V novince režiséra Lucy Guadagnina Queer, natočené podle stejnojmenné novely Williama S. Burroughse, si zahrál Daniel Craig. Promítá se už i v českých kinech a v příběhu intenzivní lásky i stejně tak urputného hledání přivádí diváky jak do Mexico City počátku padesátých let, tak do hlubin amazonské džungle.
Vše je daleko složitější a vrstevnatější, než by mohl nástin děje novely (v českém překladu Teplouš) i filmu (distribuovaném jako Queer) napovídat, a to jakkoli je na první pohled jednoduchý – William Lee, kolem čtyřicítky, vede v Mexico City víceméně zahálčivý život, popíjí po barech, vede nezávazné řeči s americkými gayi a snaží se navazovat kontakty s mladými muži. Leeho hledání nebylo motivováno pouze sexuálně, jakkoli jím zmítala fyzická touha. Jak stojí v novele, „to, co Lee v každém vztahu hledal, byl pocit kontaktu“.
Leeův život je ovšem náhle otřesen příchodem Eugena Allertona, mladíka, který Leea nejen uchvacuje, zároveň mu dává pocítit jeho vlastní zranitelnost a nejistotu.
Však také první setkání dopadlo neslavně: „Lee se pokusil o pozdrav, který by vyzněl přátelsky a zároveň nenuceně, ukázal zájem a přitom nezaplašil jejich krátkou známost. Výsledek byl příšerný. Lee ustoupil stranou, aby se uklonil svým důstojným starosvětským způsobem, ale vyšel mu z toho hladový pohled plný chtíče, znetvořený bolestí a nenávistí zanedbaného těla bez lásky, pohled, který byl ale zároveň v jakési dvojexpozici sladkým dětským úsměvem, plným náklonnosti a důvěry, přímo úděsně nezapadající ani do doby ani do místa, zpotvořený a beznadějný.“
Není divu, že se pak Allerton snažil setkání s Leem vyhýbat, tomu se však nakonec podařilo Allertona získat. Představovat si ale nějakou idylku nebylo proč, vztah to byl nevyrovnaný.
„Zatímco Queer zachycuje velice konkrétní místo a čas, jeho témata – touha, osamění a limity toho, co můžeme hledat v druhém člověku, co mohou jiní udělat pro nás a co musíme pro sebe udělat my sami – zůstávají univerzální. A byť to ne vždy tak vypadá, v základě je to příběh o lásce,“ říká scenárista filmu Justin Kuritzkes.
Jsme zralí na spojení?
Hovoří-li o svém snímku režisér Guadagnino, zdráhá se mluvit o neopětované lásce – spíše ji popisuje jako nesynchronizovanou. Zároveň pro server Zoom zdůrazňuje, že film není o gayích a lesbách, ale více o tom, „zdali jsme zralí na nějaké spojení“. „Co těmto postavám brání v tom, aby se zcela propojily?“
A Craig v rozhovoru pro magazín Time dodává: „Svým způsobem je sexuální orientace hlavní postavy až někde na posledním místě. Filmový příběh je zachycením jejich emoční pouti – a na to jsme se při natáčení soustředili.“
A to bez ohledu na název filmu i novely. Protože, jak již anglický název knihy a následně i její filmové verze napovídá, výraz „queer“ lze vnímat jako substantivum, a to jak pejorativně, tak vyřčené s jistou hrdostí, nebo jako adjektivum, tedy prapodivný, zvláštní, podezřelý, pochybný, anebo sloveso ve významu znepokojovat, ochromit, sklíčit, zdeptat, rozcházet se v názorech, z/křížit plány... tím vším Burroughsova novela i Guadagninův film jsou.
Hledání yagé
Poté, co se Leeovi podaří navázat s Allertonem určitý vztah, navrhne mu, aby s ním vyrazil do amazonské džungle hledat halucinogenní yagé. Allerton po jistém váhání souhlasí. Právě hledání je jedním z motivů Burroughsovy tvorby i života.
„Četl jsem o droze, které se říká yagé, užívané indiány z povodí Amazonky,“ píše Burroughs v samém závěru svého prvního románu Feťák z roku 1951. „Yagé prý zvyšuje telepatickou senzitivitu. Kolumbijský vědec izoloval z yagé látku, kterou nazval telepathin. Z vlastní zkušenosti vím, že telepatie existuje. Chci získat takovou znalost telepatie, kterou bych mohl použít. V každém vztahu hledám kontakt na neverbální úrovni intuice a citu, tudíž v podstatě telepatický kontakt. [...] Rozhodl jsem se, že odjedu do Kolumbie a pokusím se získat yagé. Možná najdu v yagé to, co jsem hledal v trávě, koksu a ostatních drogách. Možná že bude yagé tím konečným šlehnutím.“
Výsledkem této cesty, ne jediné, bylo nejen seznámení s yagé, ale také již zmíněná novela Teplouš, která vyšla již ve dvou vydáních i česky, třetí se připravuje.
V jiném rozměru
Lee s Allertonem hodlají pro hledání yagé využít pomoc botanika. Oproti knize změnili filmoví tvůrci pohlaví postavy doktora Cottera. „Chtěli jsme, aby to byla žena, v knize je totiž Cotter vůči Leeovi velice nepřátelský, ve filmu je ale (doktorka Cotterová) nakonec vstřícná a plná lidskosti a stává se jejich vůdcem na cestě do jiného světa,“ vysvětluje Guadagnino. Doktorku hraje maskéry k nepoznání proměněná Lesley Manvilleová.
„Mexiko je zlověstné, bezútěšné a chaotické, tím zvláštním chaosem snu,“ napsal Burroughs v květnu 1951 spisovateli Jacku Kerouacovi, a jak poznamenává ve svém textu o filmu pro server EBSN profesor Oliver Harris, v současnosti největší znalec Burroughse, „když Lee a jeho zdráhavý milenec Allerton dorazí do Ekvádoru, snový rozměr začíná převažovat a vyplňuje jako noční můra spodní proud provázející Leeovo požití yagé“.
„To, k čemu došlo v džungli, je daleko hlubší a jejich hluboké spojení nemá vůbec nic společného s nějakým souložením. Přesně ten moment, kdy člověk cítí, že se ho někdo dotkl, a on se dotkl někoho. Někde hluboko v sobě,“ říká Craig v rozhovoru pro Magazine Attitude.
Film Queer podobně jako knižní předloha přeskakuje mezi víceméně realistickým vyprávěním a divokými fantaziemi. Byla to příležitost pro kameramana Sayombhua Mukdeeproma – divák je vystaven pocitům, že se „z fantastických sekvencí stává cosi zcela životného a reálného“, nebo jako by byl vtažen do „barvotiskové pohlednice z Mexika padesátých let, stříknuté halucinogeny“.
Scenárista Kuritzkes vědomě rezignoval na ambice životopisného snímku, znalý divák tak není sváděn k tomu kontrolovat fakta z Burroughsova života podle filmu – ostatně i novela Teplouš, jakkoli vychází z Burroughsových reálných zážitků, zůstává literárním textem.
Režisér Guadagnino k tomu pro server Wallpaper podotkl: „Pokud je to tak, že kniha rychle otevře nějaké dveře a zase je zavře, my chtěli vědět, co bude, pokud těmito dveřmi projdeme, co je na druhé straně. A to byl také konec našeho filmu. Protože, jak Leeovi říká doktorka Cotterová po požití yagé, dveře jsou již otevřeny, nelze je zavřít. Můžeš akorát odvrátit hlavu.“
Příprava usnadnila natáčení explicitních scén
Představitel Allertona Drew Starkey využil luxusu několikaměsíční přípravy a „nechával to do sebe prosakovat“, zatímco Craig si pro osvojení Burroughsova přízvuku předčítal nahlas paměti Tennesseeho Williamse. Pro časopis Screen Daily dodává, že tato příprava jim usnadnila natáčení sexuálních, a to docela explicitních scén. „Řekl jsem si, on je dospělý a já asi také. Takže jsme se shodli, že to uděláme správně, dokonale a realisticky. Protože o to jediné jde.“
Kapitolou samou o sobě je hudba – původní složil Trent Reznor společně s Atticusem Rossem, nelze ovšem čekat Rezorovo industriální běsnění, ale spíše melancholické, promyšleně vystavěné kompozice. Ve filmu ale zazní i přejaté skladby, ať již dobový Charlie Parker a mexická produkce, nebo také Prince či píseň Come As You Are, eventuálně v samém úvodu filmu emocemi nabitá verze All Apologies, ovšem ne v podání Nirvany, ale Sinéad O’Connorové.
Zařazení Cobainovy písně má i skryté konotace, nejenže se s Burroughsem znal a nahráli spolu desku, ale o Teploušovi také několikrát mluvil. Režisér chtěl zařazením Cobainovy skladby vytvořit „most mezi jím a Burroughsem, dvěma emočně zlomenými umělci“.
Konec cesty?
V předmluvě k Teploušovi, kterého napsal v roce 1952 a k jehož vydání svolil až v roce 1985, Burroughs píše o těžké a hluboké nechuti, která ho svazuje jako svěrací kazajka: „Pohlédl jsem letmo na rukopis Teplouše a cítím, že ho prostě nemohu číst. Moje minulost byla otrávená řeka, ze které jsem měl to štěstí, že jsem unikl, řeka, při které se člověk cítí okamžitě ohrožován, i roky po zachycených událostech. Bolestných do té míry, že shledávám obtížným o nich vůbec číst, natož psát.“
A o cestě mluvil i Daniel Craig: „Nevěděl jsem, jaký bude výsledek, ale oslovila mě celá ta cesta. Věděli jsme ale, že můžeme něco vytvořit, a ať už to bude cokoliv, musíme vytvořit něco, co si lidé budou pamatovat, co bude krásné.“
Autor článku je překladatelem knihy Teplouš.
