Motýlek, Havel a teď Sarkozy. Bývalý francouzský prezident napsal Deník vězně

Jak avizoval už před nástupem do vězení, bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy o svém třítýdenním pobytu za mřížemi napsal knihu. Novinka Deník vězně tak přibude do knihovny vedle titulů od jiných autorů, kteří se také v knize podělili o své vězeňské zkušenosti.

Kniha s názvem v originále znějícím Le journal d'un prisonnier už je v předprodeji, k dostání má být 10. prosince. „Ve vězení není co vidět ani co dělat. Bohužel je tam neustále hluk. Ale stejně jako v poušti se ve vězení posiluje vnitřní život,“ stojí ve zveřejněné ukázce ze Sarkozyho dalšího literárního počinu. Bývalý francouzský státník je už autorem několika knih.

Do pařížské věznice La Santé poslal prvoinstanční soud Sarkozyho na pět let v kauze nelegálního financování vítězné prezidentské kampaně v roce 2007 penězi z Libye. Nicméně Sarkozy za mřížemi pobyl jen od 21. října do 10. listopadu, protože soud povolil, že na odvolací řízení, které začne v březnu příštího roku, může počkat na svobodě pod podmínkou soudního dohledu.

Které známé autobiografické knihy z vězení mohou Sarkozymu sloužit jako inspirace?

Motýlek na útěku

U jména Henri Charriere můžou někteří tápat, ale pod přezdívkou Motýlek si ho zařadí téměř každý. Ve stejnojmenné autobiografické knize totiž popsal peklo věznění ve Francouzské Guyaně. Jeho vyprávění o tropickém šílenství ještě více proslavila filmová adaptace se Stevem McQueenem v titulní roli.

Nucené vyhnanství na tomto francouzském zámořském území v Latinské Americe podporoval zejména Napoleon III. Domníval se, že po australském vzoru se trestancům podaří nehostinnou kolonii osídlit, a nechal v polovině devatenáctého století zřizovat galejnické tábory. Henri Charriere tu svou přezdívku Papillon (tedy Motýlek) vyškrábal do vězeňské zdi zhruba o sto let později. Muž, pohybující se v pařížském podsvětí, si tu odpykával trest za vraždu pasáka.

Ďábelské ostrovy leží od pobřeží na dohled, jen třináct kilometrů vzdušnou čarou, přesto dostat se z nich jinak než lodí bylo takřka nemožné kvůli žralokům, silnému příboji a nevyzpytatelným proudům. V rozporu s knižním příběhem se odtud nepodařilo utéct ani Motýlkovi, tvrdil francouzský spisovatel špionážních románů Gérard de Villiers, který autenticitu Charrierova příběhu zpochybňoval.

Vězení ve Francouzské Guyaně, kde byl zavřený Motýlek (jako věznice neslouží od padesátých let, snímek je z roku 2000)
Zdroj: Reuters

Nabyl přesvědčení, že Motýlek se na svobodu nedostal z Ďábelských ostrovů na voru z kokosů, jak líčí v knize, ale v roce 1944 z věznice ležící na jihoamerické pevnině. Román o svém věznění napsal Charriere o další čtvrtstoletí později a bestseller mu na pár let, které mu zbývaly do konce dramatického života, zajistil slávu a peníze.

Skutečné místo Motýlkova útěku lze podle de Villierse vyčíst z archivů. „Je to směs mnoha příběhů. Není to podvod úplně celé, protože Charriere ve vězení opravdu byl, ale nejpůsobivější části románu neprožil osobně,“ domníval se. S autorem se osobně setkal ve Venezuele, kde Charriere po útěku žil. Popsal ho jako „tlustého a mohutného tlučhubu, místního tropického trampa“.

Český překlad knihy Motýlek s ilustracemi Michaela Rittsteina
Zdroj: BB art

Ředitel cestovní kanceláře z Francouzské Guyany v roce 2000 agentuře Reuters řekl, že Motýlka s nadšením nevítali ani bývalí vězni z trestaneckých kolonií. „Vydělal peníze na osudech nejdrsnějších odsouzenců. Když ho spatřili, gesty mu naznačovali, že ho uškrtí,“ uváděl.

Mimochodem nedaleko Ďábelského ostrova má do roku 2028 vzniknout nová věznice pro drogové zločince a radikální islamisty. Plán na její výstavbu oznámil letos v květnu francouzský ministr spravedlnosti Gérald Darmanin.

„Vysoká hra“ Julia Fučíka

Slovy „Lidé, měl jsem vás rád. Bděte.“ končí Reportáž psaná na oprátce, která před listopadem 1989 patřila k povinné četbě. Jejich autora – novináře, politika, literárního a divadelního kritika Julia Fučíka – zatklo v roce 1942 gestapo za zapojení do komunistického odboje. V následujícím roce byl odsouzen k smrti a popraven.

Své poznámky Fučík psal v pankrácké věznici a rukopis ven tajně posílal po dozorci na útržcích toaletního papíru. Do strojopisných přepisů už v roce 1945 zasahovala cenzura. Z rukopisu vypustila pasáž, ve které autor píše o výpovědích na gestapu. Tato část textu podle znalkyně Fučíkova díla Jaroslavy Janáčkové dokazuje, že Fučík na gestapu vypovídal, ale ne, že by někoho udal. Dosvědčují to i výslechové protokoly. Pasáž ale vadila přímočaré komunistické představě hrdinství, tvrdí Janáčková. Fučík podle ní naopak chránil Františka Halase, Jaroslava Seiferta a další lidi z oblasti kultury.

Julius Fučík a ukázka z jeho vězeňského rukopisu
Zdroj: Wikimedia Commmons

Na motácích Fučík popisuje mučení v Petschkově paláci, prapodivný vztah s vyšetřovatelem, Čechem Böhmem, blízkost smrti, dozorce i spoluvězně. A rovněž zradu, kterou přisoudil svému kamarádovi Jaroslavu Klecanovi, jenž v textu vystupuje pod přezdívkou Mirek, zatímco on, Fučík, nezradil. Jen „hrál vysokou hru“.

„Fučíkův druhý život byl poznamenán dvojím výkyvem. Jeden ho vynášel do nebes jako božskou bezchybnou bytost, vytvářel jeho kult a v tomto smyslu zneužíval jeho památku,“ podotkl v roce 2007 při křtu nového vydání Reportáže publicista Zdeněk Mahler. Po listopadu 1989 podle něj následovalo „přešlápnutí z levé nohy na pravou“ a objevila se ideologická zášť.

Solženicyn v gulagu

Perzekuci komunistického režimu poznal na vlastní kůži ruský spisovatel Alexandr Solženicyn. Jeho dílo je svědectvím poměrů v nápravně-pracovních táborech za Stalinovy éry. Solženicyn byl zatčen na sklonku druhé světové války, osudnou se mu stala korespondence s kritickými poznámkami na adresu sovětského vedení. Neomluvilo ho ani, že měl z bojů, do nichž se zapojil jako důstojník dělostřelectva, dvě vyznamenání.

Na osm let skončil v trestném táboře Gulag. V roce 1953 byl na smrt nemocný propuštěn, další tři roky ale strávil ve vyhnanství v Kazachstánu, kde učil negramotné děti matematiku. A vyléčil se.

Alexandr Solženicyn nastupuje do vlaku ve Vladivostoku (1994)
Zdroj: Reuters

Jeho povídka Jeden den Ivana Děnisoviče byla prvním uměleckým dílem z prostředí sovětských koncentračních táborů legálně publikovaným v tehdejším SSSR. Solženicyn ji vydal v roce 1962, v časech politického tání. Titulní postavu vytvořil podle někdejšího spolubojovníka, v příběhu ale zúročil své vlastní zkušenosti z lágru. Povídka si získala obdiv i na Západě a Solženicyn v roce 1970 získal Nobelu cenu za literaturu. Nepřevzal si ji kvůli obavám, že se nebude moct vrátit do vlasti, v té době už totiž proti němu sílil tlak sovětské moci.

První díl jeho stěžejního díla Souostroví Gulag tak vyšel ve Francii, do zahraničí byl následně donucen odejít i Solženicyn. „Věnováno všem, jimž život nestačil, aby o tom vyprávěli,“ napsal v předmluvě ke knize, která se stala synonymem politické a lidské obžaloby stalinismu. Mimo jiné narušila stále idealizované představy, jež si o Sovětském svazu udržovali někteří salonní levicoví intelektuálové. Úvahy o absurditě a nesmyslné krutosti sovětského zákonodárství staví Solženicyn na osudu jednoho vězně, kterého sleduje od zatčení po transport do tábora.

Havel píše Olze

První český prezident Václav Havel o Solženicynovi řekl, že je „strašlivým pramenem pravdy“. Společnou měli zkušenost s nesvobodou v komunistické diktatuře a s korespondencí zpoza mříží. Havel psal – později knižně vydané – Dopisy Olze, tedy psaní adresované své manželce Olze Havlové. Své myšlenky jí sděloval aspoň písemně od května 1979, kdy byl zatčen a umístěn do vyšetřovací vazby, do února 1983, kdy mu byl ze zdravotních důvodů přerušen výkon trestu.

„Milá Olgo, astrologové měli, jak se ukazuje, pravdu, když mi předpovídali na tenhle rok zase vězení a když říkali, že bude horké léto,“ začíná první z psaní.

Havel měl zákonný nárok napsat dopis manželce jednou týdně, o odeslání soukromé pošty však rozhodoval cenzor. Pokud dopisy prošly cenzurou, kolovaly nejprve mezi přáteli, později byly otiskovány v exilových časopisech nebo v zahraničním tisku. „Od prkotin po hluboce filozofické úvahy, od legračních k vážným“ shrnul obsah listů skladatel Petr Kotík, jenž už v osmdesátých letech Dopisy Olze zhudebnil. Odpovědi, které Olga Havlová posílala svému muži do vězení, se ale ztratily.

Knihu o pobytu za mřížemi chystá i bývalý starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
před 6 hhodinami

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
před 8 hhodinami

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
včera v 18:00

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
včera v 10:30

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
včera v 08:00

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

VideoFilmové premiéry: Spider-Man, František Skála či Dovolená v Českém ráji

V nové kapitole filmového Spider-Mana s podtitulem Zbrusu nový den zasvětil Peter Parker svůj život ochraně New Yorku na plný úvazek. V hlavní roli se opět představuje Tom Holland. Dalším zahraničním počinem je německo-maďarsko-francouzská koprodukce Tichá přítelkyně. Podmanivá meditace pojednává o vztahu člověka k přírodě, času a smyslu lidské existence. Českou kinematografii zastupuje komedie Dovolená v Českém ráji, v níž se manželé vydají na prázdniny s cílem zachránit svůj vztah. V hlavních rolích účinkují Tomáš Jeřábek a Magdaléna Borová. A do kin vstupuje také dokument Veřejný prostor Františka Skály zachycující jednu z nejvýraznějších osobností současného českého výtvarného umění.
30. 7. 2026

Už nestačí jen číst, AI umožňuje knížkám mluvit

Umělá inteligence posouvá čtení na interaktivní úroveň. Stále více start-upů a digitálních vydavatelů nabízí čtenářům možnost – zejména digitální a anglicky psané – knihy nejen číst, ale i si nechat obsah pomocí chatbotů přeformulovat, vysvětlit, zasadit do kontextu nebo ho probrat s hlasovým asistentem. Nové funkce ovšem prohlubují staré nedořešené otázky ohledně AI a literatury: Kdo z nich těží.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.