Berlínská Rusalka bydlí v bytě. Na světových scénách byla už prostitutkou nebo chobotnicí

Rusalka patří k nejuváděnějším českým operám na zahraničních scénách. Napomáhá tomu srozumitelnost snivého příběhu o nenaplněné touze vodní víly. Uváděna bývá v pohádkových kulisách, jak skladatel Antonín Dvořák zamýšlel, ale dočkala se i odvážnějších režijních vizí. V Amsterdamu ji přirovnali k prostitutce, v Mnichově vyvolala kontroverze scéna s mrtvou srnou. Více střízlivé, byť posunuté k současnosti, je nejnovější nastudování v Berlínské státní opeře.

V devadesátých letech devatenáctého století pobýval Antonín Dvořák v Americe, kam byl pozván, aby řídil konzervatoř v New Yorku. Zůstat v Novém světě ale nechtěl, táhlo ho to k domovu. Náměty v poslední čtvrtině svého života i operní tvorby nacházel v českých pohádkách a mytologii. Oslovilo ho i libreto Jaroslava Kvapila. Lyrický a tragický příběh rusalky, která se zamiluje do prince, je ochotná trpět a mnohé ztratit, aby se stala člověkem a získala jeho lásku. Jenže princova zrada znamená záhubu pro něj i neštěstí pro ni.

Romantické nadpřirozeno vodní říše a tragická láska jako následek propojení s lidským světem je ovšem univerzální motivem. Podobný příběh kromě české, respektive slovanské rusalky prožívala i německá Undine či Andersenova Malá mořská víla.

Operní Rusalku představil Dvořák v Národním divadle v Praze v roce 1901, tři roky před svou smrtí. Na severoamerickém kontinentě, k němuž měl vazby, se premiéry dočkala až v roce 1935, i když toto první víceméně amatérské uvedení je bráno s rezervou, vzhledem k tomu, že operu v chicagské sokolovně nastudovala tamní legionářská obec.

Pohádkoví tvorové s opravdovými problémy

Nejznámější inscenací se stala ta v newyorské Metropolitní opeře. Rusalka byla vůbec první Dvořákovou operou, kterou tento přední světový svatostánek uvedl. Se slovenskou sopranistkou Gabrielou Beňačkovou v titulní roli. Výprava se držela v mezích pohádkové lyriky, stejně jako pozdější nastudování s pěvkyněmi Renée Flemingovou a Kristine Opolaisovou.

„Rusalka je stále vodní nymfa, její otec je vodník. Zůstávají těmito pohádkovými tvory, kteří ovšem mají opravdové a vážné problémy. Nehodlám děj přenášet do Paříže a dělat z Rusalky prostitutku nebo něco podobného,“ vysvětlila režisérka zatím poslední inscenace z roku 2017 Mary Zimmermanová. A mimo jiné nastudování opery v češtině označila za „děsivé“ pro divadelního režiséra.

Rusalka v Metropolitní opeře (2017)
Zdroj: Metropolitní opera

Napřed plastika, pak Hollywood

Svá slova o lehké děvě ani nemusela myslet v nadsázce. Rusalka není víla, ale prostitutka, a Vodník je pasák, shrnul deník El País loňskou verzi Rusalky v nizozemské Národní opeře. Dvořákovu operu tam pojali v hollywoodském stylu. Hlavní hrdinka se zamiluje do herce stříbrného plátna a sama sní o filmové kariéře. Ježibaba jí pomůže jejího idola okouzlit díky plastické operaci. Vlastní totiž kosmetický salon a nelegální kliniku plastické chirurgie.

Nizozemští kritici si všimli, že princ (ztvárněný českým tenoristou Pavlem Černochem) se podobá Clarku Gableovi, cizí kněžna, v režisérském pojetí rovněž hvězda filmového plátna, se stylizuje do Marilyn Monroeové. Do zpracování se zřejmě promítly profesní zkušenosti jednoho z režisérů opery Philippa Stölzla, který je sám filmař a točil také videoklipy Madonně nebo kapele Rammstein.

S postřehem, že „vodní žínky mají podobu prostitutek“, přišel i deník Frankfurter Allgemeine Zeitung v recenzi na inscenaci Rusalky v Bruselu. V roce 2008 ji tam připravilo Královské divadlo De Munt / La Monnaie. Deník ale zároveň všem, které přístup norského režiséra Stefana Herheima pohoršil, připomněl, že tak viděli vodní víly Dvořákovi současníci. Jako vyzývavé ztvárňoval sirény Arnold Böcklin i Max Klinger.

O dva roky později Herheim odvážnou aktualizaci zopakoval v drážďanské Semperově opeře. Publikum za oponou místo lesního jezera čekalo město a v něm množství provokativních sexuálních motivů. „V celém tom příběhu jde o divokou perverzi, když se člověk podívá pod povrch té lineární pohádky,“ vysvětlil režisér.

Mrtvá srna i chobotnice

Ve stejném roce kontroverze vyvolala inscenace Rusalky v Mnichově. Nikoli však ze strany hudebních odborníků, ale ochránců zvířat, které popudil záměr režiséra Martina Kušeje ukazovat na scéně mrtvou srnu staženou z kůže. „Jde o obsah a uměleckou výpověď inscenace,“ hájil tvůrčí vizi šéf opery Nikolaus Bachler. Lov srny označil za důležitý motiv celého představení, stahování z kůže mělo být na jevišti jen symbolicky naznačeno. Samotné zvíře chtěli inscenátoři koupit v řeznictví.

„Tak nedůstojné zacházení s našimi bližními pod pláštíkem umění je z etického pohledu nanejvýš odsouzeníhodné,“ ohradil se celoněmecký svaz ochránců zvířat. Bavorská státní opera nakonec ustoupila a slíbila, že při premiéře zvířecí mrtvolu nahradí atrapou.

Rusalka v nastudování opery La Scala
Zdroj: Teatro alla Scala/Brescia e Amisano

Na zvířecí říši došlo i loni, když se – poprvé v historii tohoto operního domu – objevila Rusalka na jevišti milánské La Scaly. Diváky i kritiky zaujala podoba zkoušené vodní víly. Dolní část tvořená chapadly připomínala chobotnici, Rusalka se kvůli tomuto omezení pohybovala na kolečkovém křesle. Při proměně na lidskou bytost pak princova družina a další vedlejší postavy chapadla snědly.

Scénografie kritikům evokovala animovaný film, i díky použití ostrých barev. Například server OperaClick o režijní vizi Emmy Danteové napsal: „Rusalka je pro ni nádhernou a hrozivou pohádkou, která je plná kouzla a hrůzy. Je to jako dívat se na hodně barevný kreslený film, například Alenka v říši divů, ve kterém je v maximální míře zdůrazněna příroda“.

S Kafkou v bytě

Nejnovější nastudování ve Státní opeře Unter den Linden sice původní kus posouvá, ale tak daleko jako zmínění němečtí divadelníci nejde. Romantickou pohádkovou operu v Berlíně uvádí jako realistický příběh, do něhož přimotali i jak Němcům, tak Čechům známého řešiče existenciálních nejistot. 

„Chtěl jsem spojit Dvořákovu romantickou ideu s jiným pražským rodákem, Franzem Kafkou, a vytvořit most mezi těmito dvěma myšlenkami. Ukázat, jaké je to být odlišný, což je ústředním motivem tohoto díla a podle mě i velmi současnou problematikou,“ podotýká režisér Kornél Mundruczó. Ostatně Dvořák i Kvapil v pohádkových obrazech zašifrovali poselství o uspořádání lidského světa.

Nahrávám video

Německé nastudování nastoluje otázky identity, tělesnosti i zranitelnosti ženské duše. Přesadilo příběh do bytu v současném Berlíně, kde hlavní hrdinka, ztracená sama v sobě, hledá vlastní identitu. „Musí se vzdát svého hlasu, jsou jí ostříhány vlasy. Každý její krok ji bolí. Ví, že to bude těžké. A přesto chce toto dobrodružství podniknout,“ připomíná představitelka Rusalky Christian Kargová.

Dvořákovo pojetí příběhu nemělo pohádkově šťastný konec, tím spíš se ho Rusalka nedočká v realističtější verzi. „Velmi touží změnit svůj život. Vyvolený princ ale nepřichází včas, takže se nakonec z Rusalky stává duch. Nestvůra,“ potvrdil režisér. Princem je na berlínské scéně opět Pavel Černoch, ve stejné roli se na konci března představí i ve Vídeňské státní opeře. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 21 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
včera v 08:59

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...