Díky Radostné zprávě korzují Lasica a Satinský i v komiksu

Nahrávám video

Radostná zpráva se jmenuje druhá a zároveň poslední autorská hra, kterou stihli Milan Lasica a Július Satinský uvést před normalizačním zákazem. Stejně se jmenuje i komiks o dvojici komiků a jejich tvorbě v éře Divadla na Korze, která dodnes patří k vrcholům slovenského autorského divadla.

Kreslíř Ďuro Balogh přiznává, že při hledání grafické zkratky se neřídil jen skutečnou podobou hlavních hrdinou, ale i vzpomínkami. Nicméně například Júliovi Satinskému chybí typický knír, protože v době, kdy se umělecká dvojice dala dohromady, ho ještě nenosil.

Když přetvařovat se má smysl

Satinský s Lasicou se potkali na konci padesátých let na recitační soutěži Hviezdoslavův Kubín. V povědomí diváků se Lasica uchytil jako ten „vyšší a chytřejší“. Z dvojice vycházel jako ten klidnější, vždy nad věcí, naopak Satinský byl za spontánního, zemitého chlapíka. „Asi jsme se s Lasicou šťastně našli, jeden křupan-venkovan, který hraje blbého, to jsem já, a jeden solidní lord – Lasica,“ popsal rozdělení rolí Satinský.

Oba také studovali dramaturgii, společně „válčili“ ve Vojenském uměleckém souboru a později se stali dramaturgy Československé televize a herci bratislavského Divadla na Korze. „Nejkrásnější vzpomínky jsou z Divadle na Korze. To byl konec šedesátých let, to bylo krásné období,“ vzpomínal později Lasica.

Scéna v centru Bratislavy vznikla v době „zlatých šedesátých“, v atmosféře uvolnění, řadí se k malým scénám té doby, jako třeba Radošínské naivné divadlo taktéž v Bratislavě nebo liberecké Studio Ypsilon a o něco starší pražský Semafor. Podobně jako jmenované scény se Korzo stalo, i přes svou poměrně krátkou existenci, fenoménem. Nemalou zásluhou osobností, které v něm působily. Divadlem prošli kromě zmíněné dvojice také třeba Juraj Kukura, Marián Labuda, Martin Huba nebo Magda Vášáryová.

„Divadlo miluji. To je totiž jediné místo, kde přetvařování má jakž takž smysl,“ tvrdil Lasica na jedné z forbín Satinskému. Divadelníci na Korze se ale nepřetvařovali dostatečně, scéna byla v roce 1971 zavřena. Prý kvůli špatné ventilaci.

Neschopnost se rozpadnout

Stopku na Slovensku dostalo i duo L + S. Uklidili se na Moravu a do Čech. Hráli ve Večerním Brně, spolupracovali s krajanem, režisérem Jánem Roháčem, nebo humoristou Miroslavem Horníčkem. „Nerozpadají se jako dvojice, ale jako individua,“ glosoval Horníček Lasicovu poznámku, že v případě jeho tvůrčí dvojice se Satinským se nedá mluvit o schopnosti vydržet spolu, ale spíše o neschopnosti se rozpadnout.

Ještě v sedmdesátých letech se vrátili i do Bratislavy, angažmá našli na Nové scéně, ale nejprve v operetě. „Bylo to za neveselých okolností. Odevšad nás z politických důvodů vyhazovali, takže jsme přišli z nouze jako dva, které nemají kam dát. Vedení udělalo bohulibý skutek,“ upřesnil Lasica v roce 2006 v deníku SME.

Do souboru činohry se dostali až koncem sedmdesátých let, rok poté, co oba podepsali antichartu. „Měli jsme zákaz vystupování a někteří, jak už to bývá, nám chtěli pomoct. A našli se lidi na Slovkoncertě, kteří vymysleli, že bychom mohli jet do Prahy na tuto akci, jak nám řekli, organizovanou Karlem Gottem. Že by nám to snad pomohlo, když jsme byli už sedm nebo osm let v nemilosti. Fakt je ten, že potom nás vzali do televize, už koncem roku 1977 jsme vystupovali v televizním pořadu, který moderoval Menšík. Ale ta milost trvala dva tři roky a potom nám zase zakázali vystupovat,“ upřesnil Lasica v dokumentu Anticharta, mechanismus loajality.

Cosi je za dverami

Na sklonku sedmdesátých let si také popularitu získali kabaretem Ktosi je za dverami, na který pak po revoluci navázali pořadem Všetci sú za dverami. Společně se objevili i ve filmu, i když méně než na divadle – třeba jako celník a král v pohádce Tři veteráni (1983).

Z pořadu Ktosi je za dverami
Zdroj: ČT

Od začátku svého působení do revoluce podle Lasici dvojice „utržila“ na třicet různých divadelních vyhazovů. Po roce 1989 přešli do divadla Astorka Korzo '90, které se hlásí k tradici Divadla na Korze. Provozovali také vlastní Štúdio L+S (původně jen Štúdio S). Excelovali třeba v Kunderově hře Jakub a jeho pán.

Rozdělila je až smrt Júlia Satinského o Vánocích 2002. „Sice odešel navždy, ale neustále se vrací. Alespoň pro mě. Od té doby, co zemřel, se mi každý den vynoří vzpomínka, a já se i na ulici začnu nahlas smát,“ přiznal po odchodu svého uměleckého partnera Lasica. Jeho si smrt povolala letos v červenci.

Komiks nejsou jen superhrdinové

Komiks, který se vrací k éře Divadla na Korze, s ním ale autoři ještě stihli probrat. „Na prvním setkání byl rezervovaný. Přece jen: přijdou za vámi mladí lidé, kteří něco bloudí o komiksu. Když jsme se podruhé podrobně bavili tři hodiny, už jsem fakt věděl všechno, což ho, myslím si, potěšilo,“ popisuje setkání scenárista Peter Gärtner.

Práce na příběhu autorům zabrala tři roky. „Velmi by mě potěšilo, kdyby tato kniha ukázala, že komiks nejsou nějaké superhrdinské pohádky, ale že se tím dá vyprávět leccos,“ přeje si kreslíř Ďuro Balogh. Radostnou zprávu zatím předává jen ve slovenštině.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Rusové ničí starověký Chersonés, UNESCO ho zařadilo mezi ohrožené památky

Výbor pro světové dědictví UNESCO zařadil na seznam ohrožených památek starověký Chersonés na Ruskem okupovaném ukrajinském Krymu. Rusové pozůstatky řeckého města ničí nejen rozsáhlými nelegálními vykopávkami, ale také ilegální výstavbou nového muzejního a chrámového komplexu. Chersonés, spojený s christianizací středověké Kyjevské Rusi, je důležitou součástí imperiální mytologie, kterou Moskva ospravedlňuje své domnělé nároky na nadvládu nad Ukrajinou včetně Krymu.
před 12 hhodinami

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
2. 8. 2026

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
1. 8. 2026

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
1. 8. 2026

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.