Recenze: Mikuláš Medek v Národní galerii je jako nahý v trní, vystaven ze všech stran

Národní galerie připravila malíři Mikuláši Medkovi retrospektivu příznačně nazvanou Nahý v trní. Je poctou vskutku důstojnou, a to nejen počtem vystavených děl, ale také svým záběrem.

Vzhledem k tomu, že poslední velká výstava Medkova díla byla v roce 2002 v pražské Galerii Rudolfinum, umělec si přiblížení brané vskutku zgruntu více než zasloužil. Ano, před dvěma roky proběhla výtečně připravená výstava v Roudnici nad Labem, ovšem limitována velikostí výstavního prostoru jen vzbudila chuť – a ta je nyní náležitě ukojena.

Tvůrčí paralely

Kurátoři Lenka Bydžovská a Karel Srp, společně s dalšími kolegy, připravili ve Valdštejnské jízdárně, ale i v klášteře sv. Anežky České a ve Veletržním paláci nejen podrobný průřez tvorbou malíře, jehož díla se – po zásluze – prodávají za velké peníze. Díky koncepci celé výstavy přibližují i zajímavé paralely, pojící Mikuláše Medka s dalšími výtvarníky, jako například Liborem Fárou, Janem Koblasou, Toyen či Františkem Janouškem.

Mikuláš Medek – syn legionáře, prvorepublikového generála a také spisovatele Rudolfa Medka, vnuk výtvarníka Antonína Slavíčka a bratr muzikologa a prezidentského kancléře Ivana Medka – vyrůstal jistě v duchovně i umělecky inspirujícím prostředí. Po úvodním tápání – i tato raná kubisující zátiší temperami jsou v jízdárně k vidění – se zvláště počátkem padesátých let společně se svou ženou Emilou, významnou fotografkou, přimkl k pražské surrealistické skupině.

Ovšem jak je vidět z řady obrazů, jako jsou třeba Svět cibule I, Svět cibule III a Svět cibule IV (všechny z roku 1946), již tehdy k surrealismu nezadržitelně směřoval. Ostatně právem vedle nich visí obraz Jindřicha Štyrského Obraz IV z roku 1932, stejně jako s Medkovými díly Zázračné matky II a Zázračné matky III z roku 1948 sousedí olej Františka Janouška Zimní krajina I z roku 1933. Společně například s dílem Bez názvu (Kukuřice) z roku 1947, na němž je Medek již zcela svůj, jsou kurátory zařazeny do oddílu Tkáně.

Na vlnách surrealismu i krve

Další kapitola, nazvaná poeticky Hluk ticha, nabízí obrazy, z nichž některé jsou možná docela známé, jako je Vajíčko (Snídaně) z roku 1949, provázené fotografií umělcovy manželky Emily z téhož roku, nebo Imperialistická snídaně (Emila a mouchy) z roku 1952.

Dlužno ale dodat, že Medek nikdy nepodlehl surrealistické ortodoxii či diktátu, k němuž jak francouzští, tak domácí surrealisté rádi inklinovali. Naopak, a vyjadřoval to i v různých dobových interních anketách skupiny, od těchto pravověrných surrealistů jej vždy dělil existenciální moment jeho díla, který s postupujícími lety nabýval na důraznosti.

Nahrávám video

„Technika mého obrazu je podřízena výhradně zákonitosti systematického přepisu exklusivní věrohodnosti ‚úděsné reality‘,“ napsal malíř již v roce 1951. Stejný zápis však mohl vzniknout i o deset patnáct let později. Medek se od původně surrealistické dikce dostal až k abstraktním kompozicím, neseným v té době motivem agrese, zraňování, bolesti, krutosti. Jistě, není divu, doba byla taková, a Medek „jen“ reagoval.

Příznačně je tato část výstavy nazvaná Destrukce naděje, a proč na ilustraci neocitovat pár slov z Medkovy tehdejší literární tvorby: „Sedím s čelem opřeným o hřebíky…“ (1951), „u prostupných zdí plných krvavého kamení brousím břitvu…“ (1951) či „svatý Šebestián ronící slzy vlahého masa…“ (1949). Zvláště zmínku o křesťanském mučedníkovi bychom neměli pominout, v pozdější tvorbě bude totiž stále výrazněji akcentována i duchovní tematika.

Zmíněná agrese a všemožné utrpení je náplní oddílu příznačně nazvaného Ostny, s obrazy jako Nahý v trní z roku 1954, plném zraňování. Vidíme zde ale i zcela abstraktní olej Černý gambit (1957/1958) či obraz 12. září za velikého větru (1958).

A od té doby tvořil Medek pouze abstraktně či nefigurativně, jak vidíme v kapitole Preparované obrazy s díly, jako je Oslava 21.870 červených cm2 z roku 1962, ještě plná zraňujících otisků, v obraze Kříž železa I se již objevuje symbol kříže.

Příliš mnoho alkoholu i křížová cesta

Neveselé, silně existenciálně prožité obrazy vidíme i v částech výstavy nazvaných Těla signálů, eventuálně Hosté bez hostitele, kdy třeba olej Dva inkvizitoři předvádí jak duchovní rozměr, tak z pohledu informely pojaté struktury, a příznačně i různé hroty, bodce, pronikání, zraňování a svírání. A to vše je přitom magicky krásné!

Obraz Hrob z roku 1962, ale především Rána v boku (1960) odkazuje na křesťanskou symboliku. (Mimochodem, v jízdárně sice není, ale již v roce 1942 namaloval Medek expresivně pojatý obraz Kristus a kalvárie.) Najdeme zde ale také díla prozrazující Medkův vztah k „démonu alkoholu“, a to nejen v oleji Příliš mnoho alkoholu I z roku 1964.

Již byl několikrát zmíněn Medkův posun od „neduchovního“ surrealismu k tvorbě vycházející ze symbolického odkazu křesťanství. Tato díla vidíme jak ve Valdštejnské jízdárně, tak především v Anežském klášteře. Tam totiž kurátoři umístili Medkovy oltářní obrazy vzniklé pro kostely v Jedovnici, Senetářově a Kotvrdovicích.

A je to až k neuvěření, jak moc se Medkovi podařilo – aniž by podlehl nějaké devótnosti či prvoplánovému zobrazení – spojit svůj zcela osobitý výraz s duchovním poselstvím. Výstižně to vyjádřil kunsthistorik Antonín Hartmann: „…podány v jednotící výtvarné struktuře medkovsky zpracované barevné hmoty, v rozpětí a intenzitě ‚jeho‘ barevného rejstříku, v naléhavé úspornosti formové výtavby, jsou svědectvím jednoho naplněného setkání současného umění s křesťanskou zvěstí.“

Z výstavy Mikuláš Medek: Nahý v trní
Zdroj: Josef Rauvolf

A skutečně, duchovnem, v tom nejlepším, neortodoxním slova smyslu, jsou prodchnuty jak oltářní obraz z Jedovnice z roku 1963 s impozantním motivem kříže – motivem, který se, jak bylo řečeno, objevoval již dříve –, obraz, o němž Medek sám napsal, že „cestou oslavy oběti se pak obraz i rám snaží (se vší tíhou lidskosti) určit a zpevnit místo v našem životě k pohledu vzhůru“, tak cyklus 14 zastavení křížové cesty z roku 1971 pro Senetářov či oltářní obraz pro kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Kotvrdovicích z roku 1970. A že mu tehdy jeho bývalí surrealističtí kolegové za toto „pánbíčkaření“ láli, jen potvrzuje sílu Medkova gesta.

Medek na letišti

Celá výstava je doplněna impozantními realizacemi pro ČSA, sedmnáctimetrovými panely pro letiště v Ruzyni a Košicích a také kancelář aerolinek v Damašku, ta má „jen“ necelých pět metrů… Zvláště u ruzyňského a košického plátna můžeme mít sice pocit, že zde Medek nešel tak do hloubky, vzhledem k jejich určení (ruzyňský visel v restauraci a je náležitě odřený od židlí hostů) se ale jisté dekorativnosti ubránit nejspíš nešlo.

V každém případě je ovšem dobře, že je kurátoři do expozice zařadili – jinak by je totiž těžko kdo viděl, zvláště když ono košické dílo bylo posléze rozřezáno na čtrnáct částí a rozprodáno…

Výstava Mikuláše Medka potrvá do 10. ledna, provází ji i bohatý doprovodný program, galerie nechala vytisknout řadu pohlednic a také katalog. A my můžeme jen doufat, že se její brány kvůli epidemii nezavřou – raději si ale pospěšte!

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoRuský dům v Berlíně čelí kritice. I kvůli možnému porušování sankcí

V Berlíně roste nespokojenost s působením Ruského domu. Instituce se prezentuje jako kulturní centrum. Podobně jako pražský Ruský dům, který se v březnu stal terčem útoku, objekt ale provozuje státní agentura Rossotrudničestvo, která je od roku 2022 na evropském sankčním seznamu. Tyto sankce ale podle spolkového ministerstva zahraničí k automatickému uzavření instituce nevedou. Dům funguje na základě smlouvy mezi Ruskem a Německem uzavřené v roce 2013 na 99 let. Díky ní spolková republika v Rusku stále provozuje vlastní kulturní centra, Goethe Instituty, o které nechce přijít. Spolkovou vládu za to kritizují někteří vládní i opoziční poslanci. Berlínská prokuratura nyní vede vyšetřování proti neznámým nájemníkům bytů v obřím komplexu a řeší, jestli komerční pronájmy porušují sankce. Ruský dům ale obvinění odmítá.
před 21 hhodinami

Cenu Evropské unie za literaturu dostala Kaprálová za román Mariborská hypnóza

Cenu Evropské unie za literaturu letos dostala česká spisovatelka Dora Kaprálová za román Mariborská hypnóza, který vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Sedmičlenná porota složená z literárních odborníků Kaprálovou vybrala ze čtrnácti nominovaných kandidátů. Letošní laureátka byla vyhlášena v pátek na Mezinárodním knižním veletrhu ve Varšavě, vyplývá z prohlášení evropského programu Kreativní Evropa.
včera v 08:59

Trump přidal své jméno na Kennedyho centrum nezákonně, rozhodl soud

Jméno současného amerického prezidenta Donalda Trumpa bylo na Kennedyho centrum ve Washingtonu přidáno nezákonně, rozhodl v pátek americký federální soud. O přejmenování kulturního centra může rozhodnout jen Kongres, a nikoli správní rada centra, dodal soud. Rovněž uvedl, že rada v březnu uzavřela centrum neoprávněně, napsala agentura AP. Trump v příspěvku na své sociální síti Truth Social rozhodnutí soudu ostře zkritizoval.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

V Madridu odhalili sochu Františka Suchého, který zachraňoval popel obětí nacismu

Ve španělském Madridu v pátek v poledne odhalili sochu Františka Suchého, bývalého ředitele strašnického krematoria v Praze, který ukrýval popel obětí nacismu, aby jednou mohly být důstojně pohřbeny. Mezi obětmi bylo i několik Španělů, kteří za druhé světové války zemřeli v koncentračním táboře Hradištko u Prahy. Spolu se svým synem Františkem Suchým mladším zachránil pozůstatky 2200 zavražděných. Autorem pomníku je sochař Jakub Vlček.
29. 5. 2026Aktualizováno29. 5. 2026

Podívejte se, kde a v kolik otevírají na Noc kostelů

Už poosmnácté pozvali správci stovek kostelů, kaplí a modliteben při akci Noc kostelů návštěvníky k prohlídce, koncertu, debatě či setkání. Letošní ročník nese motto odvaha. Organizátoři chtějí upozornit na význam vnitřní síly, překonávání strachu a otevřenosti vůči novým setkáním. V mapě můžete vyhledat informace o otevírací době všech kostelů i odkazy na další podrobnosti.
29. 5. 2026

AI pomohla rozluštit vatikánskou Borgovu šifru i další staré texty

Umělá inteligence (AI) pomáhá historikům odhalovat tajemství stovky let starých šifer ukrytých v archivech a knihovnách po celém světě. Díky novým algoritmům se daří rozluštit staré texty, které byly dosud nečitelné, a nahlédnout tak do světa tajných lékařských receptů, milostných dopisů i politických intrik, píše britská stanice BBC.
29. 5. 2026

Muž dostal 15 let vězení za plánovaní útoku na koncert Swiftové

Soud ve Vídni poslal na 15 let do vězení jednadvacetiletého Rakušana Berana A. za plánování útoku na koncert americké popové hvězdy Taylor Swiftové ve Vídni v roce 2024, uvedly agentury APA a DPA. Podle soudců je muž se severomakedonskými kořeny rovněž vinný z podílu na založení teroristické buňky.
28. 5. 2026

Zemřel jeden z „Cimrmanů“ Jan Hraběta

V 86 letech zemřel herec a komik Jan Hraběta, člen Divadla Járy Cimrmana, kde působil od konce sedmdesátých let. Tento „přední cimrmanolog, zadní herec, originální řezbář i básník“ má na kontě také přes třicet epizodních rolí ve filmech a seriálech.
28. 5. 2026Aktualizováno28. 5. 2026
Načítání...