Krištof Kintera: Umění má být i drzé a ošklivé. Hlavně ať se něco děje

Nahrávám video

„Možná si někdo myslí, že jsem šikovný, ale jsem jenom umanutý. Když něco chci udělat, tak to prostě udělám,“ říká o sobě Krištof Kintera. Ač to nerad slyší, patří k nejúspěšnějším výtvarným umělcům v současném Česku. Jeho jméno figuruje v žebříčku nejprodávanějších autorů a jeho poslední výstava v pražské galerii Rudolfinum lámala rekordy v návštěvnosti za posledních několik let. I o měření úspěchu v umění hovořil jako host Interview ČT24.

Krištof Kintera, zástupce umělecké střední generace, si zakládá na tom, že díla, která nesou jeho podpis, také projdou jeho rukama. Tvůrčí proces a jeho výsledek byly ostatně tím, co ho k výtvarnému umění v podstatě přivedlo. „Přišlo mi strašně zajímavé, že jsem to já, kdo to vyrobí, kdo projde celým příběhem vzniku té věci, a to je obrovské dobrodružství a spousta nezdarů k tomu patří,“ nepochybuje.

Kintera: Umění je nezměřitelné

Jeho pozice na současné tuzemské umělecké scéně se ale za neúspěch rozhodně označit nedá. Podle databáze Art+ je nejprodávanějším současným českým umělcem na českých aukcích za poslední dekádu. Sběratelé v letech 2011 a 2020 koupili sto padesát jeho děl za více než 12,5 milionu korun.

„Umění je nezměřitelné,“ komentuje tento úspěch Kintera. „Není to sport, není to ekonomická záležitost. Rozhodně se nedá měřit čísly prodejů. To zaprvé. Zadruhé nerad vidím ekvivalent hodnoty v penězích. A já o tom vlastně ani nevím, ty peníze se ke mně ani nedostávají,“ dodává.

Naopak ho prý potěšil návštěvnický zájem o výstavu Nervous Trees, kterou v Rudolfinu vidělo na 162 tisíc lidí. „Je opravdu příjemné vidět, že lidi různého věku jsou schopni jazyk, s kterým přicházím, číst. To je pro mě právě důležitá komodita měření, jestli je umění dobré, nebo ne. Ne peníze, ale sémiotická hodnota toho, že člověk dílo po svém přečte,“ vysvětluje.

„Svět výtvarného umění je insiderská bublina, ale určitě se někdo více a někdo méně snaží lidem přiblížit. A jde o to, udělat to chytře, protože kdyby umění bylo a priori populistické a přitažlivé pro všechny, tak by to bylo taky špatně,“ upozorňuje zároveň.

Pračky do skladu, jukebox na louku

Vytváří především kinetické sochy. Instalace, v nichž využívá různé mechanismy, strojky a rozmanitost nalezeného materiálu. Například vrcholem zmíněné výstavy Nervous Trees byla pyramida z osmdesáti praček, většina z nich navíc fungovala.

S koncem výstavy musí umělec řešit u rozměrných děl otázku „kam s ním?“. „Velké instalace většinou sklízejí úspěch i díky své ujeté monumentalitě, ale když výstava skončí, musím s nimi nějak zacházet. Naštěstí se mi podařilo sehnat umění milovné jedince, kteří jsou schopni to skladovat. Jsou s tím starosti,“ připouští.

Kinterovy rozměrné objekty jsou k nalezení i ve veřejném prostoru. Momentálně například připravuje sedmimetrovou klečící figuru pro Smetanovu výtvarnou Litomyšl. Na louce u obce Hrachov na Sedlčansku zase zakotvil šestimetrový Public Jukebox, pustit si v něm lze na sto skladeb, písní i mluveného slova.

obrázek
Zdroj: ČT24

Zvuk je důležitou součástí Kinterovy tvorby. V ateliéru prý hudbu poslouchá „na plný kule“. „Je to prostě generátor emocí a nálad. Hudba dokonce daleko víc než výtvarné umění vytváří určitou atmosféru. Já se v ní dobíjím,“ prozradil.

Veřejný prostor je kolbiště

Umění Kintera chápe jako reflexi světa. „Odrazová plocha jednotlivce i společnosti,“ upřesňuje. „A umění má být drzé a má být ošklivé a má stimulovat k reakcím a myšlení. Tenhle úhel pohledu je třeba v nás neustále vybrušovat a uvědomit si, že je to individuální: něco se někomu líbí, někomu to přijde zbytečně otravný. Takhle to vždycky bylo a je důležité, aby to tady bylo dál,“ domnívá se.

A platí to podle něho i při diskusi o umění ve veřejném prostoru. „To je kolbiště, ring, ať tam dáte cokoliv, budou naštvaní lidi i lidi, kteří budou mít radost. Hlavně, proboha, ať se něco děje. Ať je daleko víc odvahy. Ať se politici a komunální úředníci nebojí jít do radikálních věcí,“ přeje si.

Je přesvědčen, že větší odvaze napomůže, když se díla nebudou do veřejného prostoru umisťovat s vědomím, že budou na jednom místě stát navždy. „To je padesát let starý úhel pohledu,“ odmítá. „To je pak trauma, ale když tam sochu dáme na rok nebo půl roku, může být radikálnější, protože víme, že i když mě to nebaví, tak to chvilku vydržím,“ předpokládá.

Botanická zahrada veřejného osvětlení

Jeden velký zásah do městského prostoru sám připravuje. Pod Dvoreckým mostem, který spojí zlíchovské a podolské nábřeží Vltavy, by měl vytvořit multifunkční kubistickou krajinu pro pořádání kulturních akcí i volnočasové aktivity. Součástí má být i botanická zahrada veřejného osvětlení.

„Seženeme světla z celého světa, z Ulánbátaru, z Chile, z Havany, z Madridu, z Moskvy, ze Sydney a přivezeme do Prahy. Je to vlastně sbírka světel veřejného osvětlení z celého světa, což bude velmi unikátní a jako zajímavá instalace,“ popisuje. „Jsem veřejnými světy posedlý,“ přiznává. K jeho nejznámějším dílům koneckonců patří jeho moment pro sebevrahy – lampa veřejného osvětlení namířená svítilnou vzhůru na Nuselský most.

Vizualizace Botanické zahrady veřejného osvětlení
Zdroj: CAMP/Krištof Kintera

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Rusové ničí starověký Chersonés, UNESCO ho zařadilo mezi ohrožené památky

Výbor pro světové dědictví UNESCO zařadil na seznam ohrožených památek starověký Chersonés na Ruskem okupovaném ukrajinském Krymu. Rusové pozůstatky řeckého města ničí nejen rozsáhlými nelegálními vykopávkami, ale také ilegální výstavbou nového muzejního a chrámového komplexu. Chersonés, spojený s christianizací středověké Kyjevské Rusi, je důležitou součástí imperiální mytologie, kterou Moskva ospravedlňuje své domnělé nároky na nadvládu nad Ukrajinou včetně Krymu.
před 17 hhodinami

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
2. 8. 2026

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
1. 8. 2026

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
1. 8. 2026

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.