Přibývá ovací vestoje, všímají si média. Dojem mimořádnosti tak mizí

Zpravodajský server BBC píše, že na divadelních představeních výrazně přibylo ovací vestoje. Diváci jsou prý covidové pandemii vděční, že mohou vidět živé herce a ze sedadel někdy vstávají už během představení. Kultura entuziastických reakcí, která provází velké množství produkcí, ale může devalvovat ty skutečně mimořádné, podotýkají jiní.

„Určitě je více ovací vestoje než dříve,“ potvrdila webu divadelní kritička Lyn Gardnerová. BBC popisuje, že například muzikál The Choir of Man v londýnském Uměleckém divadle vyvolává ovace vestoje většinu večerů v týdnu a lidé ze svých sedadel vyskakují i při některých písních. Britští tvůrci říkají, že větší množství ovací vestoje pozorují od konce pandemie.

Podle producenta Briana Hooka, jenž stojí za zmíněným kusem, je publikum nadšené tím, že se po dlouhých uzavírkách a období sociálního distancování vrátilo do hlediště. Nutno dodat, že zrovna zmíněný muzikál platí podle ohlasů za lidovou podívanou založenou na popových hitech, která jeviště mění na hospodu; rozjařené reakce diváků takový typ představení chce přímo vyvolávat.

Kritička Gardnerová se domnívá, že trend přibývajících „standing ovations“ přišel z USA, kde publikum ochotněji projevuje svou podporu. A tím, že vstupenky jsou často drahé, vztyk a aplaus na konci představení může být pro lidi způsobem, jak „přesvědčují sami sebe“, že se dobře bavili, dodala.

Spíš součást show než reakce

Pokud se tak ovace vestoje dějí pokaždé a nejsou spontánní, mohou takové gesto devalvovat. Co je pro někoho autentickým projevem uznání či surových, ryzích emocí, může být pro jiného vyprázdněným, nuceným gestem. „Co bylo jednou výjimkou, stalo se dnes normou,“ píše například The Spectator, podle něhož by měl potlesk vestoje nést průraznější zprávu - být takzvaně vykřičníkem, nikoliv standardní tečkou.

Ovace vestoje však nejsou novým fenoménem. Například na Broadwayi je taková reakce už dekády rituálem a lidé vstávají i ve chvílích, kdy se na jevišti objeví například celebrita v hlavní roli. „Během mého života se ovace vestoje změnily ze vzácných na běžné, takže je těžké uznat skutečné mistrovské dílo. Zdá se, že nyní jsou všudypřítomné standing ovation spíše součástí představení než projevem uznání za ně. Copak jste někdy šli na Hamiltona, kde se neaplaudovalo vestoje?“ ptá se ve svém komentáři na webu NBC News Maggie Mulqueenová.

Nejde ale jen o angloamerické specifikum. Kulturní publicista Josef Chuchma například v komentáři k Českým lvům píše, že „orgie (sebe)dojímání se a frenetické děkovačky náleží k duchu přítomné doby, která preferuje okázalost, obecně nestřídmost a zduřelý důraz na to, ať si každý řekne to svoje“.

„Stačí chodit do divadel či kin, kde na každé druhé premiéře diváci snaživě vyskakují ze sedadel, aby provedli standing ovation. Kdo netleská vestoje, není Čech. Zcela neúměrně se tím vytváří dojem mimořádnosti, která ale žádnou mimořádností není, když se bezmála stává nepsaným pravidlem,“ uvádí.

Slzy celebrit

O dlouhých ovacích se píše v médiích tradičně během festivalů v Cannes a v Benátkách, kde se jich ale dočká takřka každá světová gala premiéra. Nejsou tak ukazatelem kvality, dotváří však rozjitřenou a vzrušenou atmosféru prvního uvedení často očekávaných titulů, kdy jsou v publiku přítomné herecké a režisérské hvězdy. Nejdelší potlesk v historii vyvolal film Faunův labyrint, jemuž se aplaudovalo 22 minut. „A skutečně mi to připadalo jako 22 minut,“ sdělil GQ režisér Guillermo del Toro.

Loni se například Scorseseho snímek Zabijáci rozkvetlého měsíce dočkal v Cannes desetiminutových ovací, nový Indiana Jones ale „pouhých“ pěti - to stačilo listu Variety, aby označil přijetí za vlažné. Z festivalu z Benátek zase mohla média vděčně informovat, že během několikaminutových aplausů slzeli herci jako Bradley Cooper a Adam Driver či vdova po zpěvákovi Presleyim Priscilla.

Širší pohyby

Podle některých pozorovatelů takové reakce publika odrážejí širší společenské pohyby, podle nichž má být každý nějakým způsobem oceňovaný, některé umělecké soutěže už nevyhlašují vítěze a z redakcí médií mizí fundovaná umělecká kritika. Publikum tak ztrácí možnost orientace. Jiní podotýkají, že absence bujaré reakce po představení neznamená, že se lidem nelíbilo - po těch nejsilnějších se naopak někdy musí „sebrat“ v tichu a emocionálně se zorientovat.

Je to například i vážná hudba, která někdy dělá z koncertních síní jakési útočiště. „Obzvláště si cením ticha na samém konci díla – ten magický okamžik, kdy dirigent velí tichu, zatímco dva tisíce lidí zadržují dech, a zvuk se ztrácí ve své vlastní přízračné rezonanci. Kde jinde v hlučné, roztržité kultuře můžete zažít něco takového?“ ptá se komentář Boston Globe.

Burácející potlesk ale po takovém momentu může být ještě výraznější. V roce 1988 ukončily operu Nápoj lásky Gaetana Donizettiho ovace, které trvaly hodinu a sedm minut. Luciano Pavarotti se při děkovačce vrátil před publikum celkem stopětašedesátkrát.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Rusové ničí starověký Chersonés, UNESCO ho zařadilo mezi ohrožené památky

Výbor pro světové dědictví UNESCO zařadil na seznam ohrožených památek starověký Chersonés na Ruskem okupovaném ukrajinském Krymu. Rusové pozůstatky řeckého města ničí nejen rozsáhlými nelegálními vykopávkami, ale také ilegální výstavbou nového muzejního a chrámového komplexu. Chersonés, spojený s christianizací středověké Kyjevské Rusi, je důležitou součástí imperiální mytologie, kterou Moskva ospravedlňuje své domnělé nároky na nadvládu nad Ukrajinou včetně Krymu.
před 13 hhodinami

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
2. 8. 2026

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
1. 8. 2026

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
1. 8. 2026

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.