerického snímku Yo (Love is a Rebellious Bird) Anna Fitchová a Banker White.

Berlinale a politika

Berlinale potvrdilo i na slavnostním večeru pověst nejpolitičtějšího z velkých filmových festivalů. Řada oceněných pronesla slova na podporu Palestinců a kritizovala Izrael, který se podle nich v Pásmu Gazy dopustil genocidy. Kritiku vyjádřili turecký režisér Alper, libanonská režisérka Ostaová či syrsko-palestinský režisér Abdalláh Chatíb, který získal cenu za nejlepší debut. Na pódium přinesl Chatíb palestinskou vlajku a německou vládu obvinil z podílu na genocidě.

Skupina více než osmdesáti umělců včetně Tildy Swintonové, Javiera Bardema či Tatiany Maslanyové tento týden v otevřeném dopise obvinila Berlinale z „institucionálního mlčení o genocidě na Palestincích“. Ředitelka festivalu Tricia Tuttleová na závěr sobotní ceremonie kritiku jako už dříve odmítla a podotkla, že Berlinale „nikdy nebylo místem pro mlčení“. „Je to místo, kde mohou umělci hovořit, i když někdy hovoří způsoby, které nejsou pohodlné,“ dodala. Vyzvala, aby lidé přijali to, že svět je komplexní a je třeba ho tak vnímat.

V říjnu 2023 ozbrojenci palestinského teroristického hnutí Hamás a jeho spojenci při útoku v jižním Izraeli pozabíjeli na 1200 lidí, většinou civilistů, a dalších 251 osob unesli. Jeruzalém poté zahájil rozsáhlou vojenskou operaci v Pásmu Gazy, při níž jeho armáda podle ministerstva zdravotnictví v Pásmu Gazy, ovládaného Hamásem, zabila přes 72 tisíc Palestinců. Tyto údaje, které OSN považuje za spolehlivé, nerozlišují mezi civilisty a ozbrojenci. Podle zahraničních nevládních organizací nicméně bylo přes 80 procent obětí v regionu civilních.