Kresba, koláže i 3D mloci. Čeští tvůrci představili vznikající filmy

V rámci Anifilmu mohli diváci v Liberci vidět krátkometrážní i celovečerní snímky, díla studentů i zkušených tvůrců, filmy v soutěžních kategoriích i díla porotců či klasiků animované tvorby. Návštěvníci festivalu si také mohli zahrát soutěžní videohry, prohlédnout výstavy, zajít na koncert či si vyzkoušet animaci na vlastní pěst.

Ačkoli většina uvedených děl není mimo festival publiku dostupná, vítězné krátkometrážní filmy a animace letošního ročníku bude možné vidět ještě v rámci Ozvěn Anifilmu. Ty se uskuteční v pátek 22. května v prostorách Francouzského institutu v Praze, sdělil programový koordinátor festivalu Vojtěch Spěvák. Kromě krátkých snímků by zde pořadatelé rádi uvedli i vítězný celovečerní film pro dospělé Nekonečná Cookie.

Některé filmy z minulých ročníků festivalu se dostaly do českých kin skrze Anifilm Distibution. Zda je budou následovat i některé snímky z letoška, není jasné. Podle Spěváka, který za distribuci zodpovídá, zatím organizátoři Anifilmu nemají vybraná díla, o jejichž uvádění v kinech chtějí usilovat. V rámci programu Works in Progress však samotní tvůrci na festivalu představili tři české celovečerní snímky, které by měly do českých kin zamířit v roce 2027.

Válka s mloky

„Když jsem tu knihu četl poprvé někdy před 25 lety, tak mě překvapilo, jak moderním jazykem je psaná, jak je vlastně vtipná, jak netlačí na pilu,“ popsal pro ČT režisér vyráběného filmu Válka s mloky a spoluautor loutkových filmů Fimfárum Jana Wericha a Fimfárum 2 Aurel Klimt svůj vztah k Čapkově předloze. Humorné pojetí příběhu chtějí filmaři zachovat.

„Já jsem už před nějakými těmi dvaceti lety udělal i bodový scénář, ze kterého i tenhle film téměř kompletně vychází,“ přibližuje dále Klimt genezi snímku.

V titulcích ukázky, kterou režisér na Anifilmu pouštěl, stálo, že jde o volnou adaptaci románu Karla Čapka. „Volná adaptace to není ani proto, že bych to chtěl Čapkovi přepisovat, ale proto, že (...) něco jako děj je tam jenom do poloviny románu,“ vysvětlil Klimt s tím, že druhá polovina knihy není vůbec filmová. Upřesnil i to, jak situaci řeší: „Udělal jsem z něj (kapitána Van Tocha) hlavní postavu, hlavního vypravěče a toho, který je od začátku do konce příběhu.“

Klimta výrazně ovlivnily i ilustrace Války s mloky od Adolfa Borna. „Ty ilustrace mi přijdou kongeniální,“ svěřil se režisér a dodal, že původně chtěl Borna oslovit jako výtvarníka. Slavný ilustrátor však mezitím zemřel. „Nahradil ho Fero Lipták, neméně skvělý výtvarník, takže to není problém,“ podotkl filmař, který zároveň prozradil, že původně nechtěl, aby se film jmenoval Válka s mloky. Jeho návrh byl Mloci kapitána Van Tocha. „Ten neprošel přes druhého producenta, protože přece jenom ten (původní) název je příliš zavedený,“ vysvětlil.

Mloci jsou podle Klimta „katalyzátor toho, jak lidstvo samo sebe zničí“. Filmem chce vyprávět o tom, co všechno jsme schopní a ochotní obětovat a jak dokážeme nehledět na důsledky svých činů. „Teď se prostě budeme mít dobře a nasekáme dluhy, uděláme cokoli a po nás potopa. Tak tady to je opravdu po nás potopa,“ glosuje režisér.

Vznikající film kombinuje hranou akci i různé druhy animace. „Zvolili jsme styl iluzivního trikového filmu v pokračování linie Karla Zemana,“ popisuje Klimt techniku snímku. Mloci jsou animovaní ve 3D, prostředí jsou někdy kreslená a jindy natočená či dokreslovaná, lidské postavy ztvárňují lidští herci. Hlavní postavu kapitána Van Tocha představuje Jaroslav Dušek, podnikatele Bondyho Robert Nebřenský a mloka Andyho Petr Čtvrtníček překrytý vrstvou 3D animace.

„Jedeme rychlostí asi dvacet minut měsíčně a jedeme do finále,“ upřesňuje režisér stav a rychlost prací a avizuje, že v říjnu by mělo být dílo dokončené. „Do poloviny léta bychom měli být hotoví s obrazem, pak dojdou peníze,“ poukazuje na výzvy spjaté s financováním, které jsou ve světě filmu spíše pravidlem než výjimkou. Tvůrci plánují dostat film na plátno ještě letos, plnohodnotnou distribuci však chystají až na konec února 2027, po festivalu Berlinale, na nějž chtějí snímek přihlásit.

Noční tramvaj

Hlavní postavou filmu Noční tramvaj je řidička tramvaje Božena, kterou režisérka Michaela Pavlátová převzala ze svého krátkometrážního filmu TRAM. „Je to ten druh ženy, co mě zajímá,“ okomentovala to tvůrkyně. Tentokrát však Božena čelí nové výzvě – stárnutí, které je hlavním tématem filmu. „Nikdo po tom netoužíme, nikdo do toho nespěcháme, prostě se nám to stává,“ říká režisérka. Ta se také netají tím, že téma je přejato z jejího života a že hlavní hrdinka filmu má i další autobiografické rysy autorky.

„Dá se na to nahlížet z veselého úhlu pohledu a to děláme i my,“ dodala Pavlátová. Že snímku nechybí humor, bylo patrné i z ukázky, kterou publikum při prezentaci zhlédlo. „Chci ti pomocí externí validace dokázat, že jsi pořád krásná,“ říká ve filmu Boženě její vnučka Helenka, když své babičce zakládá profil na internetové seznamce.

Právě vztah Boženy a Helenky je důležitým motivem filmu. Dříve Božena bývala slovy režisérky „nejlepší řidičkou ve městě, královnou tramvají“ a neměla na vnučku čas, což jí malá Helenka měla za zlé. Po havárii však musí opustit svoji tramvaj a pustit se do nového dobrodružství, kterým je zmíněné stárnutí. Najednou její vztah s vnučkou ožívá. Sblíží se mimo jiné skrze sdílenou nespokojenost s vlastním tělem, s níž se obě musí vypořádat. Tvůrci si vyhráli i s tím, jak se v průběhu filmu Helenka zvětšuje, zatímco Božena se naopak zmenšuje.

„Chceme poskytnout divákům útěchu, aby se nemuseli bát stárnutí,“ přiblížila Pavlátová jeden z cílů, který filmem sleduje. „Zažíváte samotu, (…) ale nejsme v tom sami,“ doplnila k tématu stárnutí. „Už jsem si zvykla, že celovečerák je práce v týmu,“ okomentovala své pocity z tvorby režisérka, která se převážně věnovala krátkým filmům. Ty obecně považuje za nejlepší formát pro animaci, ač její předchozí film Moje slunce Mad je také celovečerní.

Žánr snímku, který by měl mít českou premiéru na podzim 2027, označují tvůrci jako drama s černým humorem. Před promítáním v tuzemských kinech by producenti rádi poslali snímek na festivaly.

Mezi světy

Česká režisérka vietnamského původu Diana Cam Van Nguyen si získala pozornost odborné veřejnosti zejména svým krátkometrážním anidokem (animovaným dokumentem) Milý tati, za nějž dostala řadu cen včetně Českého lva či Ceny filmové kritiky. V něm pomocí osobité techniky, kterou její producentka Karolína Davidová nazvala „rozpohybovaná fotokoláž“, analyzuje svůj vztah s otcem. Šlo o její magisterský film na Katedře animované tvorby FAMU, kterou vede režisérka Noční tramvaje Pavlátová, působí na ní režisér Války s mloky Klimt a kde se seznámila s producentkou Davidovou.

Davidová na Anifilmu prezentovala i jejich současný společný projekt nazvaný Mezi světy, který je pro režisérku celovečerním debutem. Z filmu Milý tati si obě tvůrkyně přinesly část týmu a zkušenost s použitou technikou. Úspěch krátkometrážního kousku pomohl i s financováním připravovaného snímku, který bude převážně hraný a animace v něm mají zabírat přibližně dvacet procent stopáže.

Hlavní postavou filmu Mezi světy je Mai, která se ocitá v soukolí mezi českým a vietnamským světem. Žije v Praze, studuje vysokou školu a bydlí se svým přítelem. Rodiče na ni však vyvinou tlak, aby přistoupila na dohodnutý sňatek se synem jejich kamarádů z Vietnamu, pro nějž svatba představuje vstupenku do Evropy. Pro Mai a její rodinu by to znamenalo nemalý finanční zisk. Hrdinka tak musí volit mezi loajalitou vůči rodině a vietnamským kořenům a svým osobním životem v Česku.

Ve filmu se má objevit celkem dvaadvacet animovaných scén, které producentka dělí na tři typy. První se týkají přítomnosti a vykreslují vnitřní svět hlavní postavy. Druhé jsou retrospektivní pohledy do historie Mai a její rodiny. Třetí podporují emocionalitu filmu a nejsou přímo navázané na protagonistku.

Snímek v žánru romantického dramatu má mít délku devadesát až sto minut a tvůrci ho plánují dokončit v květnu příštího roku.

Všechny tři filmy – Válka s mloky, Noční tramvaj, Mezi světy – vznikají v koprodukci České televize.