Recenze: Happy End Michaela Hanekeho není šťastný

Michael Haneke natočil film o tom, že šťastné konce neexistují. Od tvůrce, který se vytrvale vrací k myšlence, že lepší je milovanou bytost vlastnoručně udusit, než ji nechat, aby se sama protrpěla k smrti, tohle není tak překvapivý vzkaz. Jestliže vám to připomíná jeho až k neukoukání silnou Lásku, pak je to správně, protože právě o to Hanekemu jde. Pro ty, kterým by to snad nedošlo, to v Happy Endu znovu připomíná.

Vlastně nic nového pod chladným sluncem jeho Pianistky, Bílé stuhy a hlavně Lásky a ve společnosti bolavých duší, které nejsou schopny se domluvit, ochotny si naslouchat, milovat se, dotýkat, chápat a hledat sílu, jak ještě (do zítřka nebo alespoň do večeře) přežít. Taková je i podnikatelská rodina Laurentových, jejichž honosné sídlo v Calais je navzdory jejich přítomnosti prodchnuto prázdnotou, egoismem a samotou.

Nemáš rád nikoho

Pro senilního doyena rodu Georgese (skvělý Jean-Louis Trintignant), jeho pragmatickou dceru Anne (neselhávající Isabelle Huppertová), jejího zamindrákovaného syna Pierra (Franz Rogowski), emocionálně vyprázdněného Thomase (Mathieu Kassovitz) a jeho dvanáctiletou dceru Eve (hodně zajímavá Fantine Harduinová), se žádný happy end nekoná.

To si ironický Haneke (jakkoli to u něj nebývá zvykem) jen tak škodolibě zažongloval s názvem filmu, ale dál zůstal ponořen do svých obvyklých kritických meditací, které jsou více o smrti nežli o životě.

Michael Haneke
Zdroj: Ollivier-Calo/ČTK/ABACA

Hanekeho filmy připomínají jeho asketický profil a ostrý pohled, jenž je stejně pronikavý jako chladný a neosobní. „Nemáš rád nikoho. Neměl jsi rád mámu, nemáš rád Anaïs, nemáš rád Claire a nemáš rád mě,“ říká Eve svému otci Thomasovi, o kterém ví své. A tuhle charakteristiku lze vztáhnout na všechny úctyhodné, předstírající a konspirující Laurentovi.

Chladný voyeur

Tentokrát je ale Haneke spíše tezovitý a konverzační nežli analytický a dramatický, a tudíž méně naléhavý a emocionálně oslovující. Jeho Happy End spíš jenom tak plyne a příliš ho nerozpohybuje ani poklidně stylizovaný  vizuál kameramana Christiana Bergera, ani originální struktura narace, oživovaná (a zároveň komplikovaná) dotáčkami z iPhonu, nebo na hraně porna balancujícími texty chatu.

Originální evropský tvůrce, jehož opusy obvykle znepokojují, provokují a bolí, se ve svém posledním filmu představuje spíše jako odtažitý a chladný voyeur, recyklující svá oblíbená témata a pokládající stále podobné otázky, na které si musíte najít odpověď sami. A ještě o něco obtížnější je navázat vztah s jeho osamělými, stigmatizovanými figurami, sedícími jako cizinci kolem jednoho stolu. Na nikoho se tu pořádně nenapojíte, není komu stranit, za koho dýchat, o koho se bát.

Trpký film rozhodně není divácky odpočinkový. Jít Hanekemu naproti je nezbytné, ale dá to zabrat, protože on sám nepomůže. Nastaví rámec a „vykolíkuje“ bílá místa jako prostor pro ty, kteří pochopí, že si je musí sami zaplnit, a past pro ty, kterým to nedojde a marně čekají, že jim napoví.

Ironický Happy End nepatří mezi vrcholy Hanekeho filmografie a nemá se šťastným koncem moc společného. Je to groteskní rodinné puzzle s až příliš širokým záběrem. Tahle festivalová artovka je totiž rozpřažena od eutanázie přes lekce z klinické psychologie dítěte, bizarní humánnost, nenápadnou korozi buržoazie až po migrační krizi. Chce toho říci tolik, že bez odpovědi toho zůstává víc, než bývá u Hanekeho (jenž stále hledá nové téma) zvykem. Nevím jak je možné, že i navzdory tomu dokáže oslovit.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 20 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
včera v 08:59

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...