České lvy vyzobalo Nabarvené ptáče, herce si rozdělili Vlastníci a Staříci

Václavu Marhoulovi patřil hned úvod večera, kdy mu akademici, stranou „tradičních“ kategorií, udělili Lva za mimořádný počin v oblasti audiovize. Přípravě svého posledního snímku, adaptaci prózy Jerzy Kosińského Nabarvené ptáče, zasvětil totiž více než deset let.

Jeho úsilí, odměněné mimo jiné úspěchem české kinematografie na festivalu v Benátkách a oscarových nominacích, zvedlo ze židlí i publikum v Rudolfinu. Už na začátku ceremoniálu ocenilo tvůrčí zarputilost svého kolegy potleskem vestoje.  

Nabarvené ptáče, příběh o krutosti, ale i nevinnosti, vznikl podle Marhoulova scénáře a v jeho režii. Právě kvůli Lvu za režii a následně pro nejlepší film se na jeviště opět vrátil. Mezitím si pro sošku postupně došlo i šest jeho spolupracovníků zastupujících „zákulisní“ profese.

Díky citu pro černobílé vnímání už osmého Českého lva za kameru obdržel Vladimír Smutný. Sošku dostal i Luděk Hudec za střih, Helena Rovná za kostýmy a Ivo Strangmüller za masky. Nejlepšího zvuku pomohl dosáhnout Pavel Rejholec, jenž v této kategorii konkuroval sám sobě, neboť obdržel také nominaci (spolu s Viktorem Ekrtem) za zvuk pro drama Skleněný pokoj.

Další ocenění dostal Jan Vlasák za scénografii. Čas vymezený pro děkovnou řeč věnoval připomínce svého nedávno zesnulého kolegy Martina Kurela, nominovaného ve stejné kategorii za práci na pohádce Hodinářův učeň.

Název pohádkového příběhu Jitky Rudolfové zazněl během večera i při vyhlašování vítěze jedné z kategorií. Lva za nejlepší hudbu, vytvořenou právě pro tento snímek, si odnášejí Ivan Acher a Michal Novinski.

Ladislav Mrkvička loni akademiky oslovil ve snímku Staříci, do starého hereckého železa ovšem podle nich rozhodně nepatří, jak dosvědčuje cena pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. V příběhu o dvou přátelích, kteří se rozhodnou pomstít dávnou, ale nepromlčenou křivdu, mu sekundoval Jiří Schmitzer. Dle akademiků nejlepší herec v hlavní roli. Film společně natočili Martin Dušek a Ondřej Provazník.

S vedlejší rolí si z českých hereček loni nejlépe poradila Klára Melíšková. Zahrála si puntičkářskou sousedku v tragikomedii Vlastníci. Ze stejného filmu byla ve stejné kategorii nominována i Pavla Tomicová. A z jednání majitelů bytových jednotek si do Rudolfina odskočila také Tereza Ramba, aby převzala cenu pro nejlepší herečku v hlavní roli.

Hořká sonda do mikrosvěta domovní schůze, potažmo české společnosti, je celovečerním debutem režiséra a scenáristy Jiřího Havelky. „Musím poděkovat svým sousedům,“ přiznal, když přebíral Lva za nejlepší scénář, při jehož psaní vycházel i z vlastních zážitků. Do finálového večera vstupovali Vlastníci s nejvíce – dvanácti – nominacemi. 

Nejlepším dokumentem je road-movie o cestě otce a syna Dálava (recenze) v režii Martina Marečka.

Sošku za nejlepší studentský film si nepřekvapivě vyzvedla Daria Kashcheeva. Studentka FAMU a občanka Ruské federace za svou Dceru sbírá ocenění téměř všude. Příběh o vztahu otce a dcery, kteří k sobě přes vzájemné nepochopení nakonec najdou cestu, už oslovil i studentského Oscara (jehož vyhrál) a také „velkého“ Oscara (kde se dostal do nejužších nominací). 

Televizní Lvi: Vždycky Most… a Vodník!

Český lev oceňuje také televizní počiny, a to ve dvou kategoriích. V obou se z vítězství může těšit Česká televize. Mezi seriály platí, že „vždycky Most“ (přehrát v iVysílání). Seriál o malosti i velkých věcech, s nimiž se potýkají štamgasti severočeského města, se stal loni bez nadsázky tuzemským fenoménem. Je dílem Jana Prušinovského a Petra Kolečka.

V kategorii nejlepší film či minisérie si Lva k sobě stáhl Vodník (přehrát v iVysílání). Hororově ponurá minisérie spadá pod volný cyklus Detektivové od Nejsvětější Trojice, v jehož režii se střídají Viktor Tauš a Jan Hřebejk. Vodníka režíroval první z nich.