Na Zemi ráj neexistuje, jsme tak prohnilí, říká držitel Nobelovy ceny

Nahrávám video

Ve svých románech se zabývá tématy domova, vykořenění či kolonialismu. Držitel Nobelovy ceny za literaturu Abdulrazak Gurnah navštívil pražský veletrh Svět knihy. Nejprestižnější ocenění v oboru získal v roce 2021 jako teprve druhý laureát ze subsaharské Afriky. Je autorem knihy Ráj a v rozhovoru pro ČT24 říká, že na Zemi ráj neexistuje. Rozhovor s ním vedl Tadeáš Hlavinka.

Četl jsem, že váš pravděpodobně nejznámější román Ráj trvalo napsat několik let. Procestoval jste všechna místa, kde se příběh odehrává?

Ne, všechna ne. A neřekl bych, že samotné psaní trvalo dlouho. Bylo to tak: začal jsem ho psát, ale pak jsem měl jiné věci na práci. A trvalo několik let, než jsem se k němu vrátil. Nepracoval jsem na něm celou tu dobu, částečně i proto, že jsem skutečně cestoval. Během asi šesti týdnů jsem navštívil různá místa na pobřeží východní Afriky. A když jsem se vrátil, chystal jsem se napsat něco jiného, chystal jsem se napsat esej. Ale po návratu jsem byl plný té krajiny, věcí, které jsem viděl, a příběhů. Pak jsem si vzpomněl na tu rozdělanou práci – a tak jsem napsal román. Potom to už netrvalo dlouho. Nebyly to roky práce, byla to pauza mezi tím, kdy jsem dostal nápad a kdy jsem byl v pozici ho uskutečnit. Tak to se psaním chodí. Někdy si zapíšete krátkou epizodu a po letech se k ní vrátíte, abyste zjistili, co se s ní stalo.

V knize se objevuje několik různých představ o ráji. Různé postavy si ho mohou představovat odlišně. Máte nějaký svůj vlastní, osobní ráj?

Ne, ne v tomto smyslu. Ale když se podíváte na samotnou myšlenku ráje, tak jejím původem je zahrada. Vytvoření zahrady. Ne takové, jakou máme ve svých domovech, ale spíše parku, který je pokusem obnovit ráj na Zemi. Ten park by vypadal tak, jak to bylo popsáno. Tak, jak očekáváme, že by vypadal, pokud bychom měli to štěstí a do ráje se dostali. To se týká muslimů. Takže by tam byla voda, určité druhy rostlin a tak dále. Ale v mé knize je i ironie – v tom, že rájem nazývám obrovskou krajinu, která ale žádným rájem na Zemi není. Je jiná, je plná lidí, sporů, násilí, hádek a příběhů. Jako skoro každé jiné místo. Pohrával jsem si s myšlenkou ráje jako jakéhosi vyvolávání, invokace ráje na Zemi, a s realitou – ta je taková, že ve skutečnosti jde o krajinu bolesti a vykořisťování a tak dále.

Pokud tomu rozumím správně, tak ráj zkrátka nemůže existovat, aniž by existovaly ty špatné věci mimo něj.

Na Zemi určitě ne. Možná, pokud je nějaký ráj někde jinde, ale na Zemi ne. Protože jsme tak prohnilí. Ať už jsou kdekoliv, lidské bytosti prostě budou lidskými bytostmi. Budou kruté a budou dělat všechny ty kruté věci, které neumíme přestat dělat.

Když jsem Ráj četl, hodně jsem myslel na knihu Srdce temnoty od Josepha Conrada. Přemýšlel jsem, jestli je tento typ literatury ze starých koloniálních časů stále v něčem relevantní, jestli bychom ho měli stále číst.

Ano, měli. Musíme pochopit, co se dělo v myslích lidí, kteří přetvářeli tento svět. Zvlášť evropský kolonialismus v uplynulých sto, sto padesáti letech proměnil svět. Vytvořil nové země a dělal další věci, které dodnes prožíváme, a je to velmi složité. Musíme porozumět tomu, co se dělo. Co si mysleli, že dělají, a jak se stalo, že v tom uspěli. Musíme porozumět té mentalitě. Musíme porozumět ne tomu, co nám říkali, ale jak sami rozumíme tomu, co nám říkali. A toho se nedá docílit, když zavřeme oči a řekneme „tohle už nebudu číst“. Když jsem učil, učil jsem i o této literatuře, protože abychom rozuměli dnešku, musíme rozumět tomu, co nás sem přivedlo.

Jedním z hlavních témat veletrhu je Evropa. Vy v Evropě žijete už dekády. Co podle vás v dnešní době znamená být Evropanem?

Myslím, že to je otázka na vás.

Mě by právě zajímala vaše zkušenost.

Ne, nemůžu vám říct, jaké je být Evropanem. Jsou to Evropané, kdo si musí odpovědět na tuto otázku. Oni sami jsou zodpovědní za to, kým jsou, jakým způsobem přemýšlí a čemu věří. Nemůžu vám říct, co by Evropané měli nebo neměli dělat, co mohou nebo nemohou dělat. Sami Evropané by se měli zkoumat a zjišťovat, jestli je to, kým jsou, dobré, správné a spravedlivé. Měli by se sami ptát: „Co bych měl dělat? Jaká je teď má zodpovědnost?“ Tuto otázku můžete položit komukoliv jinému. Co to znamená být Zanzibařan? Tuto otázku si mohou klást jen oni sami. Kdybych se zeptal vás, co to znamená být Afričanem, co mi řeknete? Že bych se měl zeptat Afričana.

A nepovažujete se částečně za Evropana?

Pokud evropanstvím myslíte to, že jsem občanem evropského státu, pak ano, jsem občanem Spojeného království. Žiji tam, pracuji tam... Ale to ze mě ještě nedělá Evropana v nějakém hlubším slova smyslu. Ano, v tom volnějším významu jsem občanem evropského státu, ale také jsem Zanzibařan. O tom, co znamená domov nebo příslušnost, teď musíme přemýšlet jinak. Pravděpodobně jsme vždy museli, ovšem teď je to naléhavější – kvůli lidem, kteří zpochybňují možnost toho, že někdo má více identit. Předtím, než jsem sem přijel, jsem mluvil s jedním člověkem, který je Čechem, jeho otec žije v Anglii a on je schopný sám sebe vnímat jako někoho, kdo je schopný žít v obou prostředích. A takových je nás spousta – lidí, kteří nemusí říkat, která identita je ta hlavní. Pro mě jsou hlavní obě.

V jedné recenzi jsem četl, že vaše knihy čtenářům nějakým způsobem pomáhají k porozumění a empatii. Píšete s tímto záměrem?

Mé psaní vychází z různých podnětů a důvodů, ambicí a tužeb. Myslím, že píšu hlavně o tom, co znám, na čem mi záleží a u čeho cítím, že o tom chci mluvit. Samozřejmě je skvělé, pokud si čtenář řekne „vím, o čem mluví, protože smýšlím stejně“ nebo „to jsem nevěděl, teď jsem pochopil něco nového“. Je mnoho možností. Ale jako spisovatel nemůžete – aspoň já takový nejsem – začít psát s tím, že ve čtenáři vzbudíte sympatie k nějaké určité věci. Jsou to výsledky, které nemůžeme předpokládat. Ve skutečnosti vás ty výsledky mohou někdy překvapit. A v tom je krása literatury.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoAplaus pro dva skládá a rozkládá Rubikovu cibuli

Indie folkovou skupinu Aplaus pro dva tvoří hudebník s ukrajinsko-americkými kořeny Vladimír Juno Valter a metalový zpěvák z jižní Moravy, který vystupuje pod jménem Desed. Na své druhé nahrávce Rubikova cibule opět nechali rozeznít pouze hlas a akustickou kytaru. „Abychom našli vrstvu každého člověka, je třeba složit celou Rubikovu kostku,“ vysvětlují inspiraci k novým skladbám.
před 14 mminutami

Španělský pořadatel festivalu dostal pokutu za nekalé praktiky

Ministerstvo pro sociální práva, ochranu spotřebitelů a Agendu 2030 uložilo pokutu ve výši 320 tisíc eur (zhruba 7,7 milionu korun) organizátorovi hudebního festivalu, který pořádá akce v několika regionech, a to za nekalé praktiky porušující práva spotřebitelů. Ministerstvo rovněž požaduje, aby pořadatelská společnost odstranila nepřiměřené smluvní podmínky.
před 1 hhodinou

Na německém operním festivalu vybučeli AI

Tradiční hudební slavnosti v německém Bayreuthu, věnované dílu Richarda Wagnera, zaskočily část publika. To začalo bučet ve chvíli, kdy festival uvedl operu Soumrak bohů anoncovanou jako první experiment s umělou inteligencí v historii přehlídky. AI vygenerovala monumentální scénografii. Podle mnohých kritiků ale výsledek vyzněl jako nesrozumitelná obrazová koláž.
před 2 hhodinami

Nejde o ego, ale o výzvu, říká Ztracený ke koncertu na Letenské pláni

Na Letenské pláni v Praze hráli Rolling Stones či Michael Jackson, jako první český interpret tu 7. srpna vystoupí Marek Ztracený. „Nehraju si v žádném případě na hvězdu, přijde mi to až úsměvné, že sem teď přijede Marek Ztracený ze Železné Rudy,“ říká zpěvák. Už déle než týden na místě roste pódium s tribunou, kam se podle zpěváka mají vejít vyšší desítky tisíc lidí.
před 5 hhodinami

Rusové ničí starověký Chersonés, UNESCO ho zařadilo mezi ohrožené památky

Výbor pro světové dědictví UNESCO zařadil na seznam ohrožených památek starověký Chersonés na Ruskem okupovaném ukrajinském Krymu. Rusové pozůstatky řeckého města ničí nejen rozsáhlými nelegálními vykopávkami, ale také ilegální výstavbou nového muzejního a chrámového komplexu. Chersonés, spojený s christianizací středověké Kyjevské Rusi, je důležitou součástí imperiální mytologie, kterou Moskva ospravedlňuje své domnělé nároky na nadvládu nad Ukrajinou včetně Krymu.
včera v 13:00

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
2. 8. 2026

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
1. 8. 2026

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
1. 8. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.