Recenze: Labutí jezero potápí choreografie, nad vodou ho drží tanečníci

Labutí jezero je asi nejslavnějším baletním titulem všech dob. Křehký romantický balet, který je pro mnohé synonymem této umělecké formy, je lákadlem divadelních scén po celém světě a často i stavebním kamenem repertoáru velkých souborů. Verze choreografa Johna Cranka, jež byla v Národním divadle poprvé uvedena v závěru minulého týdne, ale překvapivě – na rozdíl od jiných Crankových děl – velká očekávání nenaplnila.

Nejznámější baletní dílo období postromantismu si svou premiéru odbylo již roku 1877 v Moskvě, shodou okolností v choreografii Čecha Václava Reisingera. Věhlas a nesmrtelnost ale klasické dílo Petra Iljiče Čajkovského získalo až díky petrohradské verzi Mariuse Petipy a Lva Ivanova z roku 1895, která se stala základem stovek pozdějších inscenací.

Při přípravě nové premiéry Labutího jezera tentokrát dramaturgie pražského Národního divadla sáhla po inscenaci z roku 1963. Její autor, choreograf John Cranko, je neodmyslitelně spjatý se zlatou érou Stuttgartského baletu šedesátých let. Byl vynikajícím tanečním vypravěčem, který se proslavil především epickými balety. Jeho verze Labutího jezera, jež byla „vytvořena v úctě k tradičnímu pojetí, nicméně s puncem jeho dramatického talentu a ojedinělým smyslem pro vystižení podstaty baletu“, jak říká anotace pražského představení, bohužel tak dobrým počinem není.

Co se režie i dramaturgie týče, v představení se objevují hluchá místa. Ať už je to v prvním jednání, kdy Princ dostává dle slov choreografa větší prostor a „možnost tančit a odhalit svůj charakter“, ale často se spíš nevýrazně potlouká po scéně, či v divertissement charakterních tanců v jednání třetím, kdy jednotlivé pasáže postrádají nejen správnou dynamiku, ale i návaznost a soudržnost. Tato část je strohá a škrobená a nepřináší tak kýžené osvěžení, naopak se nezvykle vleče. Po polském, španělském, ruském a neapolském tanci následuje tzv. černé pas de deux. I to je ale bohužel upraveno tak, že ve výsledku negraduje, jak by mělo. V samém závěru představení pak Princ coby tragický hrdina zdlouhavým způsobem umírá v jezeře.

Nahrávám video

Cranko si pohrál i s Čajkovského hudbou, když zcela vynechal nebo nahradil některá čísla. Místy se nečekaně vyskytuje i jistá nemuzikálnost. Markantní je to například v jednání čtvrtém, kdy hudba eskaluje a tanec na scéně se s hudebním podkladem míjí.

Choreografické pojetí jako takové stojí na klasickém tvarosloví, v němž se objevují i neoklasické taneční prvky a divadelní pantomima. Představení, jež je pro tanečníky bezesporu velmi technicky náročné, je plné obtížných figur, které ale leckdy nepřinášejí oku diváka původně zamýšlený efekt. Nové, tudíž z původní Crankovy inscenace nepřevzaté, je výtvarné řešení scénografa Martina Černého, které je pojato romantizujícím způsobem. Taktéž zdobné kostýmy Josefa Jelínka jsou v typicky historizujícím stylu.

Inscenace samotná ale každopádně neubrala nic na kvalitě práce a nasazení tanečníků. Technicky i herecky takřka bezchybný výkon podala během druhého premiérového večera především Miho Ogimoto, představitelka hlavní role. Vyzrálá japonská tanečnice, první sólistka souboru, je nyní na samém vrcholu kariéry. Jako zakletá princezna Odetta je éterická a jemná, její port de bras jsou citlivá a něžná, coby Odilie je naopak velmi energická a jiskřivě svůdná.

Patrik Holeček a Miho Ogimoto
Zdroj: Národní divadlo Praha/Sergej Gherciu

Jako Princ Siegfried dostal příležitost mladičký demisólista Patrik Holeček. Vysoký elegantní tanečník, fyziognomií ideální obraz romantického danseur noble. Jeho výkon na druhé premiéře byl velmi dobrý, byť ho místy přemohla tréma, kvůli níž se objevily drobné nečistoty. I velké dámské sbory ve druhém a čtvrtém jednání, které jsou pro Labutí jezero stěžejní, byly dobře synchronizované. Čtyřiadvacet labutí působilo sehraně a formovaly krásné geometrické obrazce.

Souhrnně lze říci, že s velkou pompou byl v Národním divadle uveden velký celovečerní balet, který sice potvrzuje kvality baletního souboru naší první scény, ale jako celek není zrovna průkopnickým dílem. Nové obzory publiku toto představení asi otevírat nebude.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřel herec Vincent Pastore, známý ze seriálu Rodina Sopránů

Ve věku 80 let zemřel americký herec Vincent Pastore, známý především jako představitel mafiánů a gangsterů. Nejvíce se proslavil rolí Salvatora „Big Pussy“ Bonpensiera v seriálu Rodina Sopránů. O úmrtí umělce informovala agentura AP.
před 17 hhodinami

VideoJeden z nejlepších koncertů napsal Dvořák, míní violoncellista Maisky

K nejoblíbenějším autorům violoncellového virtuosa Mischy Maiského patří Antonín Dvořák, zejména jeho Violoncellový koncert h mol. „Je to možná vůbec nejlepší violoncellový koncert, jaký kdy byl napsán, a jeden z nejlepších koncertů vůbec. A pro každého je velká čest, když ho může hrát. Hrál jsem ho i v Česku a doufám, že se někdy vrátím a zahraju ho znova,“ uvedl Maisky v Událostech, komentářích. V tuzemsku je i nyní, aby se svým rodinným triem uzavřel v Kostelci nad Orlicí Novozámecké hudební léto. V doprovodu Karlovarského symfonického orchestru zazní skladby velikánů vážné hudby.
včera v 11:58

Ve světě od vedle Antonína Střížka můžou být všechny věci zajímavé

Noční městské výjevy, opuštěné krajiny nebo květinová zátiší jsou součástí Světa od vedle malíře Antonína Střížka. Na výstavě v pražské Galerii Villa Pellé vystavuje výjevy, které vytvořil v posledních letech.
včera v 10:00

Noc na Karlštejně a postel na safari. Horko posiluje nocturismus

Usnout ve venkovní posteli pod hvězdným nebem v Africe. Prohlédnout si Karlštejn po setmění. Nebo se procházet v chladnoucích římských uličkách. Vzestup takzvaného nocturismu pokračuje. Lidé při svých cestách na dovolenou nebo za kulturními zážitky totiž stále častěji prchají před spalujícím denním žárem a odsouvají své aktivity na večerní a noční hodiny.
31. 7. 2026

K-popoví idolové BTS nestojí o ceny Grammy, vadí jim asijská škatulka

Jedna z celosvětově nejpopulárnějších kapel korejského popu (K-popu) BTS stáhla svou hudbu z příštích amerických cen Grammy. Vyjadřuje tak nesouhlas s tím, že pořadatelé v šedesátém devátém ročníku zavedli novou kategorii pro nejlepší asijský pop. Podle BTS tak asijské popové umělce vyčlenili. Grammy naopak argumentují snahou dát stále oblíbenějšímu žánru prostor, jaký si zaslouží.
31. 7. 2026

Dovolená v Českém ráji nedopadne podle představ

Chtěli exotiku u moře, nakonec tráví léto v kempu a ve stanu. Předobrazem hlavních hrdinů nové komedie Dovolená v Českém ráji jsou tuzemské rodiny na prázdninových cestách. Film od režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského, koprodukovaný ČT, hrají od čtvrtka tuzemská kina.
31. 7. 2026

Cizinci se učí češtinu kvůli životu v tuzemsku, kultuře i návratu ke kořenům

Cizinci se češtinu učí kvůli studiu, práci nebo životu v tuzemsku, část z nich ale přivedou k jazyku také rodinné kořeny. Při výuce je podle odbornic důležité studenty hned od začátku motivovat ke komunikaci a neděsit je složitou gramatikou. V pořadu 90’ ČT24 o tom hovořily s moderátorkou Nikolou Reindlovou lektorka českého jazyka a literatury v Dijonu Kateřina Malečková a bohemistka Barbora Štindlová z Univerzity Karlovy.
30. 7. 2026

VideoFilmové premiéry: Spider-Man, František Skála či Dovolená v Českém ráji

V nové kapitole filmového Spider-Mana s podtitulem Zbrusu nový den zasvětil Peter Parker svůj život ochraně New Yorku na plný úvazek. V hlavní roli se opět představuje Tom Holland. Dalším zahraničním počinem je německo-maďarsko-francouzská koprodukce Tichá přítelkyně. Podmanivá meditace pojednává o vztahu člověka k přírodě, času a smyslu lidské existence. Českou kinematografii zastupuje komedie Dovolená v Českém ráji, v níž se manželé vydají na prázdniny s cílem zachránit svůj vztah. V hlavních rolích účinkují Tomáš Jeřábek a Magdaléna Borová. A do kin vstupuje také dokument Veřejný prostor Františka Skály zachycující jednu z nejvýraznějších osobností současného českého výtvarného umění.
30. 7. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.