V polovině příštího roku začne rekonstrukce Nové scény, architektonicky nejprobíranější budovy Národního divadla. Návrh zachovává vnější vzhled brutalistní památky obložené čtyřmi tisíci skleněnými tvarovkami. Zapojení moderních technologií ale podle vedení divadla po více než čtyřiceti letech naplní sen architekta Nové scény Karla Pragera. Hotovo by mělo být v roce 2028. Soubor multimediální Laterny magiky, která především Novou scénu využívá, plánuje po dobu oprav hrát zejména v zahraničí. Rekonstruovat se bude také přilehlá budova Themos.
Rekonstrukce spolkne 2,3 miliardy korun. Zřejmě největší změna čeká hlavní sál Nové scény, který trápí zastaralé divadelní technologie a špatná akustika. „Rekonstrukce tady vybuduje úplně nový sál s teleskopickým hledištěm, které se bude moci proměňovat až do pěti set diváků,“ popsal ředitel Národního divadla (ND) Jan Burian.
„Potřebuje kompletně rekonstruovat jak divadelní technologie, tak celá infrastruktura. Kdo sem chodí, ví, že tady už nefunguje ani klimatizace, ani větrání,“ podotkl. Dodal, že díky technologiím bude mnohem snazší divadlo přestavovat podle různých potřeb souborů a inscenací. V plánech je výměna vzduchotechniky, nové energetické hospodářství nebo umístění fotovoltaických panelů na střechu provozní budovy B, takzvaného Themosu.
„Máme spoustu plánů, které se pojí k tomu, co dneska divadla sledují, to znamená péče o životní prostředí, a v kterémžto procesu jde Národní divadlo příkladem nejenom v Čechách, ale i v Evropě,“ upozorňuje Burian.
Jak sladit památku s technologiemi
Architektonický záměr přestavby Nové scény nemění podle vedení ND vnější vzhled budovy. Zachovává také všechny původní architektonicky hodnotné vnitřní prostory. Nicméně rekonstrukce bude obnášet restaurování památkově chráněných prvků. Stejně jako „televizní“ plášť, i interiér má svá architektonická specifika, třeba smaragdové obklady, točité schodiště nebo velkorysý světelný objekt od Pavla Hlavy a Jaroslava Štursy.
„Všechno se to bude čistit, bude nové zasklení, všechny obrazovky z Nové scény se budou sundávat a upravovat tak, aby vypadaly jako nové. Byl to velký souboj ve spolupráci s památkáři, abychom udělali nové divadlo, které opravdu bude funkční, a ne to, co je tady teď, kdy musíme všechno hrát i zpívat s mikroporty. A zároveň abychom rozhodně uchovali to, co je tady architektonicky cenné,“ podotkl Burian.
Národní divadlo při přípravě rekonstrukce počítalo s tím, že budova může být prohlášena za kulturní památku, což se v roce 2021 stalo. Návrh ležel na ministerstvu několik let, nicméně celý divadelní komplex se nachází v Městské památkové rezervaci, a je tedy i tak památkově chráněn.
Rekonstrukce čeká i Themos
Nově divadlo zpřístupní část budov veřejnosti a umožní větší využití piazzetty. Rekonstruovat se bude také přilehlá budova Themos, o kterou Národní divadlo přišlo v devadesátých letech a kterou zpět vydražilo v roce 2016.
„První dvě patra bude prodejní galerie s gastroprovozem, s divadelním klubem a bude to celé otevřené do náměstí Václava Havla,“ plánuje Burian. Tímto způsobem chtějí autoři návrhu oživit prostor kolem Národního divadla. V dalších dvou patrech vznikne nová zkušebna ve velikosti jeviště ND, kterou bude možné využít i jako komorní scénu pro zhruba stovku diváků. Prostor se najde i pro zkušebnu baletu a edukační centrum.
Připravuje se soutěž na dodavatele
Rekonstrukce začne v červnu 2025 a potrvá dva roky, takže by se do budovy měly soubory vrátit na sezonu 2027/28. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) navíc prodloužil řediteli divadla Burianovi mandát do konce července 2028 tak, aby se rekonstrukce Nové scény dokončila pod jeho vedením.
V čele ND stojí Burian už více než dekádu. Otevřené výběrové řízení na jeho případného nástupce vyhlásí ministerstvo letos v září, vyhlášení výsledků bude následovat v lednu příštího roku. „Spojuje v sobě hluboký vhled do divadelní problematiky a dobré manažerské schopnosti,“ ocenil Baxa na Burianově působení a zároveň naznačil, co čeká i od uchazečů o ředitelskou funkci. Připomněl také, že Burian už má zkušenosti i s rozsáhlou rekonstrukcí další velké scény ND, a to Státní opery.
Burian uvedl, že je rád, že po složité přípravě se blíží začátek rekonstrukce. „V této chvíli probíhá připomínkové řízení mezi Národním divadlem a ministerstvem kultury o zadávacích podmínkách pro soutěž na generálního dodavatele stavebních prací. Předpokládáme, že soutěž vyhlásíme koncem letošního srpna,“ upřesnil. V dubnu 2025 by divadlo chtělo s vybraným dodavatelem uzavřít smlouvu, aby v červnu mohly začít stavební práce.
Ošklivější soused zlaté kapličky
Historická budova Národního divadla, kterou postavil „národ sobě“, sloužila téměř sto let, než se dočkala první velké rekonstrukce. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let obsadili zlatou kapličku stavbaři, a především vedle novorenesanční budovy přibyla postmoderní dostavba.
Nová scéna od architekta Karla Pragera, mimo jiné také autora budovy Federálního shromáždění (dnes sloužící Národnímu muzeu), se veřejnosti představila v listopadu 1983. Ale už během stavby část laické i odborné veřejnosti s rozpaky sledovala, jaký soused mementu národního semknutí roste.
Změny se dotkly i původní budovy z roku 1883. Během rekonstrukce, kterou vedl architekt Zdeněk Vávra (otec divadelníka a také architekta Davida Vávry), byla mimo jiné vybourána provozní část budovy a v obvodových zdech vznikly nové konstrukce, které ale respektovaly siluetu obou staveb. Rekonstruovaná zlatá kaplička se otevírala – jak už je u Národního divadla zvykem – Smetanovou operou Libuše.
Na rozdíl od rekonstrukce, které by podle slov historičky architektury Radomíry Sedlákové „pánové Zítek a Schulz“, tedy architekti Národního divadla, „jistě dali své nejvyšší hodnocení“, Nová scéna se jednoznačnou jedničku nevysloužila.
Reprezentant československého brutalismu měl své kritiky jak při otevření, tak i později – ostatně jako další zástupci tohoto moderního architektonického stylu ne vždy spravedlivě spojovaného s normalizační dobou svého vzniku. Nová scéna se objevovala a dosud objevuje na seznamu nejošklivějších pražských staveb.
Čtyři tisíce „televizních obrazovek“
Karel Prager svůj projekt dokončil ve velmi krátkém čase. Na parcele Nové scény měl totiž původně vyrůst vedle provozní budovy a restaurace jen společenský sál. Všechny budovy se také již stavěly, když scénograf Josef Svoboda v roce 1980 přišel s návrhem na výstavbu divadelního prostoru pro soubor Laterny magiky. Zakázku nakonec ale místo Svobody získal právě Prager, který zaručil, že budova bude hotová do stého výročí Národního divadla.
Prager Novou scénu obložil serpentinem, zeleně zabarvenou horninou podobnou mramoru. Československo ho obdrželo z Kuby, pravděpodobně výměnou za traktory, v rámci vzájemné hospodářské pomoci, a bylo třeba ho využít, podotýká Centrum architektury a městského plánování Prahy (CAMP). Nedostatečné akustické vlastnosti serpentinu vyřešilo přidání čtyř tisíc skleněných tvarovek na fasádu. Vznikl tak plášť připomínající televizní obrazovky.
Na tomto řešení spolupracoval Prager se sklářským výtvarníkem Stanislavem Libenským. Někteří kritici vzhled nové budovy považovali za bezohlednost vůči historické budově.
Splněný sen architekta Pragera
První představení na Nové scéně se odehrálo dva dny po znovuotevření historické budovy, 20. listopadu 1983. Otevíralo se premiérou Strakonického dudáka. „Snaha souboru byla tu jistě chvályhodná, ale od kořene omylná, nehledě na to, že herci Národního divadla si budou muset na tyto principy hry ve zcela novém prostoru teprve zvykat a dlouho se je také učit,“ zhodnotil zdrženlivě inscenaci české klasiky divadelní časopis Scéna.
Po otevření se rychle ukázalo, že variabilní interiér, kdy je možné uspořádat jeviště a hlediště i jako arénu, má řadu nedostatků, a na přestavby sálu se tak časem rezignovalo. Dlouhodobě se v prostoru neusadila činohra, balet ani opera, kterou navíc rušil hluk doléhající z Národní třídy.
„Budeme mít úplně novou divadelní scénu s moderními technologiemi, která splní sen jak architekta Pragera, tak i pana profesora Svobody, že bude skutečně variabilní. Bude tam teleskopické hlediště, proměnlivá akustika a bude se moct uvádět široká škála soudobého repertoáru, zejména, ale nejen činoherního,“ uvedl v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí ředitel Burian.
Plánované změny v interiéru či exteriéru Nové scény jsou mnohem střízlivější než úpravy, které před lety vzešly od mladých architektů. Jejich nápady, které ovšem předem nepočítaly s realizací, navrhovaly například fasádu překrýt dvěma fóliemi, převázat ji lany a do vzniklého prostoru vhánět vzduch. Nafukující se vaky by mohly sloužit jako projekční plátno. Jeden z nápadů umístil k budově venkovní výtah, který by lidi vyvezl na střešní vyhlídku.
Návrat Laterny magiky a spor o Themos
Nová scéna se stala kvůli zmíněným nedostatkům po svém otevření nakonec přece jen především zázemím Laterny magiky, označované za první multimediální divadlo na světě. Hrálo zde před revolucí i po ní, když se Laterna magika osamostatnila a získala Novou scénu do pronájmu. V roce 2009 rozhodl tehdejší ministr kultury Václav Riedlbauch, že v té době ztrátová Laterna magika bude působit pod Národním divadlem. Vrátila se tak tam, kde také jako experimentální scéna vznikla.
Pro příští sezonu připravuje Laterna magika záměrně dvě premiéry se zahraničními režiséry, aby mohla po dobu uzavření budovy více hrát ve světě. Některá představení by měla odehrát i na dalších scénách Národního divadla.
Součástí areálu postaveného během rekonstrukce ND na začátku osmdesátých let minulého století byla také restaurační a technická budova Nové scény, kterou ale po roce 1989 v restituci získal řád voršilek. Řádovým sestrám se vrátil nejen pozemek, ale omylem v zákoně i budova postavená na místě původních domů.
Nemovitost následně prodaly společnosti Themos a ta vyzvala Národní divadlo k vystěhování. Parlament tehdy trval na vyvlastnění a Národní divadlo vedlo soudní spory s majitelem. Když se firma v roce 2013 dostala do insolvence, koupilo ND budovu v dražbě.
